Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 23.12.2004
Svátek má Vlasta




  Výběr z vydání
 >USA: Filibuster - co to je
 >GLOSA: N4K Tuneláři
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Dvacáté povídání v předvánoční nostalgii
 >VĚDA: Američan si pochutná a Evropan se ošklíbá
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dobrý obchodní nápad
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Kapří den
 >ZAMYŠLENÍ: S cizí ženou v cizím pokoji
 >POLITIKA: Jak měl vypadat ten proletariát?
 >PSÍ PŘÍHODY: Psí Houdini
 >NÁZOR: "Pověsil medicínu na hřebík a šel prodávat čaj"
 >POLITIKA: Už zase nám ukradli vánoce
 >PENÍZE.CZ: Pozor na převody na konci roku
 >POLITIKA: Většinový volební systém? Zmanipulovaná a zmatená demokracie.
 >SPOLEČNOST: Problém nemocnosti je ke škodě nás všech

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
23.12. ZAMYŠLENÍ: S cizí ženou v cizím pokoji
Jiří Wagner


Před pár dny jsem byl naložen ve vaně a měl k tomu puštěné rádio. Z reproduktoru maličkého tranzistoráku zazněl hlas Michala Kocába a já se zaposlouchal do písničky, kterou jsem slyšel už nesčetněkrát, ale teprve nyní jsem měl klid a možnost zaposlouchat se pořádně do textu. A Kocáb zpíval hrozně povědomá slova:

S cizí ženou v cizím pokoji,
zdá se, že tu pro mě končí jeden flám,
na to, kde se začal, marně vzpomínám,
jsem jak vagón, když ho odpojí.

S cizí ženou v cizím pokoji,
když jsme jednou tady, tak by nemělo
být tu jinak nežli pěkně veselo,
proč oba dva teda, chcem zívat až běda.
Jsme jak zašlí svatí v orloji,
já a cizí žena v cizím pokoji...

Konec písničky jsem samozřejmě znal, jenže jak slova plynula dál, začal jsem vidět sám sebe před nějakými dvaceti lety. Mojí dcerce byly tehdy necelé dva roky, já i moje manželka jsme ji milovali, ale ani naše dcera nedokázala znovu spojit dva lidi, kteří jí sice dali život, ale ty své vlastní měli už nějakou dobu rozdělené. Nechci rozebírat chyby svoje, ani mé ženy. Jednoduše jsme poznali, že náš vztah byl od počátku postaven na špatných základech, že si už nerozumíme a naše přátelství, jež jsme snad v počátku pokládali za lásku, se začalo bortit.
Skončilo to vcelku pochopitelně rozvodem a já se teprve po mnoha letech začal s dcerou opět sbližovat. Oba dnes máme upřímný, radostný vztah a já jen doufám, že mě má stejně ráda jako já ji. Co mi ale neschází, je moje bývalá manželka. Začal jsem o textu písničky přemýšlet.

S cizí ženou v cizím pokoji,
nějak nejsem ve své kůži, řekl bych,
snad tu schází něha, snad tu schází hřích,
nejspíš mi tu schází obojí.

S cizí ženskou v cizím pokoji,
proč jsem předně vůbec a proč v pyžamu,
proč se dívám, jak jí zbytek salámu - fuj!
proč neřeknu: madam, tak sbohem, já padám.
Vidím, že to za moc nestojí,
sbohem, cizí matko, v cizím pokoji...

Písnička mi připadala čím dál povědomější. Jako bych tu šedivou scénu viděl. Jeden člověk rozvalený na kanapi, v křesle druhý, dojídající nějaké zbytky od večeře, záclony zatažené a televizní obrazovka melancholicky svítící do zšeřelé místnosti. Beznaděj, melancholie, tma v duši. Pomalu jsem začal cítit, že slova písně se nějak dotýkají mně, ale až při poslední sloce se mi definitivně rozbřesklo.

Proč ta žena v tomhle pokoji
mi však pořád tolik známá připadá,
stejně jak ten pokoj, jak ta nálada,
jako rána, co se nehojí.

S cizí ženou v cizím pokoji
už jsem dlouho nebyl, já to nějak splet,
byl jsem tam, kde bydlím nejmíň dvacet let
a to co mám v domě, je rozhodně pro mě,
stejně jako chůze v postroji,
jsem tu se svou ženou ve svém pokoji.............

Nakonec mi to došlo - kdyby náš manželský svazek kdysi dávno nezvětral a nerozpadl se, kdyby přetrval až dodnes, Kocáb by teď nezpíval jen smutnou písničku plnou stesku, Kocáb by dnes zpíval strašlivou pravdu o mně!


Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku