Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 30.12.2004
Svátek má David




  Výběr z vydání
 >OSOBNOST: Ladislav Štoll - titán zašlých časů
 >POLITIKA: Škromachova hozená rukavice
 >FEJETON: Novoroční předsevzetí
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem byl Samaritánem
 >POLITIKA: Vnitřní logika marxismu
 >ŠAMANŮV KALENDÁŘ: O ženitbě
 >PRÁVO: Kam až smí sáhnout ministr
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak bylo letos na Mrázovce
 >SPOLEČNOST: Novináři vyhlásili válku zdravému rozumu
 >ÚVAHA: Moralisté? Pozor na ně! Nebezpečí na dohled!
 >DOKUMENT: Aktualizace situace v oblastech zasažených zemětřesením
 >PENÍZE.CZ: Ledy stavebního spoření se (snad) pohnou
 >EVROPA: Turecko a Hitler v nás
 >POLITIKA: Terminátor v roli guvernéra
 >SPOLEČNOST: Rovnost před zákonem

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
30.12. FEJETON: Novoroční předsevzetí
Václav Vlk

Nový rok prý má začínat samými dobrými předsevzetími. Alespoň to tvrdí kdejaký fejeton.

Já slavím Nový rok nejraději na chalupě a začínám ho vždycky líbáním. Na předsevzetí není čas. V televizi zvoní zvony, venku lítaj rachejtle a psi štěkají do těch ran jako pominutí. Nejprve líbám vlastní ženu, zvony bimbají , člověk je dojatý a rok je zase pryč. Zvony dozní a tak hned začnu líbat i další přítomné ženy, prokládaje polibky chlapsky drsným potřásáním rukou s kamarády. Nenápadně se snažím motat i tam, kde jsou v plném líbání mladé půvabné dámy, jako že bych od nich mohl přijít k nějakému tomu líbnutí. Sleduji s jistou závistí, jak tyhle mladice líbají se zaujetím mladé kluky a oni jelimani z toho nemají, dle mého názoru, ten správný požitek.

Před pár lety to ještě šlo. Teď už je to od hebounkých mladic tak nanejvýš: Ahoj strejdo, všechno nejlepší. A když líbnutí, tak nejprve obezřetné naklonění přes můj břich a pak jen takové dotknutí motýlka. Krásné, ale krátké.

Pryč s chmurami. Ještě nás líbá dost krásných žen! A teď jsme zrovna v nejlepším, tak jaká pak předsevzetí. Repráky bzuní, až se prohýbají okna. A co teprve, když se k ovládání hlasitosti dostane někdo z omladiny. To začnu slyšet i na hluché levé ucho.

Všude jsou po stolech chlebíčky a hromady jídla a pití. Stále někdo ještě přichází, protože správný chalupář vítá Nový rok v naší vesnici v partě. I když se třeba zkraje večera nechal zlákat televizí, něco mu nedá, něco ho píchá a žene ven do mrazu a metelice. Chalupář nazouvá Gerlachy nebo sněhule, obléká kožich a rukavice, na hlavu narazí beranici a vyrazí mezi lidi. Jak se hrabe závějemi do kopce, krev proudí a kolotá. Dřív se chodilo k Milanovi, dneska do naší vlastní, soukromé, vlastnoručně postavené hospody. Chalupář přijde do slavící společnosti říčný a zpocený, obalený jinovatkou a poprášený sněhem. Když odkládá kabát, kouří se z něj jak z pivovarské kobyly. Ale je tam, kde chtěl být. Konečně všichni dorazí a teprve teď, po půlnoci se to správně rozjede, zpívá se, hraje a tančí. Co na Silvestra, to se namažou amatéři, ten kdo se chce pobavit, ten se rozjede až po půlnoci. Potom k ránu, společnost mírně ušlá, klopýtá do svých chalup a jde se spát.

Předsevzetí, když přijdou, tak přijdou až po probuzení. Když tak na Nový rok vstanu, pustím si "Zákrutu" a měl bych, podle tvrzení, mít předsevzetí. Asi jsem divný, ale nemám. Když už musím vstávat a vylezu z postele, tak hledám, kde bych co od včerejška sezobl a pak bych rád vypadnul ven. Na Silvestra u nás skoro pravidelně padá sníh a tak se jdeme projít po novém sněhu. Dřív člověk musel vstát hodně brzo, aby zastihl noční sníh bílý, , na který ještě nestačil napadat popílek, dneska už jsou na elektrárnách v Podkrušnohoří filtry a tak je sníh bílý dlouho.

Venku je príma. Všimli jste si toho, jak je na Nový rok krásně ticho? Auta spí pod sněhem, cirkulárky mlčí, odněkud jsou slyšet jen dětské hlásky a jinak ticho a ticho. A vydrží až do večera, kdy je poruší pár těch, co přestali pít už od půlnoci, protože musí být druhý den v práci. Většina z nás ale má ušetřený alespoň jeden den dovolené, aby se trubičky nezelenaly a modré, červené a zelené papírky nestěhovaly k mládencům s plácačkami, společně s důležitými knížečkami do písmeny označených aut. Kdo tedy může, udělá si krásný první týden roku, týden na lyžích.

Je leden, mrzne a sněží, děti nejdou hned do školy a chalupář topí a topí. Z komínů stoupá dým a ze dveří je cítit vánoční stromek, který bude stát až do Tří králů, a lyžařské vosky. Vosky se namažou na běžky, vyjde se ven, kousek to jde, pak se to lepí, tak se to přemaže, ono to lepí ještě víc a nakonec někdo nevydrží s nervama, mrskne běžky do sněhu a jde se někam na grog. Také na něco sladkého, zima je přeci proto, abychom hodovali, aby bylo na jaře co shazovat.

Všichni si slibují, že letos budou jezdit určitě, ale určitě, každý týden. Pak do toho přijde nějaká chřipka a další různé povinnosti, ono se to scukne a jede se dvakrát.

Ale nevadí, pravé lyže jsou stejně až v únoru nebo březnu. Je déle vidět a není taková zima. Tak se chalupáři utěšují, když se zvedají poslední lednový víkend od kávy u přátel a s běžkami v ruce vyjdou na sníh. Světe zboř se, jak se to stále lepilo, tak to najednou jede jako blesk. Tak si ještě kousek zaběhneme, jen malý kousek a pak hned půjdeme.

Tedy "zaběhneme". Já sice mám běžky, ale v mém provedení, podle toho, co na nich dělám, by se jim dalo klidně říkat "choďky". Do kopce funím jako hroch, když je mráz tak to dozadu podkluzuje a z kopce jede jako blesk. Nemyslím rovně. Říkám jako blesk a myslím jako blesk. Nejdřív rovně, pak klikatě a pak do něčeho praštím.Sebou praštím. A když potává sníh a lepí, tak to by mě čert vzal. Na obou nohou zespoda na lyžích sněhové bakule, co krok to zuřivě mlátím patou o podklad, když ta nalepenina odpadně, stačí pár kroků a jsem v tom zas. Přemažu klistrem - lepí to.Přemažu červeným, lepí to. Přemažu voskem, na kterém je napsáno od + 2 do + 5 stupňů Celsia - lepím. Jo a zuřím, na to nesmím zapomenout! Někdy zvítězí nervová soustava nad přesvědčením, že by člověk měl pro sebe něco udělat a sportovat. Kamarád Pavel se před několika lety, takhle po obědě, rozhodl, že se půjde "proběhnout" na běžkách. Co vše se tam dělo, není doposud přesně známo. Ví se jen, že se po nějaké, nepříliš dlouhé době vrátil, ovšem bez běžek. Z nesouvislých útržků jeho líčení jsme usoudili, že tam byla nějaká technicko-organizačně -sportovní chybička. Závěrečná akce proběhla tak, že se slovy "Běžkování by mě mohlo políbit p…." vrhl nezkrotná dřeva ze stráně a hrdě odkráčel. Tak se s problémy vyrovnávají praví muži! Žádné mazlení, žádné dlouhé plácání, podle jeho oblíbeného hesla "kecy nemaj žádnou cenu" vyřešil vše rázně. Jeho odvahu jsem dodnes nezískal. A tak se opět budu plácat na běžkách a sledovat ladné pohyby mladých štíhlých sportovců, ladně b ě h a j í c í c h na běžkách. Nakonec, celí zmrzlí, toho máme dost.

Tak jo, ale pak rychle domů, chce to večeři. Vyluftovaní , míříme do chaloupky. Hurá do tepla, ke kamnům, do příjemna.A aby nám nebylo líto, že nám to nešlo, docentka Věrka, která k nám jezdí v zimně na chalupu, již posté vypráví příběh o tom, jak k nim v zimě přijeli na návštěvu Holanďané. A jak, když napadl v Praze sníh, projevili zájem "proběhnout " se na běžkách. Teprve na sněhu v krčském lese hostitelé zjistili, že dotyční Holanďané stojí na běžkách poprvé v životě.

A tak trávíme příjemný podvečer u grogu a necháme si vyprávět, jak to vypadá, když si Holanďan prvně v životě obouvá lyže a zkouší první kroky. A nejvíc nás zahřeje tradovaná věta hlavy holandské rodiny, která, ležíc již asi po desáté na zemi, pronesla památnou větu: "To je zajímavý, v tý televizi to vypadá tak jednoduše!"

Večer se zhasne a díváme se ven. Mrzne, měsíc svítí jak stříbrný tác. Sníh je modrý, zelený a růžový a světélkuje. Krajinu zaklel čaroděj do ticha a zimy. Pak se jde do postele, spát a když se ráno probudíme, Nový rok je pryč.


Další články tohoto autora:
Václav Vlk

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku