Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 30.12.2004
Svátek má David




  Výběr z vydání
 >OSOBNOST: Ladislav Štoll - titán zašlých časů
 >POLITIKA: Škromachova hozená rukavice
 >FEJETON: Novoroční předsevzetí
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem byl Samaritánem
 >POLITIKA: Vnitřní logika marxismu
 >ŠAMANŮV KALENDÁŘ: O ženitbě
 >PRÁVO: Kam až smí sáhnout ministr
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak bylo letos na Mrázovce
 >SPOLEČNOST: Novináři vyhlásili válku zdravému rozumu
 >ÚVAHA: Moralisté? Pozor na ně! Nebezpečí na dohled!
 >DOKUMENT: Aktualizace situace v oblastech zasažených zemětřesením
 >PENÍZE.CZ: Ledy stavebního spoření se (snad) pohnou
 >EVROPA: Turecko a Hitler v nás
 >POLITIKA: Terminátor v roli guvernéra
 >SPOLEČNOST: Rovnost před zákonem

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
30.12. ÚVAHA: Moralisté? Pozor na ně! Nebezpečí na dohled!
Karel Janyška

Morálka. Co to je? Co má většina na mysli, vyřkne-li se jen tak lehce toto již předem jakoby úctyhodné slovo? Co znamená tento fenomen, který je za vším, co lidé odjakživa považují za mínění o tom, co je tolerovatelné nebo správné? No a na co asi myslí ten, kdo má morálky plná ústa? Obávám se, že mé názory na věc, vycházející z metodologie kompozitivní teorie, vyvolají u některých přinejmenším údiv.

Morálka totiž není žádným definitivním zaklínadlem, apriorní hodnotou danou nám zhůra nebo produktem vypěstovaným na objednávku. Naopak, je pouhým ozvukem úrovně vztahů mezi lidmi a technickou hodnotou, vyprodukovanou kulturní evolucí. Je to systém zvláštního druhu pravidel chování, která umožňují zúčastněným prožívat co možná nejmenší kvantum konfliktů a nesympatických emociálních zážitků. Úroveň morálky je tažena existenčními motivy jednotlivců a výhodností mít v prostředí všeobecné konkurence dobrou pověst. Ta je totiž jedním z hlavních zdrojů jejich osobní úspěšnosti.

Morálka je věcí velmi relativní. Tak například: my považujeme za správné, tedy v souladu s našimi city a tradicí, tudíž morální, postarat se o své rodiče. Některé eskymácké kmeny však opustí své na smrt nemocné nebo staré soukmenovce a nechají je ještě živé v mrazivých a věčným sněhem pokrytých pláních severu napospas svému osudu. Nebo lovci lebek v izolovaném prostředí džungle nepovažují za nemorální přinést do vlastní vesnice čerstvě uřezanou lidskou hlavu svého nepřítele, zatímco my pohřbíváme i části nepřátelských lidských těl. Kde tedy hledat klíč k vysvětlení jádra morálky, tak málo uchopitelné a přitom doslova nabité tolika těžkými důsledky. Vždyť v pozadí komunismu, fašismu, socialismu a téměř všeho dalšího masového fyzického nebo mentálního násilí, nestojí nikdo jiný než moralisté. Vždy jim totiž jde o totéž, větším či menším terorem přimět ostatní k respektu k jejich vlastní morálce.

Morální situace lidstva samozřejmě není tak bezvýchodná, jak se některým fatalistickým moralistům zdá nebo jak nám to neustále vnucují. Je právě taková, jaká v momentálním stupni civilizace může být. A umíme-li rozmotat klubko civilizačních událostí po časové ose, jsme dokonce schopni identifikovat faktory, ze kterých je možno chování jednotlivců zčásti vysvětlit. A zároveň odpovíme na otázku proč právě v nejvyspělejších zemích světa jsou vztahy mezi lidmi na prozatím nejvýše možné úrovni. Zjistíme, proč pravidla mírového soužití, která jsou produktem volného obchodu a tedy nosným mediem tlaku na co možná bezkonfliktní chování jednotlivců a tedy jejich morálku, vznikla a vůbec-jaké technické podmínky jsou v pozadí neustávajícího časem tekoucího proudu civilizace. A opakuji - morálky samotné.

Zjistíme nakonec, že hesla typu „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“ jsou sice s jiným obsahem, ale stejného druhu jako „Více píce republice“. Zjistíme nakonec, že se věci mají jinak, než se nám na první pohled zdá. To však musíme udělat hodně pro relevantní vzdělání. Já, jako obvykle, doporučuji studium von Hayeka. Právě ten totiž přispěl neuvěřitelnou hloubkou objevů ve společenských vědách k relevantní metodě vysvětlení univerza, tedy i k vysvětlení původu lidské morálky. Rozumět Hayekovi. znamená rozumět morálce. A to už stojí za námahu. Alespoň pro mne.




Další články tohoto autora:
Karel Janyška

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku