Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 8.12.2004
Svátek má Květoslava




  Výběr z vydání
 >PENÍZE: O registračních pokladnách a daňových únicích
 >EKOLOGIE: Na černé listině Greenpeace
 >SVĚT: V kaňonech Utahu (3)
 >ZVĚROKRUH: Střelec
 >MROŽOVINY: Kořeny válčení 1
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Vánoční kupování
 >GENTLEMAN: Grog je tady!!!
 >NÁZOR: Sbohem, Slovensko
 >MÉDIA: Reakce ČT na článek pana Víta Olmera
 >PSÍ PŘÍHODY: Noční Čertík Bertík
 >NÁZOR: Brno ať zůstane především Brnem
 >KNIHA: Vzpomínky jako připomínka a varování
 >CHTIP: Báječná irská hospoda
 >ÚVAHA: Feminismus kontra.... kontra co?
 >PENÍZE.CZ: Do Alp či vánoční Vídně jen se zdravotní pojistkou?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Ekonomika  
 
8.12. PENÍZE: O registračních pokladnách a daňových únicích
Jan Blaha

Není třeba předstírat, že u maloprodeje běžného zboží realizovaného v hotovosti, nedochází ke krácení tržeb a následně daní a DPH. Dochází k tomu téměř vždy - částečně je tomu zrůdně nenažraný stát sám na vině, částečně je to náš národní sport, malou částí je krácení tržeb prostě již nezbytnou součástí boje za přežití (například v pohostinství díky rozdílu DPH; kdy z prodeje jídla uvařeného z potravin nakoupených s 5% DPH, je stanoven odvod 19% DPH).

Třeskutost problematiky spočívá v tom, že všichni prodejci speciálních registračních pokladen a nejrůznějších účetních a prodejních systémů, spolupracují se zákazníkem (= subjektem realizujícím tržby) na optimálním krácení tržeb. Je to veřejné tajemství cechu, způsob a koncepce krácení tržeb a jeho odhalitelnosti patří mezi základní marketink prodejců registračních pokladen a účetních systémů. Tolik na úvod.

Berme tedy za faktum, že registrační pokladna spolu se svým účetním systémem apriori slouží nikoliv k zabránění daňovým únikům, ale naopak k optimalizaci, automatizaci a věrohodnému vzezření zkrácených tržeb. Jak je to možné?

Každý zná papírové účtenky ve venkovské putyce, nebo široké peněženky žlutých tváří. O prodeji vedou poznámky pro přísně interní potřebu, na kalkulačce s pamětí, na kalkulačce s páskou, případně vůbec ne a eviduje se jen zhruba stav kasy a stav zásob. Každý podnikatel je ale povinen vést peněžní deník, své příjmy evidovat, a v případě kontroly hodnověrným způsobem doložit. Oficiální účetnictví tedy dělají s několikadenní retrospektivou, vybrané dodací listy vyhodí (náhodné nákupy a dohody s dodavateli), nebo se část zboží apriori nakupuje bez dokladu. Do účetnictví prodeje vstupuje pouze zboží z "přiznaných" dodacích listů a účtenek, a relevantně pokrácené příjmy. Jistě i rukou psaný (zákonu zcela vyhovující) peněžní deník lze kontrolovat kontrolním nákupem, porovnáním tržeb a nákladových dokladů (i u dodavatele) a celou řadou dalších způsobů - ale vzhledem k tomu, že už dávno neplatí komunistický zákon o tom že na veškeré zboží v provozovně musím mít dodací listy (protože například mohu zcela legálně prodávat vlastnoručně vyrobené zboží) - je to metoda kvalitní a (např.) u zmrzliny, alkoholu a občerstvení obecně dost nechytatelná. Takto dochází ke krácení tržeb (a následně daní a DPH) všude, kde se pracuje s hotovostí, a kde majitel žádnou (registrační) pokladnu nemá. Ten popis byl možná nuda - ale uvidíte, že dál to pracuje úplně stejně.

Registrační pokladny. Možná by bylo dobré vědět, jak taková registrační pokladna vlastně vypadá a jak funguje. Pokud se pamatuji, první poklady sem přinesl McDonald. Většina jich jsou bedny na způsob PC s nejlevnějším procesorem a napájením 220V. Kasa má displej či dva, tiskárnu účtenek a další doplňky - obvykle zejména speciální (programovatelnou) markovací klávesnici, která umí ke každé klávese (většinou 20-120) přiřadit položku + částku peněz. Umožňuje také markovat zvolenou částku číslicemi, nebo jí přiřadit pomocí kódu PLU, nebo pomocí čtečky čárkového kódu. Zásadně jsou tři typy registračních pokladen: pokladny pitomé počítací, pokladny komunikující se software, a pokladny softwarem přímo řízené.

- Pitomá pokladna umožňuje markovat zvolenou částku číslicemi, klávesou na markovací klávesnici, někdy i připojenou čtečkou čárového kódu. Vydává účtenky, na které kromě prodaných položek tiskne datum a hodinu pokladny; někdy i adresu prodejce. Umí sčítat položky na účtence a umí rozdělovat cenu a DPH. Kopii účtenky tiskne dovnitř na ruličku papíru. Možnost krácení tržeb je evidentní: Datum a čas nastavuje uživatel. Večer tedy vyndá kotouček s uskutečněnými tržbami, do pokladny dá kotouček "pro berňák," z účetnictví zlikviduje vybrané dodací listy, pohraje si s nastavením data a času a "namarkuje" si fiktivní průběh tržeb během dne dle potřeby. Pokud to dělá šikovně a rozumně, má certifikovanou registrační pokladnu, a má obtížně zpochybnitelnou kopii "uskutečněných tržeb" včetně rozpadu na komodity a přijaté DPH.

- Relativně lepší pokladny (k vidění běžně v supermarketech a restauracích) pak komunikují on-line nebo off-line se software: opět nejjednodušší počítač ve speciální bedně, s vestavěnou markovací klávesnicí. Kasa pracuje jen s číselnými kódy, pro něž na displeji může zobrazovat i jejich logický popis - a těm vnitřní software přiřazuje významy a funkce. Jako denní sumář umí pokladna vydat TXT, DBF soubor, tabulku, nebo stažení dat na SW klienta. Ve sjetině tržeb software rozčlení posčítané kódy a celkovou sumu tržeb zpět na počty jednotlivých položek - například podle počtu stisků funkční klávesy nebo podle čísla čárového kódu, a rozdělí DPH. Registrační pokladny pro restaurace umí i rozpad markovaných položek na ingredience - že tedy guláš nezaúčtuje jako guláš, ale jako množinu brambor, masa, mouky, dvě zrníčka soli a čtvrt vejce, atd; kasy většinou umí i skladové hospodářství atp. - ale to není pro krácení tržeb relevantní. Možnost krácení tržeb je zajímavější: Paměť pokladen je omezená, jejich paměť se tedy denně stahuje a resetuje - a i když jsou pokladny připojeny on-line na server, většinou se buffer prodeje z důvodu snížení rizika ztráty dat každý den ukončí a zazálohuje. Mám tedy txt nebo dbf tabulku, která není nijak chráněna proti mazání, modifikaci, nebo vytvoření od začátku - což klidně učiním. Obtížně zpochybnitelnou "denní kopii tržeb staženou z registrační pokladny" vyrobím daleko efektivněji, pokud si tabulku převedu do Excelu, provedu změny mazáním, proženu jí jednoduchým makrem (například automaticky vytvořím číslovanou řadu zbylých nesmazaných dokladů), a vrátím do původního formátu. Metoda je dost neprůstřelná, protože pokladny pracující se software nemají (předepsanou ani technicky možnou) jinou archivaci než datový soubor. Dokud mi tedy někdo neodchytí orazítkovaný, podepsaný, očíslovaný doklad, který nemá alikvótní kopii v digitálním archivu, je registrační pokladna v ceně 15.-80.000 jen zjednodušením a automatizací daňových úniků - protože u ručně psaných cetlí, které vystavuje prodejce jen na požádání, je kontrola (a krácení daní) úplně to samý. I pak by ovšem bylo porovnání dokladů sporné, protože tiskárny tisknou všechny stejně, a stavebnicové razítko se prodává v každé trafice – a dokažte že smazaná účtenka pochází z mojí pokladny, pokud nemá nějakou unikátní vadu.

- Nejlepší registrační pokladny pracují na PC (většinou NT) sítích s databázemi typu SQL. Jsou to výkonné počítače s Windows, které se kase podobají jen předprogramovanou klávesnicí a připojenými periferiemi. Mají smysl prakticky jen pro restaurace, jen popis jejich koncepce by zabral několik stránek a není relevantní pro daňové úniky. Relevantní je kouzlo databází a sítí: veškerá data jsou v databázi a jsou přístupná podle autorizačních prostředků sítě (Novell, NT), nebo podle úrovně oprávnění přístupu k datům (SQL). Na počítač se tedy zaloguje skladník, vloží dodací listy; zaloguje se šéfkuchař a nastaví pokladnám ceny. Pak se na stejný počítač zaloguje speciálním heslem majitel - a jemu se objeví zcela jiné a další funkce: vyhází z databáze vybrané dodací listy, zředí receptury, změní ceny dávno prodaných položek, smaže uskutečněné prodeje, atd, atd. Zatímco normálně se databáze SQL vyznačují zejména tím že každá změna je zaregistrována včetně původního stavu, v těchto tajných levelech se každá změna samozřejmě promítne tak, že naopak logickým algoritmem pozmění všechny souvztažnosti vpřed a vzad, a stopa zmizí. Může si s tím hrát jako s klasickou tabulkou Excelu: prostě laboruje s tržbami, dodacími listy, cenami a komponenty tak dlouho, až se mu konsekventní daně a příjmy ku přiznání líbí. Pak se zaloguje jako normální admin, speciální funkce zmizí, nikdy tam nebyly, tržby jsou naprosto nezpochybnitelné, počítač (pokladnu) si může berňák odvézt a libovolně dlouho zkoumat - dokud nepřijdou na všechny hesla, nikdy ani nezjistí jestli a jak "speciální funkce" programu existují, protože databáze typu SQL jsou fakt dobré pro multi-level správu dat.

V diskusi k Římanovu článku se objevil komentář: kdekdo namítá, že registrační pokladny nevyřeší problém – ale ještě nikdo nevysvětlil, proč ne. Vysvětlím. Důvod, proč registrační pokladna nemůže fungovat tak jaxi tupí socani myslí, tkví už v jejich vzniku.

Největším problémem majitelů jakékoliv prodejny za hotové je, že zaměstnanci si do ní nosí vlastní zboží, a prodávají si ho za zisk do kapsy, aniž by se s majitelem podělili o náklady na režii. V drogerii je to asi marginální a supermarketu to vůbec nejde - ale například u stánkového prodeje potravin (párky, kuřata, zmrzlina, sušenky, . . . . . . ) a zejména v restauraci (jídlo, kořalka) se jedná o desítky procent. Registrační pokladna má hlídat PRODAVAČE, aby si nemohl donášet a prodávat vlastní věci - pokud totiž musí každou prodanou položku namarkovat (vytisknout účtenku s kopií pro šéfa), nemůže jich prodat víc než jich má legálně na skladě. TOTO je prosím smysl registrační pokladny. Proto jejich první (a u nás dosud vídané) typy vůbec nemají paragonovou tiskárnu, ale jenom REGISTRUJÍ namarkovaný prodej někde uvnitř; vydávání cedulek i zákazníkovi jenom zdůrazní úzus, že se přes pult nesmí nic dát, aniž by to bylo namarkováno. .

Netuším kde se vzal nápad, že registrační pokladna hlídá daně - to je přece pitomost, k tomu neslouží ani sloužit nemůže.

Pokladna slouží majiteli jako zbraň proti jeho zaměstnancům.

Ale DATA JSOU JEHO – může si je upravit, nebo vyrobit jiná. S pokladnou, jejími funkcemi a výstupy – si jako majitel systému udělá co chce a potřebuje.

Teprve s rozvojem internetu a pevných linek, se naskýtá možnost pokladen nové generace. Taková pokladna, on-line připojená na internetový server finančního úřadu, kde by obsluha markovala přímo on-line do software berňáku, jinak by nevydala účet, a bez účtu by se nesmělo nic prodat – ta by se ošidit fakt nedala. Je to v podstatě přenesení supervizorských práv z majitele pokladny na berňák, pak je majitel provozovny jen provozovatelem a finanční úřad správcem systému. Tato představa je ale asi stejně iluzorní, jako tachografy do soukromých vozidel. Nevěřím, že by někdo z těch našich šmejdů měl skutečný zájem na vyřešení problému tak, aby ho sami nemohli ochcávat.

Jestli tedy nejvíc vadí stánky vietnamců na tržištích: i ta žlutá tvář musí vést peněžní deník, musí mít účetnictví a musí někde nakupovat zboží; to se dá dohledat, kdyby se chtělo.

Nepramení náhodou svaté rozhořčení majitelů kamenných obchodů nad údajnými daňovými úniky, z toho, že ti "šmelináři asijského původu, co neplatí daně" jsou zdvořilí, slušní, ochotní, usměvaví a neuvěřitelně skromní - zatímco sehnat českou prodavačku, která je ochotná pracovat za deset tisíc a netvářit se přitom jak kyselá prdel, je větší umění než pokrátit tržby?

Neozývá se volání po registračních pokladnách nejhlasitěji od jejich prodejců?

Normální lidi, kteří by aplikaci statisíců zbytečných a předražených registračních pokladen museli zaplatit, by ale možná byli radši, kdyby si pokladnu pořídil jen ten, komu se to vyplatí - a úředníci z berňáku aby pořádně makali na kontrolách v rámci stávajících kontrolních mechanismů - a že jich neni málo. Tech mechanismů i tech úředníků.

Takže než někdo začne plácat nesmysly o tom jak registrační pokladny zabrání daňovým únikům, bylo by přínosem, aby se na ní aspoň podíval, jak registrační pokladna funguje, než začne pindat pitomosti.

Nevím, jestli to někde na západ od Aše funguje. Neoblafnutelný systém číselných kódů hardware má jako jediná země na světě Itálie – pokladny dodávají firmy spjaté s mafií, vydává je přímo berňák, paměť je na vnitřním čipu zalitém v epoxydu, zásah do něj je trestným činem. Cena takové pokladny je ale v přepočtu hodně přes sto tisíc, a hlavně – v Itálii jsou naopak nejvyšší daňové úniky v Evropě, odhad až 30%. Takže v pokladnách to asi nebude, a jinak nikde ve světě nebyl prokázán vliv registračních pokladen na výběr daní nebo omezení šedé ekonomiky. A u nás slouží registrační pokladny naopak zejména k efektivizaci, automatizaci a zjednodušení daňových úniků krácením tržeb, a ke ztížení zpochybnění zfalšovaných údajů.

Ten údajně podvodný trhovec a pašerácká žlutá tvář, kterou chtějí naši odboráři s krhavým okem udanit k smrti - ten si registrační pokladnu klidně koupí (pokud už ji kvůli vlastnímu pohodlí dávno nemá) a vládě se vysměje i s daněma a s pokladnou.

Ale ty desetitisíce drobných připodnikávatelů, kteří přežili tupý zákon "na každou živnost vlastní ŽL za tisíc" (pamatujete? opravy a prodej bicyklů jsou přece DVĚ živnosti za DVA registrační poplatky) legislativní džungli, 50x změněné (a furt blbé) daňové a účetní předpisy, nedostupné úvěry, zkorumpované a neochotné úředníky a nenažrané povinné pojištění (nejvyšší v Evropě a jedno z nejvyšších na světě?); živnostníci kteří poctivě přiznávají své nepatrné příjmy a dokonce jim někdy zbyde i na daně - tato třída se konečně přesune do šedé ekonomiky, neb nebudou státu za vola.

Zmizí stovky venkovských prodejniček a službiček, které fungují na hranici rentability, spíš jako výpomoc bližním, zmizí krámečky co mají holky na mateřské a hobbysti jako zábavu - těch dvacet, padesát tisíc (cena pokladny) je totiž jejich ročním (desetiletým) obratem; neboli ziskem za deset (dvacet, sto) let, nikdy si jí nekoupí – tolik práce prostě neseženou, aby si na pokladnu vydělali. Radši to zavřou a budou sedět doma na podpoře; tam kde jsou dnes dva zaměstnanci, bude jen jeden a pokladna - jó to jistě naší ekonomiku konečně pozvedne.

A všichni ti důchodci, co v kůlně za barákem opravují jinak neopravitelné věci, zahradníci co jeden měsíc v roce stříhají stromky, kutilové kteří po víkendech a odpoledních spravují naše 30 let stará auta a vymýšlejí užitečné drobnosti, babky co u silnice prodávají jablka, a sousedka co vás doma v kuchyni ostříhá - z těch všech naděláme zločince, neb oni státu naserou. I pro ně je totiž těch x-desítek tisíc za registrační pokladnu jejich desetiletým obratem; ergo ziskem za sto let, nikdy si jí nekoupí - risknou to načerno a nedají státu nic, třeba je nikdo nepráskne.

A naše začínající podnikatele zatížíme další peckou (Ty chceš snad podnikat? Tak hned zaplať dvacet tisíc za pokladnu, lumpe!!!) - aby jim snad nezbylo na nářadí, na zařízení, nebo na pořádný počítač. Zhnusíme a odradíme studenty, kteří se v garáži rodičů snaží nastartovat podniky velikosti Billa Gatese - půjdou třeba do USA (jako už mnoho našich předků), kde k založení firmy stačí dobrý nápad, jeden podpis a jeden dolar.

Tohle chceme?

Zbydou nám jen úhledné supermarkety a hypermarkety s laciným dovozovým zbožím - no fajn, ale hlavně že bude ten pořádek!

Náklady na plošné zavedení registračních pokladen se odhadují na čtyři miliardy. Kdo je asi zaplatí??? Nebudeme to my, spotřebitelé, v ceně zboží těch přeživších?

Pro vyvolenou kastu osvícených státních úředníků, kteří budou "doporučovat vhodné typy pokladen", a pro hrstku jejich prodejců, by to byl kšeft tisíciletí.

Kdopak to asi bude?

Kdo ty kasy bude certifikovat a doporučovat, a kdo je bude prodávat?

Že by si staré komunistické struktury připravovaly miliardový business na naše náklady, a my blbci tomu nadšeně tleskali?

et omnibus es dubitandum




Další články tohoto autora:
Jan Blaha

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku