Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 13.12.2004
Svátek má Lucie




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: ODS je záludnější než KSČM
 >NÁZOR: Jiří Pehe - obsese nebo kalkul?
 >POLITIKA: Začala válka o ústavní smlouvu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Leze na mě mněňák
 >GLOSA: Chudáci boháči
 >DROGY: Rodiče proti dětem
 >PSÍ PŘÍHODY: Smíšené pocity
 >PENÍZE.CZ: Chceme mizerné důchody a vysoké daně?
 >INFO: Tabulka zdraví (pro dospělé)
 >POLITIKA: Novomanželské půjčky
 >MOBY DICK: Symbolické poděkování za celoroční úsilí a práci
 >ZPRÁVA: Televizní vysílání ruší dlouhodobá inverze
 >KNIHA: Když se recenzentka splete...
 >ÚVAHA: Konfederace hlupáků aneb Geometrie a theologie
 >W+H: Velká předscéna

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
13.12. POLITIKA: ODS je záludnější než KSČM
Jiří Pehe

Diskuse o Komunistické straně Čech a Moravy je zmatená, protože se v ní volně směšují morální otázky a praktická politika. Autoři petic a provolání, aby KSČM byla zakázána, nebo aby se s ní „nemluvilo“, dávají po právu najevo morální rozhořčení nad tím, že v demokratické společnosti může existovat politická strana, která se nedokázala plně distancovat od svých minulých zločinů a používá ve svém názvu slovo „komunistický“, jež je spojeno s totalitárními praktikami.

Bohužel se tak občas zastírá širší problém: netolerantní bolševické myšlení. Tím jsou nakaženi nejen mnozí členové KSČM, ale také mnozí politici tzv. demokratických stran a tvrdá, fanatizující jádra příznivců takových stran. Navíc mnoho lidí zaměňuje tvrdé vypořádání s KSČM za širší otázku zúčtování s komunistickou érou, během které v různých mírách kolaborovalo s režimem mnohem větší množství lidí, než jen členové KSČ.

Odhlédneme-li od morálních soudů, je zde rovina praktická, která se týká reálných možností KSČM ohrozit současný demokratický systém. KSČM je sice strana protestní a částečně nesystémová, ale to jsou v současných evropských demokraciích například také rakouští heiderovci, italští postfašisté, nebo Le Penova strana ve Francii.

Ani současná KSČM nemůže být skutečnou hrozbou demokracii, i kdyby nakrásně takové choutky třeba měla. Mezinárodní i vnitropolitická situace v současných Čechách je naprosto odlišná od let 1945 až 1948, kdy komunisté postupně uchvátili moc. Neexistuje ani Sovětský svaz, ani rozdělená Evropa. Naopak, Česká republika je členem Evropské unie a NATO, které garantují její demokratický vývoj a podporují tržní hospodářství. S komunismem máme už své zkušenosti.

KSČM může iritovat demokratickou veřejnost, když její politici používají agresivní slovník minulosti a vykreslují polistopadový vývoj jako bezmála katastrofu. Jenomže na taková prohlášení reagujeme citlivě především proto, že je činí komunisté. Když „grebeníčkovsky“ mluvil o spálené zemi Miloš Zeman, nebo když se politici ODS dopouštějí ve výpadech proti demokratickým soupeřům nechutných narážek na nacistickou éru, je to prý jen politický folklór.

KSČM by nezvrátila vývoj v zemi ani v případě, že by se jednoho dne stala součástí nějaké vládní koalice. Taková koalice by sice nejspíše praktikovala výrazně levicovou politiku, ale byla by to—i zásluhou koaličních partnerů--politika v rámci demokratických mantinelů. Zároveň by se rychle vypařil současný protestní potenciál KSČM, tak jako se vypařila síla heiderovců, když se stali součástí vládní koalice v Rakousku. I Francois Mitterand definitivně pohřbil francouzské komunisty, když je přizval k vládnutí.

Komunisté v českých poměrech jsou politicky slabí, protože nemutovali do postkomunistických podob. Jsou jasně viditelní a identifikovatelní, a pokud nezmění své jméno, nepomůže jim příliš ani nesmělé volání po „reformách“, kterého jsme byli svědky v minulých dnech z úst Miroslava Grebeníčka.

Záludnější než současná KSČM může být například ODS, která si užívá plné demokratické legitimity, ale přitom občas pije ze stejně temných vod českého nacionalismu a populismu jako KSČM. Ani ona se nikdy plně se nedistancovala od své minulosti—flagrantní neúcty k zákonům, které vyústily do skandálů, jež ji rozštěpily v roce 1997. Má sice plná ústa reforem a demokracie, ale pokud naváže na vzorce chování z dob své vlády a na klintelismus opoziční smlouvy, prvním jejím „reformním“ krokem by mohl být například útok na veřejnoprávní média, omezení nezávislosti institucí, které garantují ústavní liberalismus, a obsazování teplých míst svými klienty.

Jestliže nějaká strana praktikuje v opozici „nulovou toleranci“ vůči poměrně umírněným vládním soupeřům, existuje slušná šance, že bude velmi netolerantní, až bude u moci. Takový přístup může být sice bolševický, ale pokud není praktikován KSČM, vláda silné ruky může fungovat za nadšeného aplausu mnoha občanů, kteří se rádi nechají přesvědčit, že se tak děje v zájmu efektivnějšího vládnutí a tvrdého boje o národní zájmy. Kdyby se o něco podobného pokusili komunisté, zvedla by se okamžitě masová vlna odporu.

Článek vyšel v Lidových novinách, 9.12.2004.


Webová stránka Jiřího Pehe


Další články tohoto autora:
Jiří Pehe

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku