Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 22.12.2004
Svátek má Šimon




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Většinový volební systém? Zmanipulovaná a zmatená demokracie.
 >SPOLEČNOST: Problém nemocnosti je ke škodě nás všech
 >ZELENÍ: Špatná estráda Daniely Matějkové
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Utrácení peněz
 >MROŽOVINY: Kořeny válečnictví 3
 >ÚVAHA: Katolické myšlení na rozcestí
 >PSÍ PŘÍHODY: Už začaly rachejtle
 >NÁZOR: Sobecké Vánoce a šťastný nový rok
 >SPOLEČNOST: Kultura flexibilů a ekonomicky zajištěné chudiny?
 >CHTIP: Rodinné tajemství
 >PENÍZE.CZ: Dlužíme stále málo
 >USA: Nejvlivnější americká černoška Condoleezza
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Viktor Frankl, úzkost a Rumpelstilzchen
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Hrdinské manželství
 >MÉDIA: Plusy a mínusy návratu CME

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
22.12. POLITIKA: Většinový volební systém? Zmanipulovaná a zmatená demokracie.
Karel Janyška

Řinčení zbraněmi toho nejtvrdšího kalibru zastánci tvrdé ruky, tedy silné vlády, tedy většinového volebního systému, mě v poslední době skutečně znervózňuje. Vždyť jsou projevem představy, že vláda má vzít otěže státu a osudy jeho občanů pevně do svých rukou. A to bez ohledu na svoji legitimitu, tedy na skutečnou většinovou váhu politického mínění voličů, na kterém však prostě stát musí. Jinak demokracie nadává smysl. Vlna pochtívání většinového volebního systému pro volby do sněmovny PČR je pro mne, jako vyznavače svobody občana, skutečným nebezpečím a proto proti němu nepřestanu nikdy orodovat. Jako příklad zcestnosti výše uvedeného požadavku mnohých, uvádím hned zkraje: při zavedení jednokolového dvousetobvodového většinového volebního systému do sněmovny PČR, by při padesátiprocentní účasti voličů a třicetiprocentním zisku vítězné strany, tato mohla vládnout v krajním případě ihned první den po těchto „demokratických“ volbách, jako patnácti procentní menšina osmdesáti pěti procentní většině a to prosím v krajním případě i bez jakékoliv opozice.

Sněmovny parlamentů generované svobodnými volbami, plní však svoji základní úlohu, tedy ustavit legitimní vládu, jen tím, že se po volbách stanou, pokud možno, nejpřesnější zmenšeninou poměrů voličských skupin, těch kterých politických stran. Pokud nebudeme mluvit o přímé demokracii, nýbrž o demokracii zastupitelské, myslím, že je každému jasné, že to tak být musí, protože je to věcí elementární spravedlnosti. Lze to co nejpřesněji zařídit pouze a jen volebním systémem, který na otázku koho si přejete, aby zastupoval vaše politické názory ve sněmovně, umožní přesnou a samotným volebním zákonem, nezmanipulovanou odpověď. Zastupovat politické názory, nikoliv zájmy. Nechceme přece, aby se z voleb stala státem organizovaná korupce, kdy se jedna skupina lidí prohlásí za politickou stranu a druhá jí dá hlasy s tím, aby ji ta první například přesunula (ukradla) ze státního rozpočtu peníze na její potřeby.

Zastupovat v přesném, a tedy správném, poměru politické názory je možné v ideálním případě pouze jednoobvodovým, jednokolovým, tedy poměrným volebním systémem. Je jasné, že když je rozloha tohoto volebního obvodu příliš veliká, je z technických i „obzorových“ důvodů voličů žádoucí, abychom obvod rozdělili a z technologických důvodů zavedli i procentní práh vstupu do sněmovny. Již tím se však z čistého poměrného volebního systému stane systém většinový. Používáme-li tedy název většinový ve smyslu postupu na škále dva a více volebních obvodů, až počet obvodů shodný s počtem mandátů ve sněmovně. Nebo snad někdo zná definici bodu, od kdy se již volebnímu systému většinový má říkat?

Co se tedy teoretickým posunem po škále jeden volební obvod až počet volebních obvodů, shodných s počtem mandátů, mimo jiné děje? Činíme-li volební systém tzv. „většinovějším“, ubývá čistého politického zastupování, tedy dochází k odklonu od posuzování celostátních volebních programů a voliči jasně požadují praktická a tzv.věcná řešení svých osobních záležitostí na úkor obecných metod řešení celospolečenských problémů. Na první pohled se tato praxe jeví jako žádoucí, ale pro skutečné znalce společenských záležitostí je to signálem velmi zneklidňujícím. Dochází totiž k naplňování pouze osobních přání voličů. Agregace jednotlivých pohledů voličů do vůbec ještě zpracovatelného postupu poslance, který má úkol přenést většinová přání voličů do právního pořádku státu, prostřednictvím legislativy, se stává prakticky nemožnou. Lidé v malých obvodech požadují řešení jejich malých problémů a průšvih je hotov. Společný postup poslanců, zahrnující malé jednotlivosti z malých obvodů je prakticky nezajistitelný, protože sumy požadavků jsou tak vysoké, že není možné je řádně zkombinovat a začlenit do veřejného práva. A jeho tvorba je přitom poslancovo zaměstnání. Právě odklon od politických řešení k tzv. věcným, je v pluralistické, tedy různé politické názory respektující, společnosti velkým nebezpečím. Protože dochází k operativním zásahům na úkor tolik potřebných řešení systémových a jednotlivé politické názory jsou potlačovány.

Ve většinovém systému dochází také jasně k vysoké závislosti poslance na svých voličích. To ovšem znamená velký tlak na tzv. nezávislost poslanců na politickém proudu, který reprezentují a také dochází k totálnímu zmatení vztahu mezi voliči po volbách a poslancem, jako představitelem politické strany. Vždyť najednou po poslanci pravicovém požadují levicoví voliči naplnění svých zájmů a to samozřejmě většinou levicovými metodami.

Dalších velmi mnoho nežádoucích souvislostí zavedení plného většinového volebního systému v České republice se již tento článek nemůže kvůli délce dotýkat. Je jich ale ještě spousta. Už se mi však nechce pokračovat ve výčtu nesmyslností, které by to znamenalo.




Další články tohoto autora:
Karel Janyška

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku