Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 15.12.2004
Svátek má Radana




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Kalouska posilují cizí chyby
 >EVROPA: Argumentovat poctivě
 >POLITIKA: Až příliš viditelní ministři
 >GLOSA: Úchylka?
 >SPOLEČNOST: Mafie miluje neziskovky
 >MROŽOVINY: Kořeny válečnictví 2
 >EVROPA: Turecko do EU?
 >MALTA: Tak jakpak se máš, v už sedmém měsíci v EU?
 >KULTURA: Český slavík podle Sokrata
 >PENÍZE.CZ: Některé cestovní pojistky nekryjí ani běžkování
 >POLITIKA: Páně Grebeníčkův převrat marxismu
 >SVĚT: Botswana - vítaná výjimka z tristního pravidla
 >ARCHITEKTURA: Předvánoční pozvánka na dvě výstavy
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Realita a fikce Pulp Fiction (2)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Super prohnilí

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
15.12. EVROPA: Argumentovat poctivě
Miloslav Bednář

Důvody, proč v referendu odmítnout unijní Smlouvu zřizující ústavu pro Evropu (to je přesný název), zkráceně „evropskou ústavu“, jsou tak závažné, že nelze připustit jejich zastírání šířením vyložených nepravd. Závažných omylů se při obhajobě ústavy dopustil Martin Komárek v redakčním komentáři „Jsi proti? Řekni mi proč“ v MfD z 11. 12.

Nejprve chybně tvrdí, že evropská ústava „obsahuje systém hlasování, který nepoškozuje ani velké, ani malé státy.“ Ve skutečnosti tento systém hlasování kvalifikovanou většinou výrazně znevýhodňuje malé státy, a naopak silně zvýhodňuje státy velké. Oproti nyní platné smlouvě z Nice, kde je váha hlasu České republiky zanedbatelných 3, 7%, se podle ústavy naše hlasovací váha výrazně snižuje na 2,2%. U Německa je tomu naopak. Jeho hlas váží podle ústavy místo nynějších 9% více než dvojnásobek, přesně 18,1%.

Pan Komárek přesto říká, že ústava „suverenitu neomezuje“, protože „každá země může poměrně snadno zablokovat rozhodnutí o kterých si myslí, že ji bytostně poškozují.“ To je závažný omyl. Pokud jde o oblasti výlučných a sdílených kompetencí, je takové zablokování zhola nemožné.To konkrétně znamená, že Evropská unie může u sdílených kompetencí, tj. těch, kde záleží na EU, zda zůstanou v pravomoci členských států, bez ohledu na vůli naší vlády a parlamentu fakticky zrušit většinu současných ministerstev ČR a k tomu podstatné části zbytkových.

Při hlasování kvalifikovanou většinou lze zablokovat Českou republiku poškozující rozhodnutí jedině počtem členských států zahrnujících více než 35% obyvatel EU a jedním státem navíc. Při váze hlasu ČR 2,2% není možnost zablokovat poškozující rozhodnutí vůbec snadná, jak mylně tvrdí pan Komárek, ale velmi obtížná. Pokud bychom i tak někdy uspěli a dali dohromady počet zemí s více než 35% obyvatel plus jednu, má ústava pro takové a podobné případy k dispozici tzv. „klauzuli o pružnosti“, jež unii umožňuje „přijmout odpovídající opatření jednomyslným postupem Rady ministrů na návrh Evropské komise a po souhlasu Evropského parlamentu.“ Jednomyslný postup v EU ale znamená dohodnout se na konsensu, tedy nehlasovat jako v normálních demokraciích, ale v zásadě ustoupit soustředěnému nátlaku velkých států, jež tímto „konsensuálním“ způsobem v EU fakticky vládnou.

A jsme u jádra věci. Pan Komárek je přesvědčen, že nynější smlouva z Nice nespravedlivě zvýhodňuje malé státy na úkor velkých, tedy Českou republiku s 3,7% váhou hlasu na úkor Německa s pouhými 9%. Zde je ale třeba položit si otázku, co je evropská demokratická spravedlnost. Každý samostatný stát je v mezinárodním právu roven jinému bez ohledu na velikost. Taková je i více než tisíciletá česká tradice evropské jednoty. Velké státy, hlavně Německo a Francie, a jak se zdá i pan Komárek, chtějí rovnoprávnost s menšími odstranit jako nespravedlnost vůči velkým. Evropa ale není jedním státem a nikdy jím být nemůže, přestože právě o to hlavní proud EU, ale zejména její ústava zřetelně usiluje. Co může Evropa, tedy co mohou evropské demokratické státy, je dohoda na rovnoprávné součinnosti. Jsou snad takové argumenty málo věrohodné a důstojné, jak tvrdí pan Komárek ? Velcí evropští demokraté si to nikdy nemysleli. Někteří jiní evropští politici ano, ale se svou nerealistickou vírou nikdy daleko nedošli.

Miloslav Bednář
filosof




Další články tohoto autora:
Miloslav Bednář

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku