Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 1.12.2004
Svátek má Iva




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: ODS na rozcestí
 >PRÁVO: Kauza Vladimír Železný v Evropském parlamentu
 >SVĚT: V kaňonech Utahu (2)
 >MÉDIA: Válka o Novu (5.)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Mobilův pád do hlubiny
 >ÚSTAVA MĚSTA KOCOURKOV: Preambule a Hlava I. Listina základních práv a svobod
 >PENÍZE: Rovná daň – mýtus a realita
 >PRÁVO: Nemilá příhoda s Telecomem
 >PSÍ PŘÍHODY: A máme prosinec a tudíž vánoce na krku
 >PRAHA: Otevřený dopis Dopravního podniku ministrovi vnitra
 >SPOLEČNOST: Máme svobodu! ... skutečně máme?
 >USA: Výhody a nevýhody přílišných vzdáleností
 >POLEMIKA: Menší slovní útoky
 >ARCHITEKTURA: Pozvánka na křest knihy o prof. Sokolovi
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Smrdutá značka rasismu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Ekonomika  
 
1.12. PENÍZE: Rovná daň – mýtus a realita
Mirek Šejna

„I když Slovensko má nižší sazbu podnikových daní, daňové zatížení firem je často vyšší než v zemích, které nízké daně kritizují.“ Řekl to slovenský ministr financí Ivan Mikloš v polovině listopadu pro bruselský týdeník European Voice. Reagoval tak na kritiku některých zemí EU, hlavně Francie a Německa. "Úroveň zdanění není možné měřit jen výškou sazeb. Slovensko má sice sazbu 19%, ale širší daňový základ, takže skutečné zatížení je jako v zemích, kde je sazba na úrovni 25 či 30 %," vysvětlil Mikloš. Nejefektivnějším způsobem porovnávaní daňového zatížení je podle Mikloše podíl příjmů z podnikových daní na hrubém domácím produktu. "V tomto případe má Slovensko vyšší daňové zatížení než Německo. Náš příjem z podnikových daní je dnes 2,2 % HDP, v případe Německa to bylo v roce 2002 podle údajů Mezinárodního měnového fondu 0,7 %," řekl slovenský ministr financí.

Podnikatel na Slovensku je navíc povinen používat registrační pokladny a pokud je plátcem DPH, má mnohem tvrdší podmínky pro nárok na vrácení daně, než v Česku. Z tohoto pohledu je pak jasné, proč se nekoná hromadný úprk českých podnikatelů na Slovensko.

Mnozí liberální ekonomové v Česku kritizují vysoké zdanění práce v Česku. Za vzor dávají opět Slovensko s rovnou daní 19%. Skutečnost je ale poněkud jiná. Pokud má český či slovenský zaměstnanec hrubou měsíční mzdu 20 tisíc korun, pak náklady na práci a daně jsou následující:

 

  Česko Slovensko
Celkové mzdové náklady 27 000,- 27 400,-
Pojistné placené firmou -7 000,- -7 400,-
Hrubá mzda 20 000,- 20 000,-
Pojistné ze mzdy -2 500,- -2 680,-
Daň ze mzdy -2 425,- -2 011,-
Čistá mzda 15 075,-  15 309,-

Češi odvedou na daních a pojištění okolo 44% z celkových mzdových nákladů. Slováci ale odvedou to samé a nikoli pouhých 19%, jak se mnohdy u nás tvrdí.

Jiná situace nastane u hrubých mezd okolo 60 tisíc korun. Češi v tomto případě díky progresivní dani odvedou 51% z celkových mzdových nákladů. Slováci odvedou jen 42%. Čech si při vysokých příjmech ale muže pomoci jinak. Odpočtem úroků z hypotéky a odpočtem životního pojištění či penzijního připojištění může snížit odvod do státní pokladny na pouhých 40%. Slováci tuto možnost nemají.

Česko se rovné dani asi nevyhne. ODS má v roce 2006 velkou šanci vyhrát volby a zavést do praxe Modrou šanci. Jenže předseda ODS Topolánek už připustil, že rovná daň bude spíš 17 či 18% a nikoli původně plánovaných 15%. Patnáctiprocentní rovná daň by totiž i podle liberálních ekonomů udělala brutální díru do rozpočtu. Zdá se, že blížící se volební vítězství nutí politiky v ODS vystřízlivět. Topolánek už dokonce prohlásil, že potraviny budou i po zavedení rovné daně mít sníženou DPH a tato daň se bude dorovnávat postupně. Takže vlastně v počátku žádná rovná daň stejně nebude, protože potraviny budou zdaněny méně.


Další články tohoto autora:
Mirek Šejna

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku