Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 8.12.2004
Svátek má Květoslava




  Výběr z vydání
 >PENÍZE: O registračních pokladnách a daňových únicích
 >EKOLOGIE: Na černé listině Greenpeace
 >SVĚT: V kaňonech Utahu (3)
 >ZVĚROKRUH: Střelec
 >MROŽOVINY: Kořeny válčení 1
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Vánoční kupování
 >GENTLEMAN: Grog je tady!!!
 >NÁZOR: Sbohem, Slovensko
 >MÉDIA: Reakce ČT na článek pana Víta Olmera
 >PSÍ PŘÍHODY: Noční Čertík Bertík
 >NÁZOR: Brno ať zůstane především Brnem
 >KNIHA: Vzpomínky jako připomínka a varování
 >CHTIP: Báječná irská hospoda
 >ÚVAHA: Feminismus kontra.... kontra co?
 >PENÍZE.CZ: Do Alp či vánoční Vídně jen se zdravotní pojistkou?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
8.12. NÁZOR: Sbohem, Slovensko
J. Rudčenko

Bylo by nespravedlivé nezačít omluvou převážně většině Slováků, ale nehodlám Slovensko znovu navštívit a nemohu návštěvu doporučit nikomu jinému, už vůbec ne autem. Poděkujte vaší zkorumpované policii, Slováci. Co se mi stalo, bylo přímo klasikou hodící se asi někam do totality sedmdesátých let.

Žiji v Londýně a nejlepší způsob, jak navštívit dceru na Moravě, se zdál být let do Bratislavy a krátká jízda přes hranice. Děti si půjčily auto, že přijedou pro nás na bratislavské letiště. Měly obrovské problémy letiště najít (o tom později), ale času měly spoustu, neboť letadlo se zpozdilo. První překvapení přišla ne cestě zpět z letiště. Na slovenských hranicích slovenský pohraničník v budce vezme tři anglické a jeden český pas a bezbarvým hlasem říká: "A dálniční známku máte?" Nemáme, vždyť nikdy nebyla potřeba na dálnici od hranic do Bratislavy. Teď potřeba je. "Tak to bude pět set známka a tisíc pokuta, támhle si běžte vyměnit peníze."

Po odstavení vozů stranou se z budky ozve: "Pojďte sem. Buď zaplatíte pokutu anebo vám dám bloček, že jste telefonoval a dáte mi 500 českých korun, můžete si vybrat." Po zaplacení 500 Kč za bezpochyby falešný bloček český pohraničník, který stal vedle a který všechno pozoroval suše potichu poznamenal :"Takovejch tu je."

To bylo v pátek večer. Zpáteční cesta na bratislavské letiště byla v pondělí ráno. Letadlo odlétá v osm, opouštíme Moravu ve čtyři, cestou kupujeme dálniční známku. On se skutečně změnil letos na Slovensku zákon, ale na hranicích o tom nenajdete ani zmínku, až později nějakých deset kilometrů za hranici, ale to se snadno přehledně. Dojedeme do Bratislavy, pořád ještě tma. Žádné označení směru na letiště. Konečně se objeví obrázek letadélka, ale je přeškrtnutý, poboční vjezd na hlavní, která tam vede, je uzavřen, dělá se nový asfalt. Panika. Jediné řešení je zahnout u světel, abychom se dostali na silnici na letiště, času je málo a je tma.

Zahneme, okamžitě se objeví policejní vůz. Mladý policajt suše oznámí: "Dostanete 4000 korun pokutu a mezinárodní záznam nebo co jiného navrhujete, peníze nemáte a asi vám to letadlo uletí". Skončilo to tím, že si řekl o tisíc českých korun, žádný bloček. Bezpochyby se vrátil na stejné místo a čekal na další oběť. Nemohu říci, jestli čekal jenom na auta s cizí značkou. Slovenská spolucestující v letadle říkala, že mají s nimi stejně problémy, tak snad ne. Takže dva krátké výlety na bratislavské letiště z Moravy stály 1500 Kč na úplatcích policajtům, kteří vás chytili do pasti, kterou jim vytvořily okolnosti.

Ale čert vzal 1500 Kč. Já se rozklepal až v Londýně, když mi to všechno došlo. Ježišmarjá, jeho (spirituální, ale klidně i opravdový) táta byl ten uvědomělý slobodnik, který mě před čtyřiceti lety buzeroval přesně stejně na vojně.. Stejná sebedůležitost, stejná arogance, stejný bezbarvý hlas maskující extázi pocitu absolutní moci. Ještě teď se z toho klepů vzteky. Vždyť já kvůli lidem jako on v šedesátém osmém utekl a dodnes žiji jinde. A po čtyřiceti letech jsem vůči nim zase stejně bezmocnej! Tak se ještě jednou omlouvám všem slušným Slovákům, a speciálně kapitánu Dunckovi, který sice dělal vojnu v klasickém stylu, ale byl snad osobně nejslušnější člověk, kterého jsem na vojně tehdy před čtyřiceti lety poznal.

Ale na Slovensko už mě nikdo znovu nedostane. A nedoporučuji to nikomu a už vůbec ne autem. Alespoň dokud se ti jejich novodobí totalitní slobodnici nenaučí chovat.


Další články tohoto autora:
J. Rudčenko

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku