Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 30.11.2004
Svátek má Ondřej




  Výběr z vydání
 >USA: Výhody a nevýhody přílišných vzdáleností
 >POLEMIKA: Menší slovní útoky
 >ARCHITEKTURA: Pozvánka na křest knihy o prof. Sokolovi
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Smrdutá značka rasismu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Encyklopedie spiknutí
 >POLEMIKA: Šebelkův zvednutý kufr
 >SPOLEČNOST: Manželství, sex a lži
 >PSÍ PŘÍHODY: Učenlivý žák
 >FEJETON: Jak šetří Josef
 >ÚVAHA: Podstata problémů? Naivní konstruktivistický racionalismus!
 >CHTIP: Kladeč lina a Computerový odborník
 >PENÍZE.CZ: Pozor, za dveřmi je exekutor!
 >ÚVAHA: Státní svátek
 >SPOLEČNOST: Ach, vůně domova!
 >PRÁVO: Mediální manipulace vs. fakta v kauze Hučín

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
30.11. ŠAMANOVO DOUPĚ: Smrdutá značka rasismu
Jan Kovanic

Minulý čtvrtek pořádala Asociace pro mezinárodní otázky opět zajímavé setkání. Tentokrát se konalo na půdě Institutu CERGE-EI v ulici Polických vězňů a jako vždy se probírala důležitá problematika - totiž "Turecko v EU?" Vyjadřovali se k ní, jak už je obvyklé, kompetentní lidé:

Poslanci Evropského parlamentu Josef Zieleniec a Libor Rouček, politologové Jiří Pehe a Petr Drulák. A také posluchači - šloť o "veřejnou diskusi". Přišel jsem i já, avšak nevyjadřoval jsem se, chtěl jsem slyšet něco nového o "turecké otázce".

Slyšel jsem většinou všechny známé argumenty pro i proti, které už zazněly i v komentářích k mému článku ze 7.10. (Čtvrtá říše římská). Pouze dvě hrozivé informace byly nové. Ta první se týkala nálady v Turecku, jak ji popisoval jistý exportér, který se nedávno vrátil z obchodního jednání z této země:

Turecko se snaží zvýšit svůj vliv v Zakavkazí a bývalé sovětské Asii. Za turecké peníze se stavějí mešity v Íránu a Pákistánu. Zdvihá se odpor vůči politice sekulárního státu. Pan exportér byl přítomen obchodní prezentaci, na které byli evropští zástupci několik hodin přesvědčováni, že Turecko do Evropské unie musí být přijato: "Evropa bude potřebovat pracovní sílu a vojáky. My se tam dostaneme a budeme za Evropu pracovat - i válčit." A islamizovat. A když nás tam nebudete chtít - tak my se tam stejně dostaneme. Co mě doslova vyděsilo, bylo, že tento člověk zaznamenal výraznou změnu oproti minulému roku:

Za jediný rok se prý nálada v zemi radikálně změnila - vzrostl turecký nacionalismus. Přesně tohle mi říkal táta o Liberci v letech 1937-38. Politici z řad českých Němců sice troubili proti ČSR už od začátku třicátých let, ale ten poslední rok se situace radikálně změnila mezi "obyčejnými" lidmi. Dřívější nezájem vzrostl ve fanatickou nenávist - což Češi z vnitrozemí nevěděli. Ti byli v pohraničí v létě 1937 na letním bytě a celkem ničeho dramatického si nevšimli. Stačil jediný rok... Stejný rok trvalo, než se hádky o následnictví prezidenta na jugoslávském trůnu a potyčky nejvyšších politických hodnostářů změnily v bratrovražedné války...

Nyní jsou oči světa a Evropy upřeny na Ukrajinu, kde s úžasem zjišťujeme, že jsme několik let spali, ukolébáni zdánlivým klidem. Ne, Ukrajinu do EU nechceme - zaznívalo - je moc velká, třetina jejího práceschopného obyvatelstva už u nás pracuje, takhle by přišel zbytek. A krom toho - jejich jiné křesťanství by zředilo to správné evropské křesťanství...

Spali jsme - a teď se to na Ukrajině podělalo. Nikdo v Kyjevě nechce rozdělení země na východ a západ - no jo, to jsme u nás říkali a slyšeli začátkem roku 1992 taky...

Brzo se to podělá i v Turecku, jestli mu rychle nedáme najevo, že o něj v Evropě stojíme. Vždyť - právě jeho vojáci nás můžou chránit na hranicích Evropy před divokým jihovýchodem...

Ale možná, že už je pozdě, že už nastaly nevratné procesy. Stejné argumenty, jako zněly Evropou proti evropské Ukrajině, znějí i proti Turecku. Jen trochu jiné. Ale ještě jeden argument se ozývá, ten, který bychom mohli slyšet i proti Ukrajině, ale já ho slyšel užít zatím proti Turecku:

"Bydlel jsem patnáct let v Nuslích a vím, jaké můžou být problémy se sousedy, kteří si v bytě pálí parkety. Neřešíme jejich problémy tím, že si je nastěhujeme do ložnice."

Nu, nastěhovat k sobě do ložnice bych nechtěl nikoho - žádného Evropana ani Američana, ani sourozence ba nakonec ani své dospělé děti. Nikdo nechce mít v ložnici někoho cizího, avšak ani příbuzného. Příbuzní ven!, ozvalo by se, kdyby se k nám chtěli natrvalo nakvartýrovat. Proto se každý nasupí, když se mu předestře možnost, že se někdo uvelebí v jeho ložnici. Někdo - kdokoliv. Tento podlý argument s touto dikcí využívají hojně rasisté. Podle tohoto argumentu je bezpečně poznáte. Jde o typické rozpoznávací znamení rasismu, podobné smrduté značce tchoře.

A to je ta druhá hrozivá informace, nikoli o Turecku, ale o nás: Toto sdělení pronesl poslanec Evropského parlamentu a náš bývalý ministr zahraničí křesťan Josef Zieleniec.

A sál plný vysokoškolského studentstva a zástupců české inteligence se smál a tleskal mu!!!

Psáno v Praze dne 29. listopadu 2004


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku