Bart vyjadřuje svoji galantnost ke psím dámám prostě tím, že se s nimi nepere. Což je od něho stejná pocta, jako kdyby je zahrnoval briliantovými náhrdelníky nebo aspoň věnci buřtů. Nepere se ani s Iris. Vychází s ní velmi dobře, aniž by ji jakkoli obtěžoval. Ostatně, Iris ho k tomu nenabádá, už proto, že, řečeno opisem, nemůže být maminkou.

Však taky asi v důsledku toho se Iris chová decentně ke psím pánům. Rozhodně to není žádná svůdnice.
Bart a Iris, to je velmi důstojný pár. Chovají se k sobě s poněkud lhostejnou pozorností, jako manželé po čtyřiceti letech soužití.

Jsou ovšem výjimečné okolnosti, jako například se stalo včera.
Jdeme, Bart na vodítku, Iris volně, aby mohla naběhat své kilometry. Proti nám paní se psem. Není ani velký, ani černý, chlupatý sice ano, ale bílo-zrzavě a to Barta neinspiruje.
"Žádný blbosti," nabádal jsem ho.
Klid, pane, nemám důvod, odpověděl mi.
Skutečně jsme paní se psem minuli a Bart se po psu sotva podíval.
Jenže vtom přitančila Iris, přiběhla odkudsi, oběhla psa a s velkým, až překvapujícím zájmem ho začala očichávat.
V tu chvíli začala zatěžkávací zkouška pevnosti vodítka!
Vrrr...rroztrrhám toho prrokletýho prrasáka, prrašivýho parrchanta! řval Bart.
Klid, nic se nestalo, k ničemu nedošlo, signalizovala Iris a vyběhla do tmy naběhat další kilometry.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku