Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 8.12.2004
Svátek má Květoslava




  Výběr z vydání
 >PENÍZE: O registračních pokladnách a daňových únicích
 >EKOLOGIE: Na černé listině Greenpeace
 >SVĚT: V kaňonech Utahu (3)
 >ZVĚROKRUH: Střelec
 >MROŽOVINY: Kořeny válčení 1
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Vánoční kupování
 >GENTLEMAN: Grog je tady!!!
 >NÁZOR: Sbohem, Slovensko
 >MÉDIA: Reakce ČT na článek pana Víta Olmera
 >PSÍ PŘÍHODY: Noční Čertík Bertík
 >NÁZOR: Brno ať zůstane především Brnem
 >KNIHA: Vzpomínky jako připomínka a varování
 >CHTIP: Báječná irská hospoda
 >ÚVAHA: Feminismus kontra.... kontra co?
 >PENÍZE.CZ: Do Alp či vánoční Vídně jen se zdravotní pojistkou?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Literatura  
 
8.12. KNIHA: Vzpomínky jako připomínka a varování
Irena Zítková

Pamatujete si hru na tichou poštu? První pošeptá cosi druhému do ucha, ten předá útržek poselství dalšímu a tak dále až do konce kruhu. Jiří Stránský rovněž dal čtyřem příběhům souhrnný název Tichá pošta (vydalo nakladatelství Hejkal), protože první souvisí tematicky s posledním, nazvaným Rozhovor, a geograficky - místem děje před pohraniční horou Klobouk - Hut - též s druhým - Zelenolhotskou Venuší, na což literárními postavami navazuje v příběhu třetím - Pikniku, nejdelším ze všech a nejnovějším, či spíš jediným datovaným na konci textu - 18.1.2004. V něm se čtenář setkává s bývalým politickým vězněm pojmenovaným prostě Vašek, to může, ale nemusí být inspirátor povídky první - Tichá pošta.

Autor tím vede čtenáře k zvýšené pozornosti na detaily a tím více na poselství, jež především mladým lidem svou novou knihu naléhavě předává: „Nastal jeden z okamžiků, kdy se náhle a bez přípravy začnou vzpomínky řítit zpátky desetiletími...“ píše na str. 96. Dokladem významných detailů - symbolů je např. v Pikniku připomínané svazování skupiny vězňů k sobě provazem - aby se při přechodu z uranového dolu na ubikaci zabránilo útěkům. Pomyslný, dnes už neviditelný provaz jako by je nepřestával spojovat dodnes atd.

Vzpomínka první, o statečnosti dvanácti-čtrnáctiletých dětí, které v posledním roce války zachránily poraněného francouzského letce (samozřejmě se neobešly bez pomoci rodičů), mezi nimiž možná byl onen Vašek, odsouzený později, v r.1950 za (tehdy) velezradu a špionáž, se tak v jiné obměně připomíná v próze poslední - Rozhovoru rozhlasového redaktora s dnes už devětasedmdesátiletým hudebníkem, propuštěným koncem padesátých let a poté opět znovu zatčeným, jemuž právě děti pomohly překonat pocit ostrakizovaného.

Zelenolhotská Venuše, odehrávájící se už po r. 1989, vypovídá o nečekaném vzplanutí věkově nerovné dvojice - mladíka a zralé ženy, kteří si náhle porozuměli snad i pro stejnou, donedávna prožívanou životní zkušenost kádrově poznamenaných.

Nesporně nejvýznamnější prózou v knize je však Piknik - o výletu skupiny dnes už starých pánů (s rodinami, dospělými dětmi a vnoučaty) do Jáchymova, navždy pro ně spojeného s utrpením a ponížením. Významného místa se právě zde dostalo rozličným osudům žen politických vězňů, a z nich především těm, které jim byly sice vzdálenou, ale pevnou a spolehlivou oporou, v těžkých podmínkách vychovávaly děti a v paměti uvězněných mužů udržovaly pocity domova, kam se vrátí a kde budou s láskou očekáváni.




Další články tohoto autora:
Irena Zítková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku