Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 24.12.2004
Svátek má Adam a Eva




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: Opuštěné děti
 >MÉDIA: Choroba čivstva
 >SPOLEČNOST: Nová ikona svobodného životního stylu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Vánoce
 >POVÍDKA: Vykoupení ze samoty
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak je to s těmi rachejtlemi
 >SPOLEČNOST: Svezl jsem se aneb Jak se baví mladí
 >DOKUMENT: Chudí už nepatří do chléva
 >USA: Filibuster - co to je
 >GLOSA: N4K Tuneláři
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Dvacáté povídání v předvánoční nostalgii
 >VĚDA: Američan si pochutná a Evropan se ošklíbá
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dobrý obchodní nápad
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Kapří den

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
24.12. SPOLEČNOST: Svezl jsem se aneb Jak se baví mladí
Vojtěch Otevřel

Tolik postav, tváří a myšlenek v jediném okamžiku a na jediném místě. Všichni a všechno se jen tak míjí, tváře se potkávají bez pozdravu, jen pohledy a osudy ve dvou směrech. Nic zvláštního či překvapivého, nic víc než eskalátor plný lidí. Jedni stoupají na povrch a druzí klesají do hlubin, do spleti chodeb, směrovek a kolejišť.

Stál jsem za dívkou. Na hebkém krku se pnulo drobounké tetování, jen maličké, sahající k levému uchu a symbolizující snad květinu. Hezky voněla. Tlak větru ji rozcuchal. Krokem jsem opustil poslední schod, jenž mizel s koncem, a jen jsem sledoval, jak květina mizí v davu. Posadil jsem se u velké informační tabule a očima se zastavil na čtyřech digitálních literách symbolizujících čas. Vzduch, který před sebou hrnulo přijíždějící metro, se proběhl po šatech, zatančil ve vlasech a zmizel. Metro zastavilo a spěch na moment zaplnil prostor. Kamarád se posadil vedle mě. Slova. Z batohu vyndal pracovní rukavice…jedny z těch, s kterými se nemusíte bát chytnout se kdekoliv.

....."Vagony metra jsou spojeny podobně jako vagony vlakové, jen s rozdílem, že nárazové panely jsou posazeny mnohem výše a tak vytvářejí jakýsi stupínek. Pokud na něm stojíte, v úrovni rukou jsou dva držáky vystupující z čelních dveří soupravy. Musíte je pevně uchopit a silnější nohou se zapřít o vagon za zády, aby jste se udrželi. Nejvhodnější doba pro naskočení je okamžik hromadného nástupu lidí, tak abyste zůstali bez povšimnutí kamerového dohledu".....

Přijelo metro, podívali jsme se na sebe a každý z nás si nakročil k místu spojení vagonů. Díval jsem se na něj do chvíle než na mě kývl. Teď. Skočil jsem a vší silou se zapřel. Křečovitě jsem se držel i přesto, že se mi ruce třásly strachem. V tu chvíli jsem chtěl skočit zpět. Bylo pozdě. Vlak se rozjel a stupínek, na němž jsem měl levou nohu, nepůsobil příliš stabilně. Stoupající tlak mě tlačil na zadní nohu, kterou jsem se zapíral. Proud vzduchu letěl rychleji než mysl. Vteřiny dunění, tlaku a obrovského proudění. Postavy uvnitř. Byl jsem si jistý, že se udržím. Vlak brzdí a stupínek trochu nadskočil. „Můstek“. Rychle seskočím mezi spěchající postavy a utíkám k výstupu. Vyběhnu eskalátor, dav lidí a schody na povrch.

Konečně vzduch a nával adrenalinu. Záchvat smíchu u nás obou nejde zastavit. Ještě tady mi buší srdce a ruce se třesou... „Tak znova, ne?“ prohodil.


Další články tohoto autora:
Vojtěch Otevřel

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku