Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 4.12.2004
Svátek má Barbora




  Výběr z vydání
 >USA: Kdo si nevystřelí není chlap
 >POLITIKA: Kongres ODS je kongresem historickým
 >MOBY DICK: Privatizace Českých Textáren - nekonečný příběh
 >EVROPA: Klaus se nezbláznil
 >POLEMIKA: Petr Štěpánek mezi bludem a pomluvou
 >SPOLEČNOST: „Jednotná solidární dávka“ nebo „sociální stát“?
 >INTERNET: Matematika na internetu
 >KNIHA: Robert Fulghum – Třetí přání
 >PROFIL: Pavel Nováček
 >EVROPA: Má se Turecko stát členem EU?
 >MÉDIA: Hoďte už konečně bombu do České televize
 >SPOLEČNOST: Filozofie registračních pokladen
 >PRÁVO: Mají soudci srdce? aneb Adélka vražednice v pasti paragrafů
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Imperialisté a krize
 >SPOLEČNOST: Hovno jako protest

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
4.12. USA: Kdo si nevystřelí není chlap
Dušan Neumann

Vnitřek obchodního domu Cabelas

Koncem listopadu zachvátí Pennsylvanii podivná horečka. Napadá téměř výhradně osoby mužského pohlaví. V pondělí po krocaním svátku - Dnu díkůvzdání - totiž začíná čtrnáctidenní lovecká sezona na vysokou zvěř. To stačí k tomu aby se z bankovních úředníků, horníků, důstojných otců rodin, učitelů i školní mládeže stali vášniví lovci. V obchodech se sportovními a loveckými potřebami převládá řvavě oranžová barva bezpečnostních vest a noviny se hemží různými kupony zaručujícími až padesátiprocentní slevu na střelivo.

Už týden před zahájením se objeví na závěsných hácích před zadním okénkem pick-upů vypulírované pušky. Podle zbraně se pozná ego lovce. Tradicionalisté se vyzbrojují karabinami Marlin, Ruger a Winchester bez optického zaměřovače, které tak elegantně dokazal nosit John Wayne. Naopak když nad nábojou komorou vévodí mohutný dalekohled můžete se spolehnout, že je to kulovnice ráže .308 magnum, s kterou se dá střílet z jednoho kopce na druhý, ale jejíž majitel zhusta netrefí stodolu z deseti kroků. Většina místních lovců používá pumpovací opakovačku, protože i v relativně hustém porostu se dá rychle nabíjet aniž by lovec musel sundat prst ze spouště. Samonabíjecí pušky jsou pro lov vysoké zvěře zakázané a předpis také omezuje počet nábojů v zásobníku na čtyři.

Je to rozumné opatření. Už po druhé ráně bývá jelen z dostřelu a další výstřely rozpáleného svátečního lovce ve směru prchající zvěře by spíše našly jiného lovce než rychlého jelena. “Game rangers”, něco jako polesní, dodržování pravidel přísně sledují, a jejich porušení je trestáno vysokou pokutou a zákazem lovu v budoucnosti.

Také mám kulovnici. Prohrabával jsem se onehdy na bleším trhu v nějakých krámech vetešníka s ojetými vysavači. Hledal jsem nástavec na hadici když tu na mne z toho haraburdí vykoukla leštěná pažba pušky. Vytáhl jsem ji a s údivem zíral na vyrytého československého lva na komoře a na nápis "Československá zbrojovka A.S. Brno, vz. 24" Okamžitě jsem se rozhodl, že ji tam nemohu nechat. "Kolik?" ptám se majitele stánku. Povídá, že stošedesát. "Víc jak stočtyřicet nedám," já nato s malou dušičkou aby se nezatvrdil. "Tak OK, stočtyřicet, stejně nevím co s tím. Ale mám k tomu jen tři náboje a nevím kde se ten prevít sežene", povídá chlapík. Ze školního sešitu vytrhl list papíru a napsal účet, který dodnes schovávám: jedna puška, $ 140.00 a klikyhák místo podpisu.

Honební povolení je k dostání prakticky v každé trafice. Od osudného září 2001 už to není tak jednoduché jako kdysi – zájemce se musí prokázat řidičským průkazem. Lístek letos opět zdražil. Dospělého Pennsylvánce stojí 20 dolarů, mládež 12 až 16letou 9 dolarů a penzisty 13. Také je možné si koupit doživotní lístek za 51 dolarů. Lovci z jiných států vyvalí 101 dolarů. Domorodci vrčí, ale neodřekne si žádný. Povolení si lovci přišpendlí na čepici nebo na záda oranžové kazajky a brzo brzičko ráno hurá do lesa. Místní mají většinou na “svých” místech vybudované posazy ve větvích stromů – většina lesů je dubových. Přespolní, kteří jezdí každý rok, už také vědí kam a revíry se většinou “dědí” z generace na generaci.

Odhaduje se, že během prvního dne běhají po pennsylvánských hvozdech na dva miliony střelců. Prý je jich pořád méně než jelenů Oranžová barva, minimálně 250 čtverečních palců na oděvu je předepsána státní loveckou komisí. Pro bezpečnost lovců tvrdí úřad, neboť jeleni jsou údajně barvoslepí. Staří mazáci jsou však přesvědčeni, že je to proto, aby hajní měli lepší přehled o pohybu lovců. Poté, co jsem na zahrádkách před farmami a domy na okrajích městeček viděl sádrové jeleny oblečené do oranžových pytlů, přikláním se spíš na stranu komise. Nedodržení tohoto předpisu je stíháno pokutou 100 dolarů, pokud si ovšem dříve někdo nesplete hříšníka s paroháčem. Šťastný střelec pak je povinen utrhnout spodní část honebního lístku s číslem a připevnit ji k uchu oběti (jelení). Skolenou zvěř pak na silnicích kontrolují hlídky rangerů podobně jako se v Čechách kontrolují vánoční stromečky.

Poslední dva dny sezony je povoleno střílet laně. Oprávnění je však vydán jen omezený počet, a tak se o ně losuje ve zvláštní loterii. Letos byl odstřel laní prodloužen o jeden den se zdůvodněním, že se vysoká přemnožila. Toto tvrzení státní myslivecké komise narazilo na prudký odpor ochránců přírody. Ti jsou přesvědčeni, že vysoké je v lesích tolik proto, že tam byla vytlačena ze stále se rozpínajících příměstských oblastí. Tvrzení je to sporné, protože se naopak zdá, že zvěř vyhledává městské parky vilové čtvrti, kde nachází dost potravy a cítí, že je tam celkem v bezpečí, neboť v perimetru obce se střílet nesmí.

Tento pocit bezpečnosti se bohužel nevyplatil jelenovi, který se v půl jedné ráno rozhodl přeběhnou hlavní ulici v našem městečku. Doplatil na to nejen on ale i moje šestsetrojka, která od té doby stojí smutně v garáži s pomuchlaným čumákem.

Z druhé strany si zase stěžují farmáři, že jim zvěř ničí úrodu a že by se na soukromých pozemcích měla střílet podle libosti. Na každý pád je skóre pro vysokou velmi nepříznivé. Během prvního dne sezony bylo skoleno 39000 jelenů a jen 46 lovců. Většinu z nich skolil infarkt při spatření živého zvířete. Vzhledem k tomu, že lovců běhá po lesích asi tolik, co bylo vojáků u Verdunu, jedná se o ztráty statisticky zcela zanedbatelné. Po dvoutýdenních jatkách , jimž se tu eufemisticky říká sklizeň, byly ohlášeny výsledky. Počet ulovené zvěře (rok 2003) se odhaduje na 517 000 jelenů a 3,000 černých medvědů a 167 rysů, a 90 myslivců. Kolik kusů bylo upytlačeno se nikdo neodvažuje odhadnout. K tomu je třeba připočíst ještě 35 000 kusů vysoké, ročně zahynuvších na pennsylvánských silnicích. Ač se to zdá neuvěřitelné, nejedná se o bezhlavé vybíjení, PA Game Commission – něco jako Ministerstvo lovu – udržuje stabilně populaci vysoké mezi 1.5 až 2.0 miliony kusů.

Můj soused Mike Kohutka je vyznavačem lovení, kterému říká "American Way", nebo-li gentlemanský pionýrský styl. To znamená, že se do lesa vypraví skoro o měsíc dříve než majitelé winchestrovek. Celý v kamufláži, - že by to s tou barvoslepostí přece jen nebylo tak docela jasné - přes záda kevlarový luk s rafinovaným kladkostrojem a stavitelným zaměřovačem. Luk má seřízen na tah 35 kilogramů a v toulci aramidové šípy s žiletkovými břity. Takový šíp prorazí na 50 metrů dvoucentimetrové prkno. Tehdy se Mike cítí být potomkem Geronima, Sedícího Býka, Robina Hooda a zřejmě i Wiléma Tella současně.

Kdo neuloví jelena lukem, což se skutečně podaří jen málokomu, má ještě jednu anachronickou příležitost. Mezi lukostřeleckou a hlavní sezonou je mezera čtrnácti dnů, kdy je dovoleno lovit předovkami na černý prach. Tentokrát vyrukují do lesa vlastenci rozechvěle vzpomínající na porážku lorda Cornwalise u Yorktownu. Na asfaltovém parkovišti u státních revírů opustí klimatizované automobily, navléknou se do zpocených hazuk z mývalích kůží, k pasu připnou buvolí roh s černým prachem, polejou boty imitací jelení moče, přes rameno mušketu a hurá do lesa jako stopař Černá punčocha. Šance jsou tentokrát téměř vyrovnané. Zpětný ráz předovky s 15mm vrtáním dokáže zacvičit se střelcem skoro stejně jako s jelenem. Přesto se každý rok najdou jedinci, kterým se podaří rozměrnou olověnou koulí odlitou doma na plynovém sporáku jelena porazit.

Za týden sezona skončí. Oranžové vesty zmizí v šatnících, pušky opět zaujmou místo nad krbem a jen vůně udícího se masa linoucí se uzenářských provozoven bude ještě chvíli připomínat loveckou sezonu.




Další články tohoto autora:
Dušan Neumann

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku