Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 10.12.2004
Svátek má Julie




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: O vlivu pohlaví na volby
 >GLOSA: Biflování ano i ne
 >EKOLOGIE: Třikrát jsem se štípnul do ruky
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Kýnka a čeeser
 >NÁZOR: Palata má problém. Klause. A dlouho.
 >VZPOMÍNKA: Zuzana Navarová
 >PRÁVO: Družstevním milionářem za pár šlupek
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart se nepopral. Ne svou zásluhou.
 >SPOLEČNOST: Spamy všeho druhu, kliďte se!
 >PROFIL: Bedřich Moldan
 >PENÍZE.CZ: Skutečné a oprávněné nájemné: málo známé veličiny
 >EKONOMIKA: Sazby ČNB beze změny
 >SVĚT: Africké problémy a otazníky
 >SPOLEČNOST: Idiotská propaganda, záruka úspěchu!
 >POLITIKA: Úspěšné země mají tolerantní opozici

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
10.12. RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Kýnka a čeeser
Ondřej Neff

Vzpomínání na dětské časy, jak si je vybavuju v paměti. Celý seriál je zde.

Na Žižkově a jistě jinde se hrály dvě hry či dva sporty.
Jeden se jmenoval "kýnka" a jeho pravidla byla - řekl bych - poněkud volná.
Hrálo se to hokejkami a tenisákem, přičemž branek bylo víc. V našem případě do byla okénka do suterénních prostor naší školy na Sladkovském náměstí. Okénka to byla malá, důkladně chráněná drátěnou sítí. Každý hráč zároveň útočil na ostatní okýnka a hájil to svoje.
Hokejky hrou na asfaltu trpěly. Vždy šlo o starší, na ledě už nepoužívané hokejky, olámané, odrbané, že se podobaly spíš nějaké holi než hokejce.

Čeeser byla hra hraná s kopacím míčem - nebylo kluka, aby nevlastnil nebo nechtěl vlastnit kopací míč neboli merunu. Něco jako fotbal na jednu bránu. Hrálo se to po dvojicích, přičemž po jednom setu se hráči střídali, ten kdo střílel, šel dobrány a střílel ten druhý. Střílelo s, tuším ze dvou met, a muž v bráně v ideálním případě míč chytil do rukou. Když ho vyrazil, útočící muž si ho mohl přiblížit kolenem. Nesměl to ale přehánět s tím doťukáváním, protože brankář směl vyběhnout a míč sebrat, což se často stávalo.
Čeeser, to byla zkratka našeho státu ČSR. Dodnes mám k této zkratce vztah a bylo to pro mne šeredné překvapení, když se hned po převratu začalo uvažovat a dumat o jiné zkratce pro naši zemi. Tohle s republikou nemůže dopadnout dobře, napadlo mě tenkrát, když jsem to slyšel poprvé, a však taky nedopadlo. Jenže to opravdu nepatří do vzpomínání na zlatá padesátá.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku