Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 7.12.2004
Svátek má Ambrož




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Progresivně se vytrácející půvab OSN
 >DROGY: Zhoršuje nebo zlepšuje se česká drogová situace?
 >ARCHITEKTURA: Olympiáda v Praze?
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Bajka z české pop music
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Na Staromáku o Mikuláše
 >PŘÍBĚH: Dívenka a hajzlík aneb Jak napravit poníženou slušnost
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Pracovitá pravice
 >PSÍ PŘÍHODY: Nežer to těm vránám!
 >POLITIKA: Zpochybněný senátor
 >ÚSTAVA MĚSTA KOCOURKOV: Hlava III. Kocourkovské městské uspořádání
 >POVÍDKA: Mikuláš
 >PENÍZE.CZ: Kombinace rovná se komplikace
 >PRÁVO: Nejvyšší Klaus
 >POLITIKA: Kongres ODS - král je mrtev, ať žije král!
 >PRÁVO: Soudní šlendrián aneb Precedens v Praze 11

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Drogy  
 
7.12. DROGY: Zhoršuje nebo zlepšuje se česká drogová situace?
Tomáš Zábranský

Minulý čtvrtek byla zveřejněna evropská Výroční zpráva o stavu ve věcech drog a spolu s ní výtah z nejnovější zprávy české, jež byla připravena podle standardů EU. Jako obvykle následuje mediální rojení známých "takyodborníků" - vesměs s neskrývaně politicko-mocenskými ambicemi - kteří bijí na poplach slovy o "neustálém zhoršování a katastrofální situaci." Nic nedbají na to, že jejich tvrzení popírá zpráva Evropské unie, že Českou republiku dává OSN za příklad úspěšného zvládání drogového problému - své nulové znalosti nahrazují vytrháváním údajů z kontextu a předstíráním, že nezávislá hodnocení mezinárodních institucí neexistují.

Co tedy přesně z Výroční zprávy vyplývá? Ve zkratce: v ČR jsme svědky dvou opačně orientovaných trendů.

Na jedné straně od počátku devadesátých let neustále stoupá počet i procentuální podíl mladých lidí, kteří někdy v životě vyzkoušeli konopí (a v mnohem menší míře taneční drogu extázi); tomu nedokázala nijak zabránit ani kriminalizace držení drogy pro vlastní potřebu, která si právě toto kladla za cíl.

Na straně druhé jsme svědky snižování zájmů o pervitin a heroin - jak o experimenty s nimi mezi mládeží, tak o jejich pravidelné užívání. Závislých a problémových uživatelů je méně a stárnou - nedochází tedy k "obnově kádrů." To se děje navzdory tomu, že se nijak nesnížila dostupnost těchto drog, jak o tom svědčí údaje o jejich cenách - naopak, "tvrdé drogy" jsou stále dostupnější. Pokud je chcete, není třeba stát se součástí kriminálního prostředí - procházejte se chvíli se po parku, zajděte si do počítačové herny či do kasina, zeptejte se opatrně v hospodě, baru či klubu, připojte se na nějaké internetové diskusní fórum - někdo vám je tam rád a rychle (a diskrétně) prodá.

A přesto jsou prodeje "tvrdých drog" v posledních sedmi či osmi letech stále nižší…

Takto diametrálně rozdílný vývoj je z pohledu vědce zajímavý zejména proto, že v praxi ukazuje neplatnost tvrzení o "vstupních (rekreačních) drogách, které bez výjimky vedou k heroinu a smrti." Drogová současnost v ČR nám dokazuje, že experimentování s některými typy drog na straně jedné a závislostní užívání jiných drog na straně druhé jsou dva různé jevy, které spolu souvisí jen velmi volně nebo vůbec ne.

Takzvané problémové užívání - tedy užívání heroinu a pervitinu - naše země zvládá s vysokou úspěšností. Nejenže se jí daří snižovat jeho rozsah: je také mimořádně úspěšná ve snižování počtu smrtelných předávkování, ve zvládnutí HIV/AIDS a virových hepatitid a v dalších ukazatelích. Menší počet problémových uživatelů také znamená menší objem kriminality, které se tito uživatelé dopouštějí, aby si na své drogy "vydělali." Český úspěch tedy chrání většinovou drogy neužívající populaci před nakažlivými nemocemi i před zločinností amerických rozměrů.

V tomto ohledu tedy v ČR funguje léčba i prevence všech stupňů. Nezanedbatelným prvkem takového úspěchu je logicky i fakt, že i děti umějí zhodnotit důsledky zneužívání drog, které vidí kolem sebe. Kariéra "feťáka" ze stanice metra, z nádraží či ulice není přitažlivá - a závislost není pěkná na pohled. Především dospívající a mladí lidé věří především (nebo výhradně) tomu, co vidí kolem sebe; pokud jim v rámci prevence budeme nabízet fakta, která se shodují s jejich vlastní či kolektivní zkušeností, máme šanci na úspěch.

Mnohem problematičtější očividně je zvolit správnou strategii u "rekreačních drog." Jejich nebezpečí nejsou tak výrazná jako u těch předchozích a tudíž nejsou zřejmá na první pohled. Platí nicméně, že pro vyvíjející se mozek je nebezpečná každá psychotropní látka; pro legální alkohol to platí ještě více než pro marihuanu a pro taneční drogy více než pro alkohol. My i ostatní svět jsme si nicméně ověřili, že u žádné z těchto drog odstrašovací strategie "Nikdy to neber, nebo umřeš" neplatí - naopak, snižuje účinnost takové strategie i tam, kde se zakládá na pravdě, a vystavuje tak mladistvé "tvrdým" drogám.

Obvyklá odpověď - regulace pomocí policejní represe - selhala: naši šestnáctiletí si "nelegální" marihuanu pořizují dvakrát častěji než jejich vrstevníci v démonizovaném Holandsku s jeho marihuanovými coffee-shopy. Možná je to proto, že mladistvým Holanďanům díky vynutitelným pravidlům nikdo v coffee-shopech "trávu" neprodá; čeští prodavači drog si taková omezení vesměs nekladou.

Očividně je třeba se zamyslet, zda současný systém regulace rekreačně užívaných nelegálních drog, který ve skutečnosti znamená naprostou ztrátu kontroly státu nad trhem a maximální ohrožení našich dětí, není třeba vystřídat některým z alternativních modelů; ten holandský je jen jedním z mnoha.

Prostor tu však je především pro skutečně účinnou primární prevenci, založenou na aktivním vyhledávání ohrožených jedinců a na podpoře celé škály pozitivních osobnostních vlastností dětí a mládeže. To je nicméně běh na dlouhou trať, a ty se ramenatým hlasatelům katastrofických obrazů málokdy hodí. Hysterické výkřiky a plané sliby jim vyhovují mnohem více.

Až tedy zase uslyšíme cosi o nutnosti radikální změny české drogové politiky, zeptejme se sami sebe: chceme, aby více mladých lidí umíralo, více se kradlo, bylo více nakažených na HIV a zánět jater? Pokud si odpovíme "ano," je čas na obrat, který tito samozvaní spasitelé propagují.

Možná ale převáží racionálnější přístup, který zachová, co se osvědčilo, a bude se snažit skutečně poctivě zjistit, proč nedokážeme naše mladistvé odradit od pravidelného opíjení se a od experimentování s konopím - a proč jsme v těchto dvou ukazatelích na evropské špici.

Zároveň bychom ale neměli zapomenout, že loni u nás nejvíce lidí nezemřelo předávkováním heroinem či pervitinem - ale "legálním" toluenem, náplněmi do zapalovačů a jinými těkavými látkami.

Experimentátoři s konopím svých pokusů jednou zanechají - a to spíše dříve než později. Dvaadvaceti toluenovým mrtvým už ale nikdo život nevrátí. Bude zajímavé sledovat, jak se s tímto faktem vypořádají čeští odborníci - a především "takyodborníci."

Psáno pro Týden 50/2004; původní (nezkrácená) verze přetištěna v Neviditelném psu se svolením časopisu a autora

Tomáš Zábranský pracuje jako konzultant a expert na drogovou epidemiologii pro mezinárodní organizace


Další články tohoto autora:
Tomáš Zábranský

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku