Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 3.1.2005
Svátek má Radmila




  Výběr z vydání
 >VZPOMÍNKA: Silvestr byl a kdo na to měl se veselil
 >KNIHA: Zabíjení lidí jako vědecká otázka
 >PIG BEAT: ...a zase ta Prasárna
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Na Nový rok na Řípu
 >SPOLEČNOST: Trpká zkušenost se Záchrannou službou
 >VĚDA: Zprávy, které by neměly čtenáři uniknout
 >PSÍ PŘÍHODY: Útěk před ohňostrojem
 >BAJKA: O neobyčejně chytrém pejskovi
 >SPOLEČNOST: Štěstí přeje připravenému
 >JEDNOHUBKY: Když to v Praze na člověka přijde
 >PENÍZE.CZ: Co vám neřekli o kapitálovém životním pojištění IV.
 >EVROPA: Turecko do EU? Samozřejmě?
 >MOBY DICK: Protialkoholní léčba v Českých Textárnách
 >FEJETON: Máme co dát generaci našich vnuků?
 >ÚVAHA: Cena jména

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
3.1. JEDNOHUBKY: Když to v Praze na člověka přijde
Vít Olmer

Praha, na rozdíl od jiných světových velkoměst, se vyznačuje tím, že je zde, s prominutím, nedostatek veřejných záchodků /podle toho to také na ulicích vypadá/. Ale těchto je pomálu i v různých institucích, na úřadech a třeba i v supermarketech. V jednom z nich ve smíchovském Bronxu /nebudu ho jmenovat, aby mě tam, jak mají ve zvyku, nestrčili do betonové komůrky s poutacím kruhem/ to na mě přišlo, asi po pozření čehosi kdesi závadného, v mém břiše došlo k nezvladatelnému výbuchu, ne nepodobnému tomu z filmu „Vetřelec“ v břiše jednoho z kosmonautů. A spásné zařízení nikde, mají je v tom mega podniku z neznámých důvodů až v patře, zpocený hrůzou a s překříženýma nohama jsem vstoupil na pohyblivé schody, ale už bylo pozdě. Ještě že jsem na sobě měl módní kalhoty dole stažené gumičkou a bundu, již jsem svlékl a obmotal se od pasu dolů, aby ti co jeli po schodech za mnou, šokováni nemuseli prchat pozadu...Ustaraná žena, když jsem se z toalet dlouho nevracel, mě chtěla dát hledat, můj ty bože, kdyby mě ochranka našla v tom stavu! Jak málo chybí někdy člověku k sebezničení, to by byla voda na mlýn České televizi, vidíte, rejža už se po..., nejvyšší čas ho odepsat. Mám známého policistu, působí v ochrance prezidenta republiky, a vidíte, taky se mu přihodilo něco podobného. Naštěstí ne ve službě, ale když putoval z hospody noční Prahou, Na Perštýně musel neprodleně spustit kalhoty mezi dvěma zaparkovanými auty. Přistihla ho policejní hlídka, ještě na bobku se musel legitimovat, když však zjistili, že jde o hradního kolegu, jen zasalutovali s vlídnými slovy: „Pokračujte si.“

Nejvyšší čas, aby se zdánlivě okrajová problematika, jíž jsem se dnes dotkl, začala nějak řešit. Přítel to prý bude tlumočit i na nejvyšším místě...


Další články tohoto autora:
Vít Olmer

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku