Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 1.12.2004
Svátek má Iva




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: ODS na rozcestí
 >PRÁVO: Kauza Vladimír Železný v Evropském parlamentu
 >SVĚT: V kaňonech Utahu (2)
 >MÉDIA: Válka o Novu (5.)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Mobilův pád do hlubiny
 >ÚSTAVA MĚSTA KOCOURKOV: Preambule a Hlava I. Listina základních práv a svobod
 >PENÍZE: Rovná daň – mýtus a realita
 >PRÁVO: Nemilá příhoda s Telecomem
 >PSÍ PŘÍHODY: A máme prosinec a tudíž vánoce na krku
 >PRAHA: Otevřený dopis Dopravního podniku ministrovi vnitra
 >SPOLEČNOST: Máme svobodu! ... skutečně máme?
 >USA: Výhody a nevýhody přílišných vzdáleností
 >POLEMIKA: Menší slovní útoky
 >ARCHITEKTURA: Pozvánka na křest knihy o prof. Sokolovi
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Smrdutá značka rasismu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
1.12. POLITIKA: ODS na rozcestí
Zdeněk Holásek

Kongres ODS, který se bude konat tento víkend v Praze, zvyšuje nervozitu v řadách stranických špiček, neboť je to kongres volební. Nervozita těch, kdo touží být zvoleni a dali to již veřejnosti najevo je sice na místě, avšak – a tím nechci zlehčovat všechny již známé kandidáty – jejich nervozita není v těchto dnech ani náhodou to nejdůležitější. Tento kongres je rovnicí o jedné známé a mnoha neznámých. Tou známou je Mirek Topolánek, který opětovně kandiduje na funkci předsedy ODS a o jeho opětovném úspěchu nemůže být pochyb. Tedy, abych byl přec jen více při zemí, nemělo by o jejich výsledku být pochyb. Topolánek nejen že dokázal přežít období, kdy jeho protivníci v ODS v čele s Vlastimilem Tlustým mu mydlili schody a snažili se oslabit jeho pozici, a to i v době, kdy jej zasáhl nemilosrdně vykonstruovaný skandál Z. Kořistky, ale prokázal, že jeho odmítnutí duhové koalice s ČSSD a tedy opakování nešťastné opoziční smlouvy bylo jedinou správnou cestou. Jeho neústupnost v této zásadní otázce a také očividné diletantství koaliční vlády v čele s ČSSD, která přímo bujně plodí neználky stojící v čele české exekutivy, mu umožnily dovést ODS k drtivému vítězství ve dvojích volbách.

Troufnu si tvrdit, že naprosto překvapivé vítězství Topolánka na posledním kongresu v Mariánských Lázních bylo prvním krokem k emancipaci ODS, která spočívá ve vymanění se z vlivu čestného předsedy Václava Klause. To tvrdím i s přihlédnutím k nesporným Klausovým zásluhám na vybudování ODS a na přeměně postkomunistického Československa a České republiky v demokracii. Jak už to u výrazných politiků bývá, jejich dlouhodobé setrvávání ve funkcích vede k tomu, že po delší době jsou spíše přítěží, než motorem svých stran. Klausovo vplutí do kalných vod opoziční smlouvy na delší dobu zmrazilo ODS, odstranilo z ní jakékoli vnitřní pnutí, které je nezbytné pro další vývoj takového politického tělesa a konzervovalo stav, kdy si růžoví i modří politici podrželi anebo přerozdělili pozici a pašalíky. Považuji za naivní názory, že opoziční smlouva přispěla k tomu, že ČSSD nemohla naplno rozvinout své socialistické řádění. Spíše pravý opak je pravdou, protože až na malé výjimky, jakými jsou evergreeny typu registrační pokladny a majetková přiznání občanů prosadila ČSSD téměř vše, co potřebovala. Co však opoziční smlouva dokázala beze vších pochybností je, že nesmírně uškodila ODS a je mým nejhlubším přesvědčení, že jen díky ní ODS prohrála parlamentní volby v r. 2002, protože řada váhajících voličů tíhnoucích spíše k pravému spektru politické nabídky ztratila motivaci volit ODS.

ODS měla a má jeden hlavní problém, a to je vnitřní dělení na Prahu a regiony a z toho plynoucí, léta hýčkaný a pěstovaný pragocentrismus. Však také volby na posledním kongresu byly především o souboji regionů a Prahy a o to větším překvapením bylo vítězství venkovana Topolánka a tedy regionů ve volbách. Přitom regiony již vygenerovaly velmi schopné a výrazné politiky, jakými je nejen Topolánek, ale i Tošenovský, Stříteský, Šnebergr a řada primátorů, abych byl stručný. Jestliže E. Tošenovský před posledním kongresem selhal, když se vzdal kandidatury na předsedu ODS a odůvodnil to tím, že nemá podporu pražských špiček, pak projevil značnou slabost a také malou schopnost najít přijatelné vysvětlení, protože neláska pražských špiček ODS vůči jeho osobě byla chronicky známou konstantou. Přesto je Tošenovský i nadále významným regionálním politikem s velmi pevnou pozicí a nepochybně politikem schopným. Jestliže on ani jiní nehodlají nyní zvednout rukavici, která se nabízí a ucházet se o místa místopředsedů ODS, kdy v budoucnosti to budou chtít udělat? Mají-li dojem, že tyto pozice ve vedení nejsilnější politické strany v ČR mohou vysedět, pak riskují nejen svoji politickou budoucnost, ale i budoucnost celé ODS.

Jestli totiž z něčeho máme být nervózní před tímto kongresem (a je úplně jedno jsme-li členy ODS anebo nikoli), pak je to skutečnost, že se až na snad jedinou výjimku o posty místopředsedů ucházejí známé firmy, které v těchto postech již sedí a kteří do značné míry jsou dlouhým pobytem v těchto funkcích, svojí spjatostí s opozičněsmluvním spoluvládnutím ODS a svojí minulou i současnou závislostí na V. Klausovi natolik poznamenaní, že nejsou přínosem pro tuto stranu. Jenže ODS potřebuje novou generaci vrcholných politiků, kteří nezískali své pozice na vlně vzedmutí v 1. polovině 90. let a kteří svým myšlením tam také zůstávají, nýbrž politiků, kteří si své místo na kandidátkách a výsluní pozic museli vybojovat mravenčí prací po celá dlouhá léta a kteří nejsou tolik ovlivněni zátěží minulosti ODS a jsou schopni vnést do její politiky čerstvé myšlenky, rozsáhlé znalosti otázek, které trápí občany této země a problémů, které přinesly nejen vlády v čele s ČSSD, ale také problémů, které za sebou zanechaly vlády, v jejichž čele stála kdysi ODS a Tošovský a jejichž důsledky pociťujeme dodnes. Je jisté, že doba přeje změně a politický cyklus výměny je nezadržitelně za dveřmi. Je ale třeba, aby i v ODS došlo k zásadním změnám ve vedení, kde je potřeba nových tváří a nových myšlenek. A je v zájmu ODS a potažmo celé ČR, aby se tak stalo již v těchto volbách a je v zájmu jak ODS, tak celé země, aby uvnitř ODS už konečně namísto vnitřního boje Praha vers. regiony, namísto opevňování pozic ve vedení a namísto setrvávání v dogmatických klišé o socialistech, kteří škodí této zemí (co je chronicky známo, není nutno vykřikovat, protože to nikoho neovlivní) je třeba nejen dosáhnout obměny ve funkcích místopředsedů, ale především spojit všechny schopné členy, schopnosti sympatizantů s ODS a veškeré síly k vypracování zásadních dokumentů, které budou představovat po volbách v r. 2006 základ vládnutí v této zemi.

Je zřejmé, že Modrá šance je jen základní tezí (je tak ostatně i na webových stránkách ODS označena), která sice v některých pasážích může být líbivá, ale nemůže být považována i přes své racionální jádro za základ budoucích reforem. Je nezbytně nutné, aby kongres ODS jasně odstartoval proces nezbytných prací na přípravě reformy, do které ODS musí investovat mnohem více, než do billboardů a reklamních nesmyslů před volbami r. 2006. Lze jen doufat, že nesmyslnost těchto kampaní, na kterou doplatila ČSSD, bude pro ODS ponaučením. Jsem přesvědčen, že ODS má dost schopných lidí ve vlastních řadách a dost sympatizujících schopných odborníků, kteří budou schopni o ochotni vypracovat nejen zásady reformy, které nacházíme v Modré šanci, ale především zásadní balík paragrafovaných znění zákonů, které bude nutno předložit Poslanecké sněmovně neprodleně po volbách. Tvořit tyto předlohy zákonů až po volbách, by bylo trestuhodným zdržením, které si ODS nemůže dovolit. ODS má přístup k relevantním informacím a potřebným údajům o dopadech reformy a dnes je přímo její povinností investovat do těchto přípravných prací, které musejí být opřeny o přesvědčivá čísla o dopadech na veřejné finance a zbavit sebe i veřejnost strachu z propadu daňových příjmů způsobeného radikálním snížením daňových sazeb. Zkušenosti ze zemí, které tyto kroky v minulosti provedly (např. Maďarsko anebo Rusko) ukazují, že opak je pravdou. Je také její povinností přesvědčit veřejnost o správnosti všech připravovaných reforem, nezastírat její dopady okamžité i budoucí, vysvětlit veřejnosti, že to co bude nyní bolet přinese v budoucnosti příjemné plody, přesvědčit potencionální voliče o správnosti své cesty. Až mě mrzí, že se stále musím vracet k osobě V. Tlustého, ale bohužel on je častým hostem různých televizních diskusí a do určité míry mediální hvězdou v barvách ODS. A tak je to V. Tlustý, který „otlouká“ své protivníky v různých křeslech svými výpady, které sice působí bojovně, rozhodně ale pro ODS a její budoucnost neznamenají nic. Jestliže tuto neděli měl Tlustý v ČT 1 jako protivníka Zdeňka Škromacha, tak měl jedinečnou šanci získat pro sebe a ODS lehké a příjemné body, protože Škromach rozhodně není protivníkem těžké váhy. Namísto toho jen bojovně napadal Škromacha často mimo kontext tématu a vrcholným číslem Tlustého bylo, když napadl Škromacha aby vysvětlil národu, že když nevyčerpají dovolenou do konce roku, tak o tento nárok přijdou. V této chvíli byl Tlustý zcela mimo mísu a bylo to trapné. Takové excesy jsou naprosto zbytečné, protože spíše škodí a je smutné, že tak nesporně inteligentní a zkušený politik, jakým Tlustý je, se těchto chyb není schopen zbavit.

ODS stojí na rozcestí, kdy se musí rozhodnout, zda bude formálně pravicovou stranou vybavenou jen pravicovou rétorikou, zastydlou v 90. letech minulého století anebo zda se stane pravicovou alternativou, která bude schopna provést nezbytné pravicové reformy, které zastaví hrozivý růst deficitu veřejných financí, vnese do nich pořádek a kázeň a přetaví tak planou rétoriku ve skutečné činy. K tomu – a o tom jsem přesvědčen – potřebuje nové tváře, muže a ženy, kteří budou připraveni provést tyto bolestné kroky i u vědomí, že nepochybné plody jejich nelehké reformní práce nejspíše po 4 až 8 letech bude sklízet zase levicová strana. Jestli ODS nepřekročí stín strany, která – tak jako i všechny ostatní v tomto státě – hodlá volbami dosáhnout jen na lukrativní posty a zajistit si na nějaký čas beztrestnost, pak tato země teprve pozná, co to znamená, když je opravdu zle. A pak již v budoucnosti ODS nepomůžou ani skalní voliči k úspěchu a možná pak nastane čas pro novou politickou stranu, protože lidem nezbude nic jiného.

Je proto na místě být nervózní. Ještě je čas, aby se okruh kandidátů nečekaně rozšířil o nové tváře a je dobré, že nervozita kandidátů roste. Nikdo by neměl v ODS mít nic jisté a je správné, že Mirek Topolánek dosud nevyslyšel volání některých kandidátů a jejich přátel po tom, aby vyslovil nahlas své preference. Je-li prozíravým politikem, tak to neudělá a ponechá si prostor pro takový zásadní krok až na poslední chvíli až vyhodnotí aktuální situaci. Prezident V. Klaus již veřejně prohlásil, že v žádném případě do vnitřních věcí ODS ve svém projevu na kongresu nezasáhne; zda své slovo dodrží i v kuloárech či na chodbách, to ukáže víkend. A právě zdrženlivost Topolánka, jeho rozvaha a schopnost vyčkat bude rozhodující. Pak se definitivně ukáže, že slova „prázdný a falešný Topolánek“ byla velkým omylem.


Další články tohoto autora:
Zdeněk Holásek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku