Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 7.12.2004
Svátek má Ambrož




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Progresivně se vytrácející půvab OSN
 >DROGY: Zhoršuje nebo zlepšuje se česká drogová situace?
 >ARCHITEKTURA: Olympiáda v Praze?
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Bajka z české pop music
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Na Staromáku o Mikuláše
 >PŘÍBĚH: Dívenka a hajzlík aneb Jak napravit poníženou slušnost
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Pracovitá pravice
 >PSÍ PŘÍHODY: Nežer to těm vránám!
 >POLITIKA: Zpochybněný senátor
 >ÚSTAVA MĚSTA KOCOURKOV: Hlava III. Kocourkovské městské uspořádání
 >POVÍDKA: Mikuláš
 >PENÍZE.CZ: Kombinace rovná se komplikace
 >PRÁVO: Nejvyšší Klaus
 >POLITIKA: Kongres ODS - král je mrtev, ať žije král!
 >PRÁVO: Soudní šlendrián aneb Precedens v Praze 11

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Literatura  
 
7.12. PŘÍBĚH: Dívenka a hajzlík aneb Jak napravit poníženou slušnost
Jan Beneš

Jsou věci, které potěší a občas se vyskytnou i mezi oněmi věcmi života jaké nepotěšují, ale obvykle nám nezbývá, než se s nimi smířit. Jednou z těch věcí byla jakási výluka na trati z Krnova do Opavy, kdež pro cestující správou drah českých přistaven autobus. Dráhy šetřily (ty prachy vyhozené na Perndolino a jiné kratochvíle je nutno uspořit jinde) a tak tam z úsporných důvodů na cestující byl přistaven jen jeden. Však mezulánů neubude, když se trochu zmáčknou a postojí.

Nepotěšilo, ale v takový nedělní večer už se nedá dělat nic jiného než to nějak vydržet. Cestující se nacpali, ti, na něž se dostalo míst na sedadlech, přijali na sebe zavazadla těch přemnohých sardinkovitě napresovaných stojících, za jízdy bezmocně visích na madlech a pohazovaných v zatáčkách sem a tam.

Pak se touto vehementní atmosférou lidské zapařenosti (ale u nás o cos menší než třeba ve Francii, zkuste se v létě svézt vlakem plným Francouzů z Paříže do Versailles) jako náraz vichru rozšířil jednou ranou nesnesitelný zápach. Smrad. Puch. Kdesi pod sedadlem byl pes, ale tohle nebyl ten smrad, jaký zůstane po nevychovaném psu. Dokonce i po nevychovaném člověku, anebo člověku zaskočeném přírodou, to páchne odlišně.

Lid v autobuse stěsnaný začal brblat, vrčet, nadávat a hemžit se. Kdos poznamenal, že záhy bude zvracet a odkudsi z davu namačkaného vzadu se ozvala jakási dáma, která kultivovaně a slušně, taktéž vybraně jak už to umí dnes jen málokdo, ani Guth Jarkovský by to lépe nesvedl, vyčítala komusi, že si právě nynčko otevřel rybičky a zasmradil s nimi a učinil nesnesitelno, pro celý autobus. Vyzývala ho, aby se styděl.

Leč pán se nestyděl. Pán soudil, že jeho svoboda zahrnuje i svobodu svobodně smrdět a dámě se vysmíval. Jak mu jaksi chce ve smrdění zabránit, když se jí to nelíbí. A nebylo nikoho, normální u nás v Čechích a zřejmě tedy i ve Slezsku, kdo by se postavil na stranu dámy a vhodně svobody svobodně smrděti milovného smraďocha mravy vypěstil.

Na zastávkách za Krnovem se autobus začal vyprazdňovat a někteří z cestujících, včetně té dámy s nutkáním vrhnout raději vystoupili, že svojí pouť dokončí pěšky než ve vehementnu otevřených rybiček. Namačkaný dav zmizel a vynořily se jednotlivé obličeje. Včetně onoho cestujícího, něco mezi mladíkem a pánem v nejlepších létech, který si vytíral rohlíkem plechovku rybiček. Šproty v tomatě. Druhou, či vlastně prvou plechovku od už pozřených šprotů v oleji, měl v igelitovém pytlíku s dalšími rohlíky. Cestující veřejnost ho pozorovala s nevolí, ale pán nedbal. Navíc měl na uších sluchátka a věnoval se poslechu čehosi vznešenějšího než protesty cestujících.

Na žádné ze zastávek ho nikdo, a byli tam i svalovci, nepopadl za flígr a kopnutím nevyprovodil z autobusu. Ba nikdo se ani nepodíval do přepravního řádu, který má na tyto případy jakási ustanovení a ten příšerný smrad nijak nekomentoval ani řidič, jehož starostí by dodržování onoho řádu mělo být. Má to v rozpisu práce.

Kde zůstal alespoň deus ex machina?

Nezůstal nikde, ale vynořil se v postavě dívčiny spíše drobné až drobnější, leč zřejmě sporé a hlavně srdnaté. Napochodovala před neomalence a pravila:

„Pane, vy jste naprosto nevychované a bezohledné prase.“

Načež bezohledné a naprosto nevychované prase rodu mužského, podobno našim svobodně zvoleným zástupcům svrchovaného lidu, odvětilo:

"No co co, nějaký zákon snad zakazuje jíst rybičky v autobuse?“

Jak vtipné, jak svrchované, opravdu, dokonce ani naši svobodně zvolení zástupci svrchovaného lidu, dosud takový zákon nevymysleli.

A tu pravila dívka podobná prstu s boubelkami na sebe upozorňujících želviček, avšak i tak jako z růže květ, že jí zase žádný zákon nezakazuje vyjádřit, a to i graficky, názor na takové chování; hbitě vytáhla odkudsi ze záňadří (pohledného jak podotknuto) velkorážný fix, čili marker a jala se mládenci popisovat obličej.

Uvěřil, onen bloud, cosi mezi mladíkem a pánem v nejlepších létech, ve svoji váhovou i mužskou převahu a jal se šermovat rukama, bránit se, ba dokonce skuhrat cosi o demokracii, ale dívenka jako prst (a zároveň i z růže květ) zřejmě byla trenovaná nejen ze Sokola, ale asi i držitelka nějakého toho zeleného až černého opasku a kromě popisování levačkou ho pravačkou hravě zvládala a ještě mu s ní v přestávkách mezi tím zvládáním stihala profackovat už drzosti zbavený obličej. Ony tvářinky růžovoučké ze zdravé rybí stravy dostaly sytě červenou barvičku a autobusem v kadenci těch facek to zaznělo jak velikonoční řehtačka.

„Když ti to zapomněli sdělit v jeslích, musím tě to naučit tady,“ pravila na závěr ta dívka. (Jako z růže květ). Zatím co její oběť stihla jen zabreptat:

„Netykejte mi.“

Pár lidí se řehtalo, jedna paní se dožadovala policie. Mladík protestoval, že „ta sluchátka stojí peníze“ ačkoli sluchátkům se na rozdíl od jeho obličeje nic nestalo.

No a potom autobus za tím úsekem, který se nedalo projet vlakem zastavil a cestující se přesunuli zase na železnici. Profackovaný mladík se na pochodu mezi autobusem a vlakem tvářil že není a pak zalezl do zhaslého kupátka.

Poslání jak prosazovat demokratické mravy nám tudíž udělila dívenka. Lze je sumarisovat takto:

1) Blbečka porušujícího pravidla společného bytí stačí na začátku této kariéry bezohlednosti trochu profackovat. Čímž nabude vědomostí o tom, co se smí a může a co nesmí a nemůže.

2) Samo se to neudělá.

Neboť naši mužští jsou srabi, budoucnost zřejmě náleží dominantním ženám, třebas to byla děvčátka jako proutek. Dobře nám tak.




Další články tohoto autora:
Jan Beneš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku