Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 14.12.2004
Svátek má Lýdie




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Páně Grebeníčkův převrat marxismu
 >SVĚT: Botswana - vítaná výjimka z tristního pravidla
 >ARCHITEKTURA: Předvánoční pozvánka na dvě výstavy
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Realita a fikce Pulp Fiction (2)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Super prohnilí
 >TV NOVA: Jen krůček od dokonalosti
 >KNIHA: Darwinovy ceny aneb Lidská hloupost je nekonečná
 >POLITIKA: Zaorálkova válka
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart na návštěvě
 >ŠAMANOVA EVROPA: Češi, čtěte!
 >MÉDIA: Censura a reglementace v EU? Není, ale...
 >EKONOMIKA: Minimální mzda více škodí než pomáhá
 >OSOBNOST: Jára Kohout aneb Když je nouze nejvyšší
 >ZPRÁVA: Poruchy televizního signálu na severu republiky
 >PENÍZE.CZ: Co vám neřekli o kapitálovém životním pojištění I.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
14.12. OSOBNOST: Jára Kohout aneb Když je nouze nejvyšší
Jan Beneš

Na mou věru, nepatřil Jára Kohout k onomu druhu intelektuálna, k němž vzhlížím, třebaže jeho druh humoru se za našich časů umocnil téměř bezvýhradně na našich obrazovkách. Patřil však k lidem, které nutno respektovat nejen proto, že je známe z jejich herecké podoby.

Nevím, kdo vzpomene jak a kolik lidí srdnatě přikryl a uchránil svým divadlem mezi léty 1939 až 1945 a jak podivně se mu pak ti nejproslulejší z nich odměnili.

Pamatoval jsem, jako dítě, že byl jakýsi Jára Kohout, a o tom, že dosud je, mohl se pak přesvědčit "na chmelu" jako výrostek, neb nám sběr zeleného zlata obohacovaly letáky RFE s jeho fotoagitkami.

Kupodivu značnou srdnatost prokázal pak, o značně mnoho a mnoho let později, Miroslav Holub, když do své reportážní knížky Anděl na kolečkách (tehdy, 1963, to byl trhák přesvědčující navíc o tom, že letos se už mnoho smí) zařadil i snímek Járy Kohouta, kdesi na newyorské ulici. Dokonce s poznámkou, že je to Jára Kohout. V textu knížky žádná zmínka nebyla a tak to snad vše bylo hlavně opominutí Hlavní správy tiskového dozoru. Pojímáno však jako přelstění bolševika. Podobně jako když při pohřbu Františka Langera (1965) zazněly smuteční fanfáry jiného "zrádného emigranta" Karla Husy, navíc složené k pohřbu T.G..Masaryka.

V Americe už jsme ho znali hlavně z reklam společnosti Lufthansa, což ovšem díky tomu, že jsme bydlili právě na opačném konci než on.

Později, po roce 1989 žili jsme s Járou Kohoutem dokonce na čas pod jednou střechou na Dobříši a poskytoval jsem starému pánovi po americku "lift", česky vozil ho, na pár pražských angažmá.

Zcela nejbáječnější, byť nikdy mu nesdělený, byl zážitek z jeho večera v Monterey, Kalifornia. Tamní armádní škola zahrnovala do svých programů i možnost hostování, dokonce mírně honorovaného, význačných osobností "cílové země". Obyčejně se chodívalo za poznáním jazykového prostředí do sokolovny v San Franciscu či Los Angeles na tancovačky, či přijely nějaké ty významné osobnosti. Třeba Škvorecký, Ulč a další. A jednou takhle došlo i na Járu Kohouta. Navíc představeného jedním ze starých pamětníků za něco jako československý Bob Hope.

Ten večer vypadal na propadák. Zaječí pacička a jiné bývalé české hity, navíc s hodně mizerným klavírním doprovodem, na shromážděné obecenstvo jaksi nezabíraly a česky vyprávěné vtipy rovněž ne. Ne, žádný pouhý propadák, ale děsný trapas. Starému pánovi selhával hlas, pokusy stepovat i angličtina, kdykoli se k ní ve snaze cosi zachránit uchýlil. A osnovatel toho vystoupení trudně přemýšlel o tom jak se s tímto trapasem vyrovnat. Případně, jak ho zdůvodnit těm náčelníkům, kteří na představení přišli, tvrdli tam a pronásledovali osnovatele kamennými pohledy.

Do toho se náhle ozval telefon a službu konající "empík" (příslušník M.P. Military Police) se tázal, zda tam náhodou nevystupuje nějaký Kohout, když byl poinformován, že ano teprve sdělil tu bombu, že se na jeho představení přijela podívat Kim Novak.

Kim Novak měla v místě farmu, kde se starala o vysloužilé koně. Pamatovala ho jako holčička a sentiment jí nedal.

Čímž nastala fantastická změna v obecenstvu, včetně toho náčelnického. Neb když se na někoho přijde podívat TAKOVÁ STAR musí to být zřejmě něco extravagantního a je to pouze naše a jen naše vina, že jsme to dosud nepochopili.

Osnovateli bylo poklepáváno na rameno a vysloveno uznání za dobře odvedenou práci.




Další články tohoto autora:
Jan Beneš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku