Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 13.12.2004
Svátek má Lucie




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: ODS je záludnější než KSČM
 >NÁZOR: Jiří Pehe - obsese nebo kalkul?
 >POLITIKA: Začala válka o ústavní smlouvu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Leze na mě mněňák
 >GLOSA: Chudáci boháči
 >DROGY: Rodiče proti dětem
 >PSÍ PŘÍHODY: Smíšené pocity
 >PENÍZE.CZ: Chceme mizerné důchody a vysoké daně?
 >INFO: Tabulka zdraví (pro dospělé)
 >POLITIKA: Novomanželské půjčky
 >MOBY DICK: Symbolické poděkování za celoroční úsilí a práci
 >ZPRÁVA: Televizní vysílání ruší dlouhodobá inverze
 >KNIHA: Když se recenzentka splete...
 >ÚVAHA: Konfederace hlupáků aneb Geometrie a theologie
 >W+H: Velká předscéna

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
13.12. NÁZOR: Jiří Pehe - obsese nebo kalkul?
Pavel Bárta

Posedlost Jiřího Pehe Václavem Klausem a ODS je příslovečná. Ve svém článku ODS je záludnější než KSČM (zveřejněno 9.12. rovněž na serveru Česká média) posté překračuje meze jakékoli elementární slušnosti a znovu sám sebe devalvuje na synonymum kojzarovského pisálka. Krátce řečeno, dává rovnítko mezi prokázané komunistické zločiny a neprokázaná obvinění, která vůči ODS vznesli pozdější zakladatelé US, mezi neochotu KSČM distancovat se od zločinů KSČ a neochotu ODS dobrovolně uvolnit prostor pro nový politický styl Pravdy a Lásky. Z toho pak lehce dovozuje, že ODS je nebezpečnější, než KSČM, protože při stejném charakteru strany není politicky izolována, jako Gottwaldovi pohrobci.

Zdálo by se na první pohled, že výtrysky pera Jiřího Pehe jsou něčím, co vystupuje nezvladatelně ze dna jeho duše, že jde o posedlost vymítače ďáblů, či o novodobého Cata Censoria, pro něhož se ODS stala pošumavským Kartágem. Teze článku jsou však uspořádány příliš dobře na to, aby mohla uspokojit tak jednoduchá odpověď. Abychom si uvědomili, kam Jiří Pehe skutečně směřuje, nesmíme se nechat mást jeho vlastním označováním za politologa.

Jiří Pehe není politolog, on je zvláštním druhem politika za bukem a jako aktivní politik má svoje vlastní politické zájmy, které sleduje, v tomto případě demagogickým článkem. Pehe je produktem takzvané nepolitické politiky, která v praktické rovině zkrachovala neschopností Občanského fóra fungovat v mantinelech teorií Václava Havla a kterou v roce 1991 nahradil přechod ke klasické stranické struktuře ODS.

Na scénu se teze nepolitiky dostaly zpět v roce 1996, kdy se Václav Havel a lidé kolem něho přesvědčili, že v návratu k reálné politické moci jim může přispět oslabení standardních demokratických struktur, především funkčnosti parlamentu. Inspirací se jim stala první republika, kde v podmínkách parlamentní demokracie zablokované secesionistickými stranami a komunisty vládla na věčné časy koalice "pětky" pod laskavou kuratelou presidenta, jehož neformální pravomoci výrazně přesahovaly roli vymezenou ústavou. Vláda stran, které se bez ohledu na výsledek voleb stejně vždycky dohodnou na dělbě moci, reálná moc v rukou formálních i neformálních struktur v partajích i mediálním monopolu schopném manipulovat voliči, oslabení reálné zodpovědnosti viditelných politiků a nulová zodpovědnost struktur skrytých za nimi bylo příliš lákavou cenou.

Z politických stran se okamžitě připojili Luxovi lidovci dobře chápající výhody nepostradatelného a vyvažujícího středu a část ODS, která neviděla jinou cestu z postupující vnitřní krize strany. Nalevo zůstalo volné místo pro ČSSD, ovšem Miloš Zeman se rozhodl jít jinou cestou. V náruči Pravdy a Lásky přistála ČSSD příliš pozdě, až před volbami 2002 pod vedením Vladimíra Špidly.

Jiří Pehe od počátku vystupoval jako jeden z hlavních ideologů tohoto politického směru. K jeho cti budiž řečeno, že mu zůstal věren. A jako věrný mozek myšlenkového trustu usilovně hledá řešení, jak zabránit drtivé porážce v parlamentních voleb 2006.

Obsese vůči ODS má svoje racionální jádro. ODS dokázala získat na politické scéně místo, které si pro sebe vyhradily elity bývalého OF. Navíc bez nich. Lze to vůbec odpustit? Je zrcadlem neúspěchu konkurenčních projektů, které vyšly ze stejného prostředí kolem Václava Havla.

Článek Jiřího Pehe je ovšem mnohem více o KSČM, než o ODS. Stavění ODS na úroveň KSČ a snaživé budování modrého politického ghetta není nic nového. Byla to podmínka nutná pro to, aby byla ospravedlněna existence "státotvorné koalice" po vzoru první republiky. Novým tónem je Peheho relativizace nebezpečnosti KSČM. Jsou sice stále ještě odporní, ale rozumově měřeno, návrat komunismu nehrozí. Komunistická strana Čech a Moravy je pro Jiřího Pehe papírovým čertem v porovnání s reálnou hrozbou ODS. Jak je daleko od takovéto relativizace komunistů ke zdůvodnění spolupráce, protože jen takové spojenectví může zastavit nástup modré totality?

Jiří Pehe se po krachu projektu čtyřkoalice stal voličem ČSSD. Po pádu Vladimíra Špidly oplakal tohoto malého velkého muže, který pomohl uskutečnit jeho sen o velké státotvorné koalici a nikterak mu nevadilo, že Špidlovy praktické představy o kontrole státu nad společností byly nalevo od současných komunistů. Zbývá mu jen poslední pragmatický krůček a ideolog samozvané The Moral Majority české politické scény si podá ruce s … . ČSSD dnes prochází podobnou krizí voličské deziluze a myšlenkové bezvýchodnosti, jako před třemi lety čtyřkoalice.




Další články tohoto autora:
Pavel Bárta

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku