Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 23.12.2004
Svátek má Vlasta




  Výběr z vydání
 >USA: Filibuster - co to je
 >GLOSA: N4K Tuneláři
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Dvacáté povídání v předvánoční nostalgii
 >VĚDA: Američan si pochutná a Evropan se ošklíbá
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dobrý obchodní nápad
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Kapří den
 >ZAMYŠLENÍ: S cizí ženou v cizím pokoji
 >POLITIKA: Jak měl vypadat ten proletariát?
 >PSÍ PŘÍHODY: Psí Houdini
 >NÁZOR: "Pověsil medicínu na hřebík a šel prodávat čaj"
 >POLITIKA: Už zase nám ukradli vánoce
 >PENÍZE.CZ: Pozor na převody na konci roku
 >POLITIKA: Většinový volební systém? Zmanipulovaná a zmatená demokracie.
 >SPOLEČNOST: Problém nemocnosti je ke škodě nás všech

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
23.12. NÁZOR: "Pověsil medicínu na hřebík a šel prodávat čaj"
Jiří Ciprys

Tak zní titulek v MF Dnes. 23 let pracoval jako lékař a už to nevydržel. V článku popisuje diktát zdravotní pojišťovny (ZP) při uzavírání dodatku smlouvy. "Ber nebo běž," říká mu právník pojišťovny. To zcela charakterizuje situaci v současném systému ZP. To ještě nepopisuje vliv komor na uzavírání smluv. Není pochyby o tom, že je tady vytvořeno příhodné korupční prostředí.

Mám za to, že systém ZP je nastaven od základu špatně. Není problém v tom, že ZP je málo nebo moc, ale ve vazbách jednotlivých subjektů. Finanční toky jsou v současné době nastaveny ve směru pacient-pojišťovna-lékař. Smluvní vztahy pacient-pojišťovna se týkají pouze vstupů financí do systému pojištění, smluvní vztah pojišťovna-lékař se týká zejména plateb pojišťovnen lékařům a sjednávání smluv o smluvních místech poskytovatelů zdravotní péče. Dosavadní pokusy dokazují, že nelze najít spravedlivé vyjádření zásluhovosti plateb, ať se o to ministerstvo pokoušelo bodovým systémem, paušálními platbami nebo vymýšlí jiný systém - je to pouhá snaha o kvadraturu kruhu. Rovněž sjednávání smluvních míst vede ke zmatkům - nápad s vytvářením státní sítě, stanovování obvodů lékařúm, dělení péče na standartní a nadstadartní - to všechno jsou pokusy, které nevedou nikam a zavánějí sociálním kostruktivismem a monopolismem s dopadem na zdražování zdravotní péče.

Měli bychom co nejdříve přijmout přirozený koncept podle vzorce pacient-pojišťovna-pacient-lékař, ať se to týká pohybu financí nebo smluvních vztahů mezi jednotlivými subjekty na každé straně pomlčky v uvedeném vzorci. V případě pacient-pojišťovna by se jednalo v smluvní vztahy týkající se pojistných plánů zahrnujících základní pojištění stanovené zákonem, individuální připojištění, způsobu pojištění nedospělých členů rodiny, pojištění po odchodu do důchodu atd. doplněných výší vstupních plateb, v případě vztahu pojišťovna-pacient smlouvy o poskytování náhrad za pojistné události tj. náhrad za nemocenské, náhrady za léky a zdravotní pomůcky, náhrady za léčení v nemocnici pro pojištěnce a jeho děti v průběhu celého života. Smluvní vztah pacient-lékař by měl odpovídat běžným pravidlům poskytování služeb podle občanského zákoníku (novelizovaného o specifika oboru). Pohyb peněz v uvedeném vzorci by měl probíhat zleva do prava.

Každopádně by měl být oddělen stát od zasahování do podnikatelských subjektů - zdravotních pojišťoven. Hospodaření pojišťovny by muselo být vyrovnané, neboť nebude nikdo, kdo by je nadále dotoval. To si také musí uvědomit pojištěnci. Pojišťovny si jistě najdou vlastní politiku náhrad za pojistné události a nebude třeba, aby jednotlivé vlády jim vnucovaly jak např. proplácet nemocenskou. Pojišťovnám bych doporučoval, aby zavedly individuální účet klienta ve výši 1/3 jeho plateb, ze kterého by pacient čerpal standardní náhrady pojišťovny bez omezování pojišťovnou a solidární účet, z něhož proplácené náhrady by byly na výrazně nižší úrovni. Pojišťovna se bude muset naučit hospodařit se solidárním účtem tak, aby pracovala bez deficitu a to i za cenu snížených náhrad. Individuální účet klienta povede k tomu, aby si klient hospodařil se svým účtem účelně a nemusel čerpat ze solidárního účtu, na což by musel doplácet z vlastní kapsy.

Stát by měl zejména garantovat právní prostředí a úroveň vzdělání, poskytovat licence jednotlivým poskytovatelům na základě předepsaných kritérií bez vlivu komor či jiných organizací, jejichž členové se pohybují na trhu zdravotnictví. Licencovaným poskytovatelům zdravotní péče umožnit volný přístup na trh bez jakéhokoli omezení: možnost zřídit si provozovnu kde uzná za vhodné, umožnit si stanovit volné neregulované ceny služeb a léků, určovat si mzdy a chovat se prostě jako každý jiný podnikatel. To je jediná cesta, jak zlevnit a zkvalitnit zdravotní péči pro koncového odběratele tak, jak to známe z jiných oborů lidské činnosti. Každý si pak najde svého lékaře odpovídajícího požadavkům na kvalitu a cenu a věřím, že tato péče bude pro většinu pojištěnců "bezplatná".

V současnosti bych zejména doporučoval, aby ministrem zdravotnictví byl spíše právník nebo ekonom než lékař, neboť jak vidět, lékaři nedovedou přehlédnout obzor svého oboru a upravují si systém k obrazu svému. Kdo na neduhy systému doplácí, je občan a jeho kapsa.


Další články tohoto autora:
Jiří Ciprys

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku