Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 2.12.2004
Svátek má Blanka




  Výběr z vydání
 >USA: Užitečná opatrnost při styku s mediálními zdroji
 >ŠAMANŮV KALENDÁŘ: Licence býků
 >EVROPA: Rusko jako partner i konkurent Evropy
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Čas dvojího diáře
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Nejmladší dcera, špagety a starý já
 >MÉDIA: Vysílá Česká televize z Polska?
 >PSÍ PŘÍHODY: Chvilka opravdu zatraceného napětí
 >POLITIKA: Lež a tolerance ke zločinu – základní pilíře státu
 >PENÍZE.CZ: Stát sáhnul podnikatelům na přídavky
 >NÁZOR: Strana politické prostituce
 >EKONOMIKA: Mírná korekce na akciových trzích
 >POLITIKA: ODS na rozcestí
 >PRÁVO: Kauza Vladimír Železný v Evropském parlamentu
 >SVĚT: V kaňonech Utahu (2)
 >MÉDIA: Válka o Novu (5.)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
2.12. EVROPA: Rusko jako partner i konkurent Evropy
David Šeich

Citlivý vztah české veřejnosti k Rusku z počátku devadesátých let byl během patnácti let, které uplynuly od sametové revoluce, postupně obroušen. Ruská federace prošla od pádu komunismu výrazným rozvojem „kapitalismu“ v hospodářské sféře i rozkvětem demokracie v politickém životě. Ruské pojetí demokracie - vzhledem k velikosti země a absenci delší historické zkušenosti s demokratickou tradicí - však stále zcela nekoresponduje s představou klasické demokracie v euroatlantickém pojetí. Jaký má tedy být moderní český postoj k Rusku? Stručně řečeno takový, jaký odpovídá českým národním zájmům. Jaký postoj to vlastně je?

Česká republika je nyní plnohodnotným členským státem Evropské unie a plně integrovaným členem NATO. Především z těchto vazeb je třeba vycházet při hledání našeho postoje k Rusku. Základními pojmy mezinárodní politiky jsou geopolitické ambice, sféry zájmů a vlivu. Hlavním problémem mezi EU a Ruskem spočívá v tom, že obě mocnosti usilují o podobnou sféru geopolitického vlivu. Tento základní fakt není možné zastírat. Evropská unie v zájmu své vlastní bezpečnosti a stability usiluje o vytvoření pásma politické i ekonomické stability v bezprostřední blízkosti svých hranic. Proto má EU velký zájem o partnerství a rozvoj spolupráce v oblasti Středomoří, na Balkánu, s Tureckem, ale také s Ukrajinou a středoasijskými státy i Běloruskem, pokud by v této zemi došlo k demokratizaci politické situace. Problém je, že minimálně polovina jmenovaných oblastí a zemí patří do přímé sféry mocenských zájmů Ruska.

Již členství pobaltských států (Litvy, Lotyšska a Estonska) v EU nebylo Ruské federaci po chuti, rozšíření NATO do této oblasti již Moskva bere jako přímý zásah do své mocenské sféry a bezpečnostní ohrožení. Proces rozšiřování EU má pokračovat na Balkán, EU stála o bližší partnerství

s Ukrajinou i s některými středoasijskými republikami. President Klaus například na konferenci o budoucnosti EU v Berlíně označil Ukrajinu i některé středoasijské státy za potenciální členy EU. Klíčové hledisko pro zájmy Ruska je, že alternativou vývoje v těchto státech je bližší přimknutí k Rusku a rozšíření jakési sféry nového „Společenství nezávislých států“ pod patronací velkého Ruska. Jasně je možné demonstrovat rozdílnost výběru mezi těmito dvěma zcela odlišnými cestami na Ukrajině či Bělorusku. V Bělorusku se diktátor Lukašenko jasně rozhodl pro úzké partnerství s Ruskem a opustil nadobro cestu, která by jeho zemi mohla dovést do EU. Na ještě markantnějším rozcestí se nachází v této chvíli Ukrajina. Jedna cesta vede do Moskvy, druhá postupně možná až do Bruselu.

EU pochopitelně stojí o úzkou spolupráci s velmocí v relativní blízkosti svých hranic – s Ruskou federací. O takové dobré vztahy musí usilovat i Česká republika. Rusko je bezesporu velmocí a důležitým partnerem Evropy jak v oblasti obchodu, tak v politické sféře. Není ale možné zastírat, že jak EU tak NATO usilují o stejnou vlivovou sféru v republikách bývalého Sovětského svazu i části Balkánu, o kterou usiluje také Rusko. Jde o zcela zjevný geopolitický střet o vliv v této oblasti, který nemůže být řešen harmonicky. Je také třeba pečlivě sledovat vývoj v Ruské federaci, který inklinuje k posilování i prezidentské moci Putina (přímé jmenování gubernátorů a další posílení pravomocí) i zvláštní „ochrana“ investic a postup vůči tzv. „oligarchům“ (jako v případě Jukosu).

Česká republika i celá Evropská unie by měla usilovat o zapojení Ruské federace do dění v Evropě i NATO, měli bychom stát o skutečně přátelský vztah s Ruskem. Pokusme se proto jasně definovat pojem „přátelství“. Přátelství je rovnocenný vztah s poměrně otevřeným a férovým přístupem obou partnerů. Právě o takový rovnocenný vztah s Ruskem musí EU a ČR usilovat. I tradiční přátelé Putina jako G.W. Bush nebo (k Putinovi servilní) německý kancléř Schröder si uvědomili, že pokud nebudou ambice Ruska tlumeny, mohou se stát výrazným problémem pro EU i svět. Zjevný projev ruských mocenských ambicí na Ukrajině právě z těchto důvodů nemůže zůstat bez odezvy. Česká republika musí v rámci svých závazků v EU i NATO podporovat přátelské vztahy s Ruskou federací, které budou založeny na rovnocenném postavení obou partnerů a otevřených postojích, které umožní říkat si i nepříjemnou pravdu do očí. Rusko je velký partner Evropy, opačný postoj by však z ČR i EU udělal vazala nikoli partnera Ruska.

Mgr. David Šeich, místopředseda Zahraničního výboru PSP ČR




Další články tohoto autora:
David Šeich

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku