Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 22.12.2004
Svátek má Šimon




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Většinový volební systém? Zmanipulovaná a zmatená demokracie.
 >SPOLEČNOST: Problém nemocnosti je ke škodě nás všech
 >ZELENÍ: Špatná estráda Daniely Matějkové
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Utrácení peněz
 >MROŽOVINY: Kořeny válečnictví 3
 >ÚVAHA: Katolické myšlení na rozcestí
 >PSÍ PŘÍHODY: Už začaly rachejtle
 >NÁZOR: Sobecké Vánoce a šťastný nový rok
 >SPOLEČNOST: Kultura flexibilů a ekonomicky zajištěné chudiny?
 >CHTIP: Rodinné tajemství
 >PENÍZE.CZ: Dlužíme stále málo
 >USA: Nejvlivnější americká černoška Condoleezza
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Viktor Frankl, úzkost a Rumpelstilzchen
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Hrdinské manželství
 >MÉDIA: Plusy a mínusy návratu CME

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
22.12. SPOLEČNOST: Kultura flexibilů a ekonomicky zajištěné chudiny?
Zdeněk Švácha

Takzvaná znalostní ekonomika je vzývána ze všech stran. V zásadě oprávněně. Tam, kde panuje, přináší blahobyt, ve zbytku světa alespoň naději. Ale i ona má svá „ale“.

Jejím ideálem, řečeno inzertním sloganem, je pracovník „mladý, dynamický a flexibilní“. Co to v praxi znamená? Je za tímto sloganem něco nevyřčeného?

Jistě. „Mladý“ je kódem pro levný. „Dynamický“ také znamená ochotu přijmout neplacené povinnosti nad rámec smlouvy s nadšením či alespoň bez viditelného remcání. „Flexibilní“ také znamená nedělat zbytečné potíže a zcela se podrobit potřebám a náladám nadřízených.

Moderní ekonomika tak vyžaduje „flexibily“ následujících parametrů. Vzdělané, nízkého věku, vykořeněné, rychlé a morálně ohebné . Očekává se kulturní a sociální stránka osobnosti orientovanou zcela na firemní potřeby se všemi z toho plynoucími důsledky.

Zdravá společnost nese silnou střední třídu. Ta je nárazníkovým polem mezi cynismem boháčů, kteří si mohou bezpečí a pohodlí koupit. A chamtivostí spodních vrstev, žijících ze dne na den. Střední třída, jejíž postavení je vždy nejisté a závislé na obecné slušnosti a stabilitě, činí svět vcelku slušným, poměrně spravedlivým a podle možností ohleduplným. Jenže střední třída mizí, ubíjena zdaněním a degradací klasické rodiny. Nárazník mezi dvěma krajnostmi se tak ztenčuje ze dne na den. A nemáme za něj náhradu.

Co nám, při tomto setrvalém vývoji, může zůstat? Na jedné straně mocná třída „flexibilů“ pracujících většinou pro velké korporace. Na druhé straně „ekonomicky zajištěná chudina“: lidé s dostatkem potravy a ošacení, s byty, mobily a barevnými televizemi. Ovšem bez jakéhokoli vlivu, dani za nízkou mobilitu. Malá přizpůsobivost nebude dána jen neochotou k sebevzdělávání. Bude dána i neschopností či neochotou dělat cokoli, kdykoli a pro kohokoli, což je výrazný soudobý trend. Dovedeme ho zvrátit, či alespoň rozumně omezit?




Další články tohoto autora:
Zdeněk Švácha

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku