Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 30.12.2004
Svátek má David




  Výběr z vydání
 >OSOBNOST: Ladislav Štoll - titán zašlých časů
 >POLITIKA: Škromachova hozená rukavice
 >FEJETON: Novoroční předsevzetí
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem byl Samaritánem
 >POLITIKA: Vnitřní logika marxismu
 >ŠAMANŮV KALENDÁŘ: O ženitbě
 >PRÁVO: Kam až smí sáhnout ministr
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak bylo letos na Mrázovce
 >SPOLEČNOST: Novináři vyhlásili válku zdravému rozumu
 >ÚVAHA: Moralisté? Pozor na ně! Nebezpečí na dohled!
 >DOKUMENT: Aktualizace situace v oblastech zasažených zemětřesením
 >PENÍZE.CZ: Ledy stavebního spoření se (snad) pohnou
 >EVROPA: Turecko a Hitler v nás
 >POLITIKA: Terminátor v roli guvernéra
 >SPOLEČNOST: Rovnost před zákonem

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
30.12. RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem byl Samaritánem
Ondřej Neff

Znáte to rčení, že každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán? Nuže, můj skutek NEBYL potrestán, ale není třeba moc velké fantazie, abych si představil, JAK byl potrestán.
Nuže, situace byla tato: zaparkoval jsem ve veřejné garáži pod Village Cinemas na Smíchově. Už když jsem přijížděl jsem si všiml, že nějaká paní vystoupila z octavie a dohaduje se s řidičem velkého off roadu mercedes. OK. Jel jsem dál, zaparkoval, vylezl, zamkl auto a šel pryč.
Za tu dobu stačil řidič off roadu odejít a dáma se pokusila vsunout octavii do mezery, kterou jí nechal. Málo si nadjela, takže nalisovala levý zadní blatník na opěrný sloup garáže. Snažila se nějak ze situace dostat, jenže marně. Vytáhla mobil, aby někomu volala o pomoc. Takže jsem se jí nabídl, že jí pomůžu.
"To bych byla moc ráda," pravila ona dáma, vystoupila a já usedl k volantu.
Auto stálo tak šikovně, že levou zadní stranou bylo přilepené ke sloupu a pravý přední blatník byl pár centimetrů od boku mercedesu. Takže, opatrně, opatrnince "levej anšlág", jak se hezky říkávalo a jemně, jemňounce na zpátečku. Od mercedesu mě dělila šíře cigaretového papírku. V zrcátku jsem viděl, jak se levý zadní blatník uvolňuje a odlepuje od sloupu. Ještě chvilku a budu z nehoršího venku.
Couvnul jsem opravdu ještě o pět centimetrů a kontakt auta se sloupem se přerušil. Teď stačí srovnat volant a vycouvat narovno, pak si nadjet a...
Ozvala se rána.
To se narovnal promáčknutý blatník!
Odtud bych měl začít básnit - o tom, jak ta paní se na mne rozzuřeně vrhla, že jsem jí naboural auto, že dobře slyšela tu ránu a že se nemám cpát za volant, když mám volšový ruce a voči z kašparovy krávy.
Možná, že to jednou budu takhle vyprávět, protože dramatické, drsné historky mají úspěch.
Pravda ale byla taková, že ta paní pochopila, proč se rána ozvala a že mi poděkovala a popřála hezké svátky.
Nový rok popřeju ještě zítra, takže dnes aspoň malá záloha, po staru "foršus" - pěkného zítřejšího Silvestra přeju!


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku