Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 24.12.2004
Svátek má Adam a Eva




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: Opuštěné děti
 >MÉDIA: Choroba čivstva
 >SPOLEČNOST: Nová ikona svobodného životního stylu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Vánoce
 >POVÍDKA: Vykoupení ze samoty
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak je to s těmi rachejtlemi
 >SPOLEČNOST: Svezl jsem se aneb Jak se baví mladí
 >DOKUMENT: Chudí už nepatří do chléva
 >USA: Filibuster - co to je
 >GLOSA: N4K Tuneláři
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Dvacáté povídání v předvánoční nostalgii
 >VĚDA: Američan si pochutná a Evropan se ošklíbá
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dobrý obchodní nápad
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Kapří den

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
24.12. RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Vánoce
Ondřej Neff

Měl bych pokračovat ve vyprávění o televizi padesátých let, jenže dnes je Ježíšek a za týden Silvestr, takže s TV až po Novém roce. Dnes o vánocích. Celá Padesátá jsou zde.
Rané dětství jsem prožil s rodiči ve vesnici Slapy u Prahy. Bydleli jsme na kraji lesa a o vánoční stromky tedy nebyla nouze ani na našem pozemku - byl to rozsáhlý areál a les zabíral jeho značnou část, dodnes to tak je. Takže tatínek před Vánoci popadl pilku a fiknul smrček a bylo to.
Totéž se dělo u sousedů, i oni měli tatínka s pilkou. Kdežto můj tatínek fikal strom velký, dvoumetrový, u sousedů - a jak jsem později zjistil, všude ve vesnici - se strojily stromečky maličké, vsazené do dřevěného stojanu ve tvaru kříže.

Těch dárků moc nebylo. Mě zajímaly pochopitelně hračky, bylo mi pět let, když "padesátá" začínala. Hračky byly dřevěné, ale taky plechové - některé se dodnes vyrábějí, o některých jsem psal zde. Vyráběl se - a dodnes vyrábí - plechový džíp. Taky jsem ho jednou dostal pod stromeček. Byl to nepochybně Jeep Willys se vším všudy, jenomže když ho začali vyrábět a prodávat v americké kamufláži s bílou hvězdou na kapotě - tak ho měli sousedovic kluci. Já ho měl tuším modrý, ale jinak beze změny.
Jednou jsem dostal i stavebnici Pražského hradu, krásnou, dřevěnou. Po mnoha letech jsem se o tom zmínil Ivanovi Steigerovi, tvůrci muzea hraček v Mnichově a v Praze (nebyli jste tam? Chyba! NUTNO VIDĚT!).
"Můžete mi ho ukázat?" ptal se Steiger.
"Nemohu. Od té doby uplynulo padesát let. Nezbylo po něm nic."
"To není možné. Něco TAKOVÉHO by přece NIKDO nevyhodil!"
Rozumí se, že tenkrát neměl tuhle hračku ve svých sbírkách. Snad ji už sehnal. Snad mu ji nadělil Ježíšek.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku