Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 2.12.2004
Svátek má Blanka




  Výběr z vydání
 >USA: Užitečná opatrnost při styku s mediálními zdroji
 >ŠAMANŮV KALENDÁŘ: Licence býků
 >EVROPA: Rusko jako partner i konkurent Evropy
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Čas dvojího diáře
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Nejmladší dcera, špagety a starý já
 >MÉDIA: Vysílá Česká televize z Polska?
 >PSÍ PŘÍHODY: Chvilka opravdu zatraceného napětí
 >POLITIKA: Lež a tolerance ke zločinu – základní pilíře státu
 >PENÍZE.CZ: Stát sáhnul podnikatelům na přídavky
 >NÁZOR: Strana politické prostituce
 >EKONOMIKA: Mírná korekce na akciových trzích
 >POLITIKA: ODS na rozcestí
 >PRÁVO: Kauza Vladimír Železný v Evropském parlamentu
 >SVĚT: V kaňonech Utahu (2)
 >MÉDIA: Válka o Novu (5.)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
2.12. PSÍ PŘÍHODY: Chvilka opravdu zatraceného napětí
Ondřej Neff

Tentokrát tu chvilku napětí nezavinil Bart. Naopak, zachoval se velmi nenapěťově. Šel jsem s ním a Iris na večerní procházku. Iris pobíhala v kruzích kolem nás, toť se ví, na vrchu Mrázovka svých třicet kilometrů denního pensa nenaběhá, ale dělá, co může. Barta jsem měl na vodítku. Už byla tma. Jdeme, Bart očuchával uschlou trávu podél cesty. Vtom jsem spatřil ve vzdálenosti nějakých dvaceti, třiceti metrů bílého psa. Nejdřív jsem si myslel, že je to Iris, pak jsem si všiml, že je to větší pes.
Hergot, to byl pes! Vypadalo to jako pitbul, ale velký ten hafan byl přinejmenším jako Bart.
Blížil se k nám. Ukotvil jsem Barta k pouliční lampě a čekal, co se bude dít. Hafan nejdřív zamířil k Iris. Ta se nechala pozdravit a pak utekla, moudrá to žena. Takže věnoval pozornost nám.
Jeho pán kde nic, tu nic. Pes se vyloupnul ze tmy jako onen fantom, co bývá nahoře na hřišti Mrázovka, jenže ten je bezpečně za plotem.

Bart byl uvázaný k lampě, on byl volně. Navíc byl zjevně mladší a silnější, než Bart. Bylo mi jasné, že jestli Bart špitne, bude ho mít na krku. Jakpak je to dlouho, co jsme byli na veterinární klinice v Libuši, táhlo mi hlavou. Jak dlouho nosil Bart límec po posledním útoku vlčáka, kdy on byl taky na vodítku a vlčák volně? Dva měsíce. No, to budou hezké Vánoce!

Tohle všechno mi táhlo hlavou. Naštěstí ten pes nebyl agresivní a Bart ho k ničemu nevyprovokoval a pes nakonec odběhl, dostavil se jeho pán, nejapně ho volal a pes mu utíkal a když nakonec k němu přišel, pán ho popadl a dobře dvě tři minuty do něho bušil řemenem.
Co k tomu dodat? Nic. K tomu se nedá nic dodat, co by nenapadlo vás i bez mého dodávání.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku