Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 22.12.2004
Svátek má Šimon




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Většinový volební systém? Zmanipulovaná a zmatená demokracie.
 >SPOLEČNOST: Problém nemocnosti je ke škodě nás všech
 >ZELENÍ: Špatná estráda Daniely Matějkové
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Utrácení peněz
 >MROŽOVINY: Kořeny válečnictví 3
 >ÚVAHA: Katolické myšlení na rozcestí
 >PSÍ PŘÍHODY: Už začaly rachejtle
 >NÁZOR: Sobecké Vánoce a šťastný nový rok
 >SPOLEČNOST: Kultura flexibilů a ekonomicky zajištěné chudiny?
 >CHTIP: Rodinné tajemství
 >PENÍZE.CZ: Dlužíme stále málo
 >USA: Nejvlivnější americká černoška Condoleezza
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Viktor Frankl, úzkost a Rumpelstilzchen
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Hrdinské manželství
 >MÉDIA: Plusy a mínusy návratu CME

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
22.12. NÁZOR: Sobecké Vánoce a šťastný nový rok
Jiří Kinkor

K vánoční atmosféře patří radost, hojnost, příjemné prožitky s blízkými lidmi nebo třeba romantické chvíle v přírodě. Všechny tyto projevy jsou zvýrazněním jistého základního náhledu na život. Jsou v podstatě oslavou života člověka na tomto světě, jeho produktivity a schopnosti přetvářet svět ke svému prospěchu a k dosažení štěstí. Zdaleka ne všichni však mají takovou představu. Zejména o Vánocích a před nimi čteme a slyšíme nekonečnou řadu zamyšlení i komentářů, na první pohled možná nevinných, které snaží prosadit do veselé nálady apel na pokoru, odříkání a starost člověka o ostatní lidi, a to především o ty zcela neznámé, cizí, nemohoucí. Celý rok jsme na ně přece zapomínali, a tak teď, když je tu zase příležitost připomenout křesťanskou morálku, si máme uvědomit, jak jsme se za celý rok svým zájmem o své vlastní štěstí provinili, a proto alespoň prostřednictvím sms máme odevzdat peníze těm, kdo je potřebují. Náš vlastní život je přece v tom jednom velkém lidském utrpení na tomto světě nepodstatný. Jsme koneckonců jen maličkými figurkami v nepochopitelném božím plánu. Bůh totiž nechce, abychom se řídili vlastním zájmem a na první místo kladli své vlastní potřeby, jak vyžaduje lidská přirozenost. Důležitější jsou potřeby jiných, hlavně cizích, neznámých lidí. Pomoc si prý zaslouží každý. Nezaslouží!

S pomocí vágních a dnes již kolektivisty téměř zničených pojmů "sounáležitost a "solidarita" se nás věřící i nevěřící intelektuálové a celebrity snaží přesvědčit, že neseme odpovědnost za životy ostatních a že naše systematické sebeobětování ostatním je měřítkem ušlechtilosti a dobré vůle. Máme co nejvíce zapomenout na sebe a bezdůvodně se zříkat hodnot, které jsme poctivě získali. Proč? Proč má být ušlechtilé jednat v křiklavém rozporu s podstatou člověka a jeho přirozeností?

Připomíná-li někdo zejména o Vánocích, že Evropa a západní civilizace vzešly z křesťanských kořenů a hodnot, a proto je třeba se držet víry a křesťanské morálky, je třeba na tento nesmyslný a nepravdivý argument i o Vánocích jasně odpovědět: Západní civilizace nevzešla především z křesťanství a nevzešla především z náboženství. Vzešla především z antického Řecka a jeho obrovských úspěchů na poli rozumového poznání. Produktem důsledné víry a morálky křesťanství byl temný a barbarský středověk, a jen díky renesančnímu návratu k antickému myšlenkovému odkazu - a navzdory přetrvávajícímu zhoubnému vlivu křesťanství - žijeme dnes v civilizované zemi a ne v poměrech teokratických diktatur, jaké známe například z islámského světa.

Vánoce jsou přesným opakem morálky sebeobětování. Jsou sobecké, protože touha po dosahování štěstí je sobecká a radost z obdarovávání blízkých je sobecká. Taková je pravá tvář sobectví.

Sobecké Vánoce a šťastný nový rok.

Jiří Kinkor

Autor publikuje na

www.aynrand.cz




Další články tohoto autora:
Jiří Kinkor

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku