Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 21.12.2004
Svátek má Natálie




  Výběr z vydání
 >USA: Nejvlivnější americká černoška Condoleezza
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Viktor Frankl, úzkost a Rumpelstilzchen
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Hrdinské manželství
 >MÉDIA: Plusy a mínusy návratu CME
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Vánoční shon, co je to?
 >ARCHITEKTURA: Vánoční tipy pro přátele architektury
 >POLITIKA: ODS a výzvy přítomnosti
 >SPOLEČNOST: Grog za grogem z pohledu Ptakopyska
 >PSÍ PŘÍHODY: Žárlivý Otylo
 >MEDICÍNA: Lékaři nebo dealeři? Pacienti nebo feťáci?
 >MÉDIA: Svoboda tištěného slova
 >POLITIKA: Jak na ten proletariát Marx přišel?
 >VZPOMÍNKA: Drogy v prohnilém Wall Streetu šířili běloši
 >POLITIKA: S rokem 2005 do nových ekonomických opatření
 >PENÍZE.CZ: S novomanželskou půjčkou do stavební spořitelny?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
21.12. POLITIKA: ODS a výzvy přítomnosti
Miloslav Bednář

Letošní trojnásobný volební debakl socialistů a souběžný triumf občanských demokratů je, stručně řečeno, vítězstvím pravdy svobody nad staronovou lží nesvobody. Sociální demokracii se dařilo přinejmenším šest let úspěšně ohlupovat, podvádět a obelhávat značnou část voličů staronovými komunistickými sliby lidumilného ráje ovládaného pevnou, leč rovnostářsky spravedlivou rukou dobráckých taťků pracujícího lidu. Komunistickou demagogii u socialistů zavedl Miloš Zeman prolhaným obrazem České republiky jako země spálené kapitalistickými liberály, kterou ale nyní konečně a natrvalo zúrodní spravedlivá rovnostářská solidarita socialistické vlády. Vysoký podíl někdejších členů KSČ v ČSSD vysvětluje, proč je příklon této politické strany ke komunistické demagogii přirozeným jevem. Nesmyslné předvolební výroky Vladimíra Špidly o zdrojích, jež umožní nevídané zadlužování občanů, a které prý opravdu jsou, pocházejí ze stejného komunistického ideologického skladu.

Jenže ouha! Místo slibovaného ráje solidarity naši komunisticky přemýšlející a plamenně hovořící socialisté jen za vlády Vladimíra Špidly zdvojnásobili nezaměstnanost a neuvěřitelným zadlužováním republiky způsobili její mezinárodní nedůvěryhodnost. Své lákavé komunistické sliby pochopitelně nemohli splnit. Jejich oklamaní voliči se tedy bez rozpaků obrátili o pomoc přímo ke komunistické straně Gottwaldových pohrobků. Nynější dvacetiprocentní podpora komunistů českými voliči je patnáct let po sametovém zhroucení komunistické totalitní vrchnosti hlavním politickým výsledkem šestileté vlády polokomunistických socialistů.

Zoufalý socialistický úprk ke komunistické minulosti se projevuje neméně drasticky a hrozivě zaváděním charakteristických prvků policejního státu. Počet policejních odposlechů se zvýšil na alarmující úroveň. Policie zřejmě nezákonně porušuje soukromí občanů a bankovní tajemství. Návrat ke komunistickým praktikám policejního státu již došel tak daleko, že státní zástupce před volbami umožní policii, aby v rozporu se zákonem teatrálně uvěznila dva občany pracující pro opozici. Když nadřízená státní zástupkyně takové jednání právem odmítne jako nezákonné, předseda vlády si klidně dovolí její stanovisko veřejně zpochybňovat a ministr vnitra po zrušení nezákonného vazebního rozhodnutí dokonce s vážnou tváří cimrmanovsky prohlásí, že když policie jednala nezákonně, nejednala protizákonně. V normální demokratické zemi by takový předseda vlády a ministr vnitra museli okamžitě podat demisi pro pohrdání ústavou a zákony země a následovaly by předčasné volby. Co platí pro normální demokratické vlády ale zdaleka neplatí pro nynější socialistickou vládu České republiky.

Sociální demokraté nakonec každému názorně předvedli, že jejich komunistické sliby rajského uspokojování potřeb obyvatelstva poručníkující státní mašinerií jsou pouze jeden velký, neuskutečnitelný a podvodný nesmysl. Tím vrhly stín oprávněných pochybností o uskutečnitelnosti totožných slibů komunistů, jejichž faktická protiústavní a totalitní orientace je mimo pochybnost. Mám za to, že poslanci ODS iniciovaný zákaz KSČM by českou politickou scénu jedině ozdravil. Komunisté by se museli přejmenovat, zřeknout se marxistické ideologie třídního boje a začít kopírovat sociálně-demokratickou cestu svých někdejších soudruhů v Polsku a Maďarsku. Rozhodné morálně politické poselství takového oprávněného kroku by občanské morálce České republiky nepochybně prospělo. Výslovně komunistická politická organizace by se tak jako neonacisté konečně dostala tam, kam již dávno patří, to znamená mimo zákon.

Není vůbec náhodné, nýbrž zcela zákonité, že se inteligentnější komunističtí politici KSČM stali nadšenými příznivci Evropské unie a její stále hrozivější, svobodu a demokracii Evropy likvidující přeměny v evropský superstát. Tito čeští komunisté velmi dobře vědí, že nynější politika Evropská unie se svou vůdčí federalistickou ideologií je v současné Evropě jedinou reálnou zárukou budování socialismu, tedy centralistického dirigismu a postupné likvidace občanských svobod, výhradně zajišťovaných státností svým občanům zodpovědných, suverénních ústavních demokracií. Je to nyní Evropská unie, jež má uskutečnit starý marxistický sen o konečném zrušení státu a demokratické politiky a jejich nahrazení údajně beztřídním a zaopatřovacím, přísně dohlížejícím režimem.

Marxisté všech barev nyní jásají nad tím, jak se jim v Evropském parlamentu podařilo znemožnit jmenování Evropské komise, kde by byl jedním z komisařů muž, který se neváhá přiznat ke svému náboženskému mravnímu svědomí. Takoví lidé jim jejich socialistickou unii rozvracet nesmějí. A vůbec, takové nepokrokové lidské typy již do Evropy zkrátka nepatří. Nepřipomíná nám to snad naše ještě stále nedávné komunistické poddanství?

Návrat ke komunistickému stylu myšlení a chování je u nás čím dál patrnější i v zahraniční politice. Vláda České republiky souhlasí, aby po letošním rozšíření Evropské unie o postkomunistické země vytvořila evropská ústava z Evropské unie jednou provždy superstátní systém jakýchsi provincií fakticky ovládaný rozhodující mocenskou převahou evropských velmocí. Aby o takové skutečnosti nebylo žádných pochyb, článek I-6 smlouvy o evropské ústavě jednoznačně říká, že „Ústava a zákony přijaté institucemi Unie jsou při výkonu na Unii přenesených kompetencí nadřazeny zákonům členských států“. To ale konkrétně znamená, že Evropská unie může bez ohledu na vůli vlád a parlamentů členských států fakticky zrušit většinu současných ministerstev a k tomu podstatné části těch, jež zůstanou.

Fanatická marxistická touha za každou cenu odstranit demokratické státy jako záruku občanských svobod se v dějinách lidstva dosud nikdy nepřiblížila realitě tak, jak tomu je v zatím naštěstí neratifikované evropské ústavě. O tomto neuvěřitelném výplodu fanatických ideologů, kteří Evropě prokazatelně nerozumějí, musí rozhodnout řádně připravené, nikoli propagandisticky zmanipulované referendum. ODS se v zájmu existence evropské demokratické civilizace musí zasadit o to, aby občané České republiky svým informovaným a jasným NE odmítli faktickou likvidaci svého demokratického státu jako jimi samotnými vytvářeného prostoru, jenž jako jediný může souvisle zaručovat a vymáhat občanská práva a svobody.

Nynější viditelný příklon veřejnosti k programu ODS nás zavazuje. ODS ve svém principiálním zápasu o svobodu a demokracii České republiky a Evropy není sama. Evropská unie, jež postupně krok za krokem dusí svobodu a demokracii Evropy, tedy svých členských států, se naprosto logicky dostává do neustálých sporů se Spojenými státy americkými jako nejmocnějším demokratickým státem světa. Centrální mocnosti Evropské unie se letos horečně snažily, aby v amerických prezidentských volbách nezvítězil prezident Bush, který uskutečňuje globální americkou politiku na zásadách demokratické civilizace podobně jako za první světové války prezident Wilson a rovněž je důrazně a nekompromisně prosazuje ve světovém měřítku. Je zřejmé, že v nynějším střetu o svobodu a demokracii Evropy a světa je Bushova Amerika, tak jako kdysi Amerika Wilsonova, jednoznačným spojencem českých masarykovských tradic demokracie, ke kterým se ODS výslovně přihlašuje a zastává je v evropské politice. Není proto vůbec přehnané říci, že vítězství George W. Bushe v listopadových prezidentských volbách je v české a evropské politice v první řadě vítězstvím zásad ODS.

Ze své dosavadní, českými, evropskými a světovými dějinami demokratické civilizace prověřené cesty nesmíme sejít. Čím statečněji a důsledněji na ní budeme postupovat, tím budeme úspěšnější a důvěryhodnější.

Miloslav Bednář

Vystoupení na 15. kongresu ODS v Praze




Další články tohoto autora:
Miloslav Bednář

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku