Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 14.12.2004
Svátek má Lýdie




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Páně Grebeníčkův převrat marxismu
 >SVĚT: Botswana - vítaná výjimka z tristního pravidla
 >ARCHITEKTURA: Předvánoční pozvánka na dvě výstavy
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Realita a fikce Pulp Fiction (2)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Super prohnilí
 >TV NOVA: Jen krůček od dokonalosti
 >KNIHA: Darwinovy ceny aneb Lidská hloupost je nekonečná
 >POLITIKA: Zaorálkova válka
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart na návštěvě
 >ŠAMANOVA EVROPA: Češi, čtěte!
 >MÉDIA: Censura a reglementace v EU? Není, ale...
 >EKONOMIKA: Minimální mzda více škodí než pomáhá
 >OSOBNOST: Jára Kohout aneb Když je nouze nejvyšší
 >ZPRÁVA: Poruchy televizního signálu na severu republiky
 >PENÍZE.CZ: Co vám neřekli o kapitálovém životním pojištění I.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
14.12. POLITIKA: Zaorálkova válka
Zdeněk Holásek

Když Lubomír Zaorálek v Právu dne 11. 12. 2004 (a v NP včera) oznámil čtoucí veřejnosti, že začala válka o ústavní smlouvu, pak nebyl tak zcela upřímný. Jsem poslední, kdo by si myslel, že předseda parlamentu je euronaivka, který by si myslel, že co je dobré pro Polska (například, jak uvádí) skutečně musí být dobré i pro ČR. Spíše soudím, že Lubomír Zaorálek, využívaje skepticismu vůči EU v posilující ODS, hledá nějaké velké téma, které by mohlo jako živá voda pomoci ČSSD z neblahého stavu, ve kterém se nachází, a zabránit tak jejímu rozpadu, ke kterému se pomalu leč jistě schyluje. Jistě si také přečetl interview s polským prezidentem, který sice potvrdil, že má na EU a její Ústavní smlouvu jiný názor než V. Klaus, ale respektuje rozdílnost názorů a říká proč je názoru jiného. Zaorálek chce, aby ODS jasně specifikovala, proč odmítá Ústavní smlouvu EU. Hned k tomu ale podotýká (míchaje v to zmateně i presidentův negativní postoj k rozhodnutí NSS ve věci voleb do Senátu v Praze 11), že důvody odmítnutí jsou ideologické a že hlavním motivem ODS je vadné pojetí svobody, které si představuje, že špatné je vše, co omezuje vládnutí a dodává, že ti, kdo odmítají regulace na úrovni národní i vnitrostátní tedy odmítají EU, protože v ní vládnou pravidla, která oni neurčili a nepotřebují a nabízí svobodu především pro silné a vyvolené. V neposlední řadě spojuje postoj ODS k EU resp. Ústavní smlouvě EU s étosem plných peněženek a snahou ODS prosazovat tolik svobody, kolik si jí dokáže každý svými lokty vybojovat.

Tak pěkně po řadě:

a) Vytýkat euroskepticismu, který převažuje v ODS (avšak rozhodně není názorem drtivé většiny, což Zaorálek takticky přehlíží, neboť nevěřím, že by to snad nevěděl), ideologický základ je nesmysl. ODS je dnes vším jiným než stranou, která se opírá o jednotnou ideologii a je daleko více než kdy jindy a než kterákoli jiná politická strana postavena na velmi praktických zkušenostech svých členů majících rozsáhlé zkušenosti z praktické komunální a regionální politiky. Ti se setkávají dnes a denně s neuvěřitelnou mírou byrokratismu valícího se z orgánů EU, doprovázené ještě dalším balíkem legislativních a správně výkonných klenotů a polozmetků z našeho Parlamentu a ústředních orgánů státní správy. Jde o racionální postoj a nemá s ideologií nic společného.


b) Zaorálek a jeho ČSSD měli ještě před referendem o přistoupení do EU řádně občanům vysvětlit smysl našeho přístupu a i dnes a především dnes - v době, kdy se schyluje k referendu o Ústavní smlouvě EU - by měli intenzivně vést pravdivou (na slovo „pravdivou“ kladu zvláštní důraz) vysvětlovací kampaň, v čem je rozdíl mezi současným stavem před a po přijetí Ústavy, v čem jsou její negativa a v čem ona báchorečná pozitiva, která ještě nikdo neráčil vysvětlit. Pravdou je spíše, že Zaorálek a vedení ČSSD spoléhají na to, že nikdo nebude číst více než 360 stran často velmi těžce srozumitelného právnického textu, a spolehnou se na předreferendové prvoplánové masírování o úžasném vlivu Ústavy na další rozkvět EU obecně a ČR zvláště a především masírování voličstva, aby nedalo na ďábelské našeptávání ODS. Počkejme si a uvidíme to sami v praxi (jak se domnívám), avšak dnes již vidíme, že ČSSD, která má problém vůbec držet pohromadě a jakž takž vládnout, se nezmohla ani na jediný solidní dokument, který by začal s vysvětlováním významu Ústavní smlouvy EU, a to ani na vládní či stranické úrovni (a to je stoprocentní jistota).


c) Zaorálek by si měl dát práci s čtením dokumentů ODS a věděl by, že argumentů proti současné podobě EU a jejímu jistému zakonzervování novou Ústavou má ODS více než dost a jsem přesvědčen, že jich lidé z ODS snesou ještě dosti. Co má společného s ideologií, když ODS (velmi zjednodušeně) tvrdí, že proces integrace je uměle urychlován i institucionalizován, ačkoli členové EU dosud nenašly společnou řeč například v tak zásadní otázce, jako je zahraniční politika EU. Má to snad být vychytralá utilitaristická politika Francie, která si invazí žehlí své problémy v západní Africe a zásah v Iráku odsuzuje, nebo snad to má být politika Německa poznamenaného stigmaty druhé světové války anebo snad naše opatrnická politika, kdy vláda koalice zahřmí „své rozhodné snad vždy“ až „den poté“? Jakou zahraniční politiku EU mají na mysli autoři Ústavní smlouvy píšíce v ní, že „Členské státy aktivně a bezvýhradně podporují společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Unie v duchu loajality a vzájemné solidarity a respektují činnost Unie v této oblasti.“ Máme snad za bernou minci pro společnou zahraniční politiku brát nedávné trapné Solanovo evropské šoupání podrážkami v Kyjevě tváří tvář hrozící secesi této ohromné země pod snaživou taktovkou V. Putina? Anebo snad vrcholní evropští politici již mají vyjasněn Unijní postoj k transatlantické spolupráci či snad budeme vždycky stahovat evropská vojska den poté, co nějaký terorista vyhodí do povětří vlak a zmaří životy nevinných lidí, jak to provedli trapně španělští socialisté, kteří tuto tragédii obratně zneužili jako volební téma? Má snad ODS a potažmo já nebo kdokoli jiný vzít tento zahraničně politický guláše za pevný základ zahraniční politiky Unie tváří v tvář takové konstrukci Ústavní smlouvy a tváří v tvář skutečnosti, že Ústava zřizuje novou funkci „Ministra zahraničních věcí Unie“? Jakou že zahraniční politiku, se kterou máme být bezvýhradně loajální, bude razit, koho chleba ten člověk bude jíst a koho píseň prozpěvovat?


d) Vůbec pak nechápu, co má společného do úplného zpitomění opakovaná teze o mravním profilu ODS nazývaným „étosem plných peněženek“ s postojem ODS k EU obecně a návrhu Ústavní smlouvy Unie zvlášť. Má se snad ODS k radosti Zaorávka, Pehe, Pajerové či Havla sama na důkaz lítosti nad svojí špatnou politikou v 90. letech minulého století rozpustit bez šance na nápravu? Snad Zaorálkovi neuniklo (působí dojmem slušného chlapíka), že členové jeho ČSSD si plnými hrstmi užívají pozic, ve kterých se zdatně se svými přáteli zabydleli a prebend všeho druhu, zapojili se do mainstreamu parlamentního cestování na účet státu a možná by neškodilo, kdyby se porozhlédl, jak to dnes vypadá na ministerstvech, které má ČSSD v rukách, zdali se tam dnes spíše mocně nevydělává než pracuje pro blaho národa. A opravdu nevím, jestli známky z morálky může rozdávat vrcholný představitel strany, která za více než 6 let vládnutí dokázala vygenerovat opravdu nejhorší a nejméně schopnou vládu, jakou si vůbec dovedeme představit a vyplodila tolik skandálů (Štiřín, akce Olovo, Bamberg, aféra státního tajemníka Srby, několik stovek tisíc korun neznámého původu v hotovosti v trezoru J. Kavana, provize pana Evropy v době, kdy byl ve funkci místopředsedy vlády jen pro krátkou ilustraci) anebo chce Zaorálek sdělit všem, že ČSSD svým étosem vládnutí stanovila etalon etického a morálního chování?


e) A konečně o jaké svobodě pro ty, kteří si ji dokáží svými lokty vybojovat, vlastně Zaorálek hovoří. Neumí obyčejně přiznat, že současný program ODS, který konečně chce stavět budoucnost na co největší míře svobody jednotlivce, jeho odpovědnosti za svůj osud, dobré i zlé, na solidaritě v elementární podobě s těmi, kdo objektivně nemohou vzít osud do svých rukou a konečně na zmenšení vlivu státu, jeho zeštíhlení a snížení daní je program, který je v pravém rozporu s tím, co chtějí bruselští byrokraté bez politické odpovědnosti a politici typu Sarkozy, který považuje za dobrý nápad tlačit nové členské státy ke zvyšování daní a případně je i vyloučit, kdyby neposlechli. Pochopím, že člověk, který se označuje za socialistu, nemůže mít žádný důvod k nadšení nad omezením nadbytečné regulace a nad snížením možnosti pečovatelské ruky státu nám plácat z bláta zámky a světlé zítřky a je mi jasné, že se Zaorálek cítí jako rybka ve vodě, když se může přehrabovat v tisícovkách zákonů a právních předpisů nižší právní síly, které nám dnes a denně stále více řídí život a hrozí, že nás uregulují k smrti. A také chápu, že největším nepřítelem socialisty je společnost, ve které je to každý jednotlivý občan nebo právnická osoba, který – zůstane-li mu při nižším zdanění více – sám rozhodne, jak investuje své peníze a (jak odpudivá představa) nemusí zajít na ministerstvo pro místní rozvoj k nějakému šíbrovi pro dotaci, kvůli které bude nucen vyplnit od 20 do 80 stran formulářů a tabulek a doložit žádost několika desítkami příloh; nepůjde tam prostě proto, že takového chlapa ani nebude potřebovat. A rozumím tomu, že Zaorálek si ani takto svobodný svět neumí představit. Kdo by pak potřeboval sociální demokraty a sociální inženýry všeho druhu. Ale nechápu, proč tuto otázku spojuje s postojem ODS k Ústavní smlouvě a kde přišel k závěru, že je to Unie, která nám skrze Ústavní smlouvu přinese nový bezpečný a šťastný svět a že je to ODS, která chce tuto hračku národu vzít.

Na samotný závěr jen podotýkám, že kde Zaorálek vidí „začínající válku“, tam já vidím jen střet názorů, který je legitimní. A není hodno Zaorálka, aby z každého, kdo má výhrady k Ústavní listině nebo k podobě Unie resp. k ODS, která se k tomu hlásí, dělal válečníky. Válku začíná (patrně v panice) Lubomír Zaorálek a nechť si ji užije. Jen aby našel toho, kdo by s ním chtěl válčit. Jestliže ODS to zřejmě nebude, kdo pak asi zbývá?


Další články tohoto autora:
Zdeněk Holásek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku