Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 5.1.2005
Svátek má Dalimil




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Jak sjednotit liberální pravici
 >GLOSA: Tsunami a veselí Češi
 >MÉDIA: PF ČT aneb Podivná filantropie České televize
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Radostné parkování
 >POLITIKA: Nedemokratičnost EU a demokratická podstata české státní ideje
 >ARCHITEKTURA: Praha trochu jinak
 >ÚVAHA: Lépe zemřít jako člověk, než žít jako zvíře
 >POLITIKA: Doleva, potvrzeno!
 >PSÍ PŘÍHODY: Jemné zacházení se dveřmi
 >SPOLEČNOST: Cizinec není našinec
 >ÚVAHA: Největší katastrofou v dějinách je komunismus
 >HISTORIE: Tarnopolský ústup 1917 (1/3)
 >JEDNOHUBKY: Tchyně v jezeře
 >PENÍZE.CZ: V zahraničí vám pojistí i nevěru partnera
 >SVĚT: Evropa a Amerika - blízké či vzdálené světy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
5.1. JEDNOHUBKY: Tchyně v jezeře
Vít Olmer

Pobýval jsem v nemocnici, na pokoji s mladým mužem s prasklým žaludečním vředem. Byl to doktor filosofie, otec dvou dětí a živil se tím, že jezdil po okolí Prahy s bibliobusem, půjčoval občanům knihy, sám tento řídil a aby si k hubenému platu přilepšil, použil občas státní bibliobus na žádost venkovanů k přepravě zemědělských produktů, či dokonce domácího zvířectva. "Dovedete si asi představit, jak se taková koza vyjímá mezi knihami," svěřoval se mi intelektuál smutně. Hlavní příčinou jeho žaludečních vředů byla však tchyně, vdova, bohatá restituentka, která pro zetě měla kvůli neschopnosti zajistit na úrovni její jedinou dceru jen slova pohrdání, ve stylu klasického - "a plat má taky malej". Bývalá účetní se ze zděděných peněz kapku pomátla, filosof ji jednou přistihl, jak v koupelně své vily leští vzácné mince, majíc těchto plnou vanu. Vředařově víc než skromně vegetující rodině však nedala korunu, neobměkčili ji ani vnoučci, a tak není divu, že ji manželé začali svorně nenávidět. Její sobeckost a arogance je vyprovokovaly posléze k tomu, že začali pomýšlet na nejhorší. Ano, filosof se v zoufalství obrátil na Ukrajince, jenž se staral o údržbu bibliobusu, a ten se nabídl, že za pět set dolarů by ho Ukrajinci "tjošči" zbavili. Mladí manželé začali spořit. Mezitím přišly záplavy a tchyně se ve venkovském domě u řeky, který za boha nechtěla opustit, málem utopila. Nebýt dcery, jež ji mobilem přiměla dostat se z šoku a ze zaplaveného stavení. Tohle filosof nechápal, taková šance zbavit se nenáviděné příbuzné, ale manželka se na něj naopak obořila, že je necita a vše se náhle překvapivě obrátilo proti němu. Spěchal tedy za Ukrajincem, aby "likvidaci" tchyně odvolal. Ten jenom přikývl, nic se nemá uspěchat, ne nadarmo se na Ukrajině říká: "Co máš udělat dnes, nech radši na zítřek..."

No jo, ale co ty naše žaludeční vředy?


Další články tohoto autora:
Vít Olmer

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku