Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 9.12.2004
Svátek má Vratislav




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Africké problémy a otazníky
 >SPOLEČNOST: Idiotská propaganda, záruka úspěchu!
 >POLITIKA: Úspěšné země mají tolerantní opozici
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Realita a fikce Pulp Fiction (1)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Po létech ve Slávii
 >MÉDIA: Novinářský hyenismus
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Krtek je taky jenom člověk
 >PRÁVO: Zrušení senátních voleb a jeho konsekvence
 >PSÍ PŘÍHODY: Ještě necelých čtrnáct dní bude hůř
 >ÚVAHA: Diskriminace dolních končetin
 >POLITIKA: Horký politický víkend
 >CHTIP: Mexičan
 >ÚSTAVA MĚSTA KOCOURKOV: Hlava IV. Kocourkovská městská rada
 >PENÍZE.CZ: Jak se platí na zahraničním sněhu
 >EKONOMIKA: Dolar vyvolává obavy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
9.12. ŠAMANOVO DOUPĚ: Krtek je taky jenom člověk
Jan Kovanic

Člověk si zvykne na všechno. Pamatuji se na svou první návštěvu v bytě jedné mé kamarádky. Normálně jsme si povídali v kuchyni jejího 1+1, když tu se náhle ozvalo cinkání a drncání, jak začaly o sebe cinkat skleničky a drncat talíře ve skříňkách na zdi nad výlevkou. Chvěla se i podlaha. Zemětřesení! Nesmysl, na Pankráci a zemětřesení? Nebo jedou tanky!

No - už jsem se skoro trefil. Jely tramvaje do vozovny. Jely, zatáčely do pravého úhlu, tam u zadního rohu pankrácké věznice. Jely jedna za druhou, zem se chvěla, nádobí drnčelo a kamarádka se divila, cože jsem tak vyjukaný? Nic neslyšela! Za tu dobu, co v tom bytě bydlela, si už zvykla. Bydleli jsme tam pak spolu přes deset let - a za pár týdnů jsem si zvykl taky. A děti pak jakbysmet. Jenom někdy k ránu, v zimě, když k tomu ještě zpívaly mrazem zkřehlé a zkrácené koleje, tak to mě budilo. Na začátku zimy. Pak - jsem si zvykl.

Člověk si zvykne na všechno.

O letošních Velikonocích jsme se se ženou zastavili při návratu z lyžovacích Míseček u příbuzných na Semilsku. Zatímco v Krkonoších ještě jezdily vleky, v podhůří již pučelo jaro. Travička kolem navštívené chalupy se zelenala. A byla ozdobena zvláštními artefakty. Otočenými umělohmotnými lahvemi, nasunutými hrdly na železné pruty, které byly zatlučeny do země. Nešlo o žádné postmodernistické neumění, ale o čistě praktickou pomůcku:

Větřík foukal, láhve se chvěly, drncaly do železa, dělalo to kravál skoro jako velikonoční hrkačky. Chvění se přenášelo do země - a vyhnalo všechny krtky z louky! Skutečně, ani jeden krtinec. Inu, krtek je taky jenom člověk a má rád svůj klid.

O Dušičkách jsme zajeli k příbuzným na kopec nad Semily zase. Louka kolem domku byla celá zakrtincovaná. Jeden krtinec vyrostl výsměšně přímo pod drncací lahví, vlastně kolem zatlučeného prutu.

Inu, krtek je taky jenom člověk - a člověk si zvykne na všechno

Psáno v Praze dne 8. prosince 2004


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku