Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 14.12.2004
Svátek má Lýdie




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Páně Grebeníčkův převrat marxismu
 >SVĚT: Botswana - vítaná výjimka z tristního pravidla
 >ARCHITEKTURA: Předvánoční pozvánka na dvě výstavy
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Realita a fikce Pulp Fiction (2)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Super prohnilí
 >TV NOVA: Jen krůček od dokonalosti
 >KNIHA: Darwinovy ceny aneb Lidská hloupost je nekonečná
 >POLITIKA: Zaorálkova válka
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart na návštěvě
 >ŠAMANOVA EVROPA: Češi, čtěte!
 >MÉDIA: Censura a reglementace v EU? Není, ale...
 >EKONOMIKA: Minimální mzda více škodí než pomáhá
 >OSOBNOST: Jára Kohout aneb Když je nouze nejvyšší
 >ZPRÁVA: Poruchy televizního signálu na severu republiky
 >PENÍZE.CZ: Co vám neřekli o kapitálovém životním pojištění I.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
14.12. KNIHA: Darwinovy ceny aneb Lidská hloupost je nekonečná
Jiří Wagner

Jen dvě věci jsou nekonečné – vesmír a lidská hloupost. Tím vesmírem si nejsem tak jistý.
Albert Einstein

Přednedávnem se objevila na pultech našich knihkupectví kniha americké autorky Wendy Northcuttové s názvem Darwinovy ceny a poditulem Evoluce v praxi. Knížka plná zábavně podaných historek o tom, jak se lidé vlastním přičiněním a dík vlastní hlouposti dokáží připravit o život. Nejenže tak vyřadí svůj nebezpečný gen z genofond lidstva, ale ještě jsou za to vyznamenáni. In memoriam, pochopitelně.

Původ Darwinových cen jako ocenění jedincům, kteří pokládají za praktické posvítit si zapalovačem při pohledu do barelu s benzínem, leží v dětství internetu samotného. Ceny byly původně jedním z prvních řetězových e-mailů a koncepce se zrodila, když si nějaký člověk s tvůrčím nadáním všiml příkladu přírodního výběru a rozeslal to jako zábavnou historku známým. Ti tento e-mail poslali zase svým známým a tak se původní příběh šířil dál a dál. Některé příběhy byly vymyšlené od začátku do konce, některé měly racionální jádro a některé byly dokonce zcela pravdivým popisem té či oné události.

Pro nominaci příběhu na Darwinovu cenu je nutno vybrat celou záležitost podle pěti základních pravidel, a to smrti, výjimečnosti, sebelikvidace, duševní příčetnosti uchazeče a pravdivosti příběhu. Poté následuje široká diskuse a z nominovaných událostí je konečně vybrána jedna, jež cenu získá. Nicméně proces výběru tím nekončí, příběhy jsou na základě nových poznatků probírány a ověřovány stále, takže je možné, že příběh dříve z nominace vyloučený nakonec Darwinovu cenu obdrží. Celá diskuse probíhá na internetu a proces hodnocení tak může pokračovat bez přestávky.

Abychom ale nezůstávali jen u suchopárného líčení podmínek, můžeme si připomenout alespoň pár příběhů, jejichž aktéři Darwinovu cenu získali:
- Odesílatel dopisové bomby dostal svoji zásilku zpět, protože se adresát přestěhoval. Bez velkého váhání ji otevřel.
- Kyjevský rybář se rozhodl pro netradiční formu rybolovu a zavedl do řeky proud ze svého domu. Pak se vydal posbírat ryby, které vyplavaly na hladinu, zapomněl ovšem odstranit z vody kabel.
- Darwinovu cenu získal také muž, kterého zabil automat na nápoje – převrátil se na něj, když se z něj snažil vydobýt zadarmo plechovku coly.
- Sedmatřicetiletého Newtona vzbudil uprostřed noci telefon. Chtěl po něm sáhnout, ale místo něj nahmatal svůj nabitý revolver, přiložil si ho k uchu a zmáčkl spoušť.

Autora tohoto příspěvku asi nejvíc pobavila historka z operace Pouštní bouře, kdy byly z letadel shazovány po tunách malinké, konzervy připomínající miny. Jednotka 67. divize obsadila nepřátelské pozice, kde se všude povalovaly desítky těchto dosud aktivních bomb. Ženisté všechny kusy pochopitelně označili praporkem a světélkující barvou a vojáci byli před minami varováni. Nicméně našel se snaživý jedinec, kterému se nelíbilo množství bomb roztroušených všude kolem, a tak vykopal jámu a miny do ní začal nosit. Všiml si ho až po nějaké chvíli jeden důstojník, který se vojáka zeptal, co to dělá. Voják mu odpověděl, že miny shromažďuje na jedno místo, aby je pak odstranil jediným výbuchem. Po této odpovědi hodil do jámy další, asi dvacátou minu. V tom okamžiku všechny miny v jámě expolodovaly, voják byl odeslán na oběžnou dráhu a část tábora byla postižena dočasným ohluchnutím...
Voják byl zkrátka další jedinec, který vlastním přičiněním zlikvidoval svůj gen nebezpečnosti a znemožnil tak jeho další šíření mezi lidmi.

Závěrem se dá konstatovat, že čtenáři se uveřejněnými historkami sice pobaví, ale svou případnou dispozici k sebelikvidaci přečtením knihy neodstraní. Kdo má tuto vlastnost vrozenou, ten klidně může dbát na své bezpečí měrou vrchovatou, ale to mu nezabrání, aby jednoho krásného dne nepodlehl v ZOO pokušení dokázat kamarádům, že zrovna tenhle krokodýl je nesmírný dobrák...

(Nakladatelství MOTTO, váz., 288 stran, cena 209,- Kč, možnost koupě na stránkách nakladatelství)


Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku