Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 29.12.2004
Svátek má Judita




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Turecko a Hitler v nás
 >POLITIKA: Terminátor v roli guvernéra
 >SPOLEČNOST: Rovnost před zákonem
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Milenium, Silvestr a Suvenýr
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak bylo o Vánocích 3.
 >MÍSTO RECENZE: Utajené dějiny Čech
 >VZPOMÍNKA: Stalo se před 80 lety - dvě výročí
 >PSÍ PŘÍHODY: O tečení času
 >POLITIKA: Platy našich zákonodárců
 >PENÍZE.CZ: Podmínky bezúročného období kreditek se výrazně liší
 >SVĚT: Věčný antiamerikanismus ještě jednou
 >MÉDIA: Vánoční veselice
 >GLOSA: Proč nežalovat rovnou samotného Boha?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak bylo o Vánocích 2.
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Můj Štědrý den

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
29.12. RODINA A PŘÁTELÉ: Jak bylo o Vánocích 3.
Ondřej Neff

Je mezisvátčí, takže ještě jedno vánoční vyprávění vydržíte. Vždyť další Vánoce budou až za rok.
Vrátím se ještě k nakupování. Moje dámy, tedy Ljuba s Annou, mi vyčítaly, jak jsem se děsně blamoval, když jsem psal ve Psu, že "vánoční shon, co je to", povídání o tom, že žádný élent nepozoruji. Článek vyšel jednadvacátého a toho dne, jako na potvoru začal élent takový, že byl viditelný i mým zrakem. Projevil se hlavně zácpou v Kartouzské ulici u nás na Smíchově, tam kde stojí obchodní dům Cafour (Carrefour). No a den před štědrým dnem jsem byl s dámami v dotyčném Cafouru nakupovat a musel jsem uznat,že tam je vcelku dost lidí. Nicméně - nikdo po mě nešlapal a když jsme se dostali ke kase, před námi byli tři lidé, tak jaképak "o zabití"?
Což mi připomíná, že bych měl napsat o těch mandlích.
Někdy se totiž nějaká příhoda nestane, ale mohla by se docela snadno stát.
Nuže, mandle. Měli jsme jich doma pytel a já z pytle užíral. Vcelku veřejně, nenařizoval jsem si kvůli nim tajného budíka na dvě ráno! Žádné námitky. No a když došlo na pečení vánočky, Anna hlásila, že je vše připraveno, všechny ingredience, mandle jsou ve skříni...
Tuto poslední informaci jsem musel korigovat. Ve skřínce byl pytel a v něm pět mandlí, co tu zbyly.
Takže v tom Cafouru bylo na mně, abych koupil mandle.
Mají tam jedno oddělení s ořechoidními plody. Jsou to skleněné válce s násypkou. K té násypce dáte sáček, pohnete páčkou a nasypete si kolik potřebujete,odevzdáte sáček panu vážnému, on vám sáček zváží a přilepí na něj papírek s cenou.
Jenže mandle jsou tvaru, abych tak řekl, mandlovitého, podlouhlé se špičkou, a ony se zašprajcovaly v hrdle násypky a nechtěly se mi nasypat do sáčku. Všechny ostatní plody by se sypaly: lískové oříšky, kešu oříšky slané, kešu přírodní atd., jen ty bestie mandle ne.
Byl jsem trochu jako Mister Bean. Přiložil jsem hrdlo sáčku, a bum, praštil do násypky pěstí. Podruhé, potřetí. No, napočtvrté se to povedlo a mandle hrkly ven, do sáčku, ale napadlo mě, jaké by to bylo hezké v duchu Mister Beana, kdyby v tu chvíli do mě někdo vrazil a já cuknul se sáčkem a patnáct kilo mandlí se vysypalo na podlahu v tom Cafouru, kde vrcholilo předvánoční běsnění!


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku