Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 16.12.2004
Svátek má Albína




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Zpovídání moravského lékaře v Botswaně
 >DOPRAVA: Ohebný jak policejní paragraf...
 >POLITIKA: Jak snadno hoditi marxismus přes palubu
 >SVĚT: V kaňonech Utahu (4)
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Realita a fikce Pulp Fiction (3)
 >VÝSTAVA: Vánoce podle ArtFora
 >TECHNIKA: Trvanlivost záznamů na discích DVD
 >MÉDIA: Jak se dělá fáma
 >ÚVAHA: Občan? Zcivilizovaný divoch! Důvod existence politických stran.
 >SPOLEČNOST: Střípek slušnosti
 >PRÁVO: Patentované myšlenky
 >PENÍZE.CZ: Jakou zvolit fixaci u hypotéky
 >POLITIKA: Kalouska posilují cizí chyby
 >EVROPA: Argumentovat poctivě
 >POLITIKA: Až příliš viditelní ministři

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
16.12. SVĚT: V kaňonech Utahu (4)
Jiří Ondráček

Grand Staircase-Escalante National Monument. Tak se nazývá chráněná oblast v jižním Utahu, velká jak polovina Moravy. Nežije tam prakticky nikdo. Území zbrázděné nesčetnými křivolakými kaňony, zužujícími se v některých místech tolik, že je nutno sundat batoh a sunout se bokem. Jinde se vzpínají strmé skály, sestávající ze zkamenělých usazenin různobarevných vrstev rozdílné tlouštky. Je tam jenom několik cest, které se dají opatrně projet osobním autem. V době, kdy jsou suché. Zbytek je vhodný pouze pro jeepy. Slova jako prostor, slunce, horizont, vzdálenost, vítr, samota, ticho zde dostávají novou perspektivu, hodnotu, význam. Je dobré přicházet sem s respektem k přírodě. A také mít zásobu pitné vody na několik dní.

Říčka Escalante, ve své horní části protékající osadou-městečkem stejného jména, zde sbírá vodu z přilehlých kaňonů. Stáčí se posléze k jihovýchodu, aby, sama v hlubokých kaňonech, dole u Arizony splynula s větší Colorado River.

Většina zde přiložených fotek je z Devil's Garden, Čertovy zahrádky. 25 km po prašné cestě ze zmíněné osady směrem jihovýchodním. Začal jsem tu fotit při zapadajícim slunci a zůstal na místě přes noc, abych ještě před rozedněním mačkal znovu spoušť foťáku usazeného na tripodu. Do tamějšího návštěvního sešitu v plechovém pouzdru jsem připsal, že jestli takhle to vypadá v pekle, rád tam půjdu. Dělat zahradníka.

Pokračoval jsem v jízdě po té prašné cestě hlouběji dovnitř. Mimochodem, byla původně vyjeta pionýrskými mormony, v krytých vozech tažených voly, když hledali kudy by se našel sjízdný přístup k přebrodění řeky Colorado. V těchto místech si člověk uvědomí, jak svízelné to pro ně muselo být. Tenkrát, když už byli Coloradu na dosah, museli se nakonec s krumpáči prokopat hradbou skal, a provazy jistit na strmém svahu zvířata i vozy.

Tak z téhle cesty se dostanete k ještě užším a vykodrcanějším odbočkám, které umožnují přístup k postranním kaňonům, jimiž se dá brodit až k říčce Escalante. Tyhle přístupní kaňony jsou velice oblíbené mezi těmi, kdo ví. Snad scénicky nejpřitažlivější z nich je Coyote Gulch, ke kterému je také autem nejsnadnější přiblížení. Byl jsem v něm již jednou před několika lety, ale jenom na jeden den. Tentokrát jsem chtěl dojít až k Escalante a zpět, což by vzalo nejméně dva dny.

Do velkého batohu jsem naložil vše potřebné včetně stanu i jodových tabletek na pití vody z říčky. Po sestupu do kaňonu jsem hned na začátku narazil na velké, skvostně bílé květy, otvírající se pouze v noci, přes den zavřené před ostrým sluncem. Jenom pošetilec by na ně sahal, neboť rostlina je známa pod jménem datura, česky durman. Silně jedovatá.

Suché dno zanedlouho vystřídal vlhký písek, pak stojatá voda, která se později proměnila v potůček, no a nakonec jsem se brodil místy bahnitou, jinde písčitou říčkou. Stěny kaňonu rostly do výšky a zároveň se přibližovaly. Nepříjemné, ba přímo stresující, bylo šlápnout do quicksand, tekutého písku. To jsem se pak raději prodíral mohutným křovím okolo, leč posléze se mi vytvořily na nohou a pažích pálivé drápance. Na dlouhé kalhoty a košili bylo zase moc horko, když ne pozdě, a tak jsem nakonec přesvědčil sám sebe, že není třeba se tolik exponovat, zvláště když spousta jiného zajímavého materiálu je všude kolem. Obrátil jsem právě včas, abych došel k autu za soumraku.

(pokračování příště)




Další články tohoto autora:
Jiří Ondráček

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku