Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 7.1.2005
Svátek má Vilma




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Ad "Ví ODS, co chce?"
 >VÍKENDOVINY: James Bond, já a štíty hor
 >GLOSA: Pomůžeme mrtvým, nebo živým?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Televize 2
 >POLITIKA: Největší omyl ze všech
 >BAJKA: O tygrovi aneb Proč se šelem bát?
 >PSÍ PŘÍHODY: Až do středu Země
 >POLITIKA: Zatočit s komunisty, ne s volebním systémem
 >SPORT: Konání Zlaté lyže je kvůli počasí ohroženo
 >POLITIKA: Pehe svým liberálům nerozumí
 >SPOLEČNOST: Výprodej zboží (nejen povánoční)
 >EKONOMIKA: Rok 2005 bude podobný předchozímu roku
 >PENÍZE.CZ: Na sociálních dávkách dostaneme v roce 2005 víc
 >EKONOMIKA: Dolar bude ještě oslabovat
 >SVĚT: Globalizace jako pokrok či pohroma

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
7.1. POLITIKA: Největší omyl ze všech
Stanislav Reiniš

V Komunistickém manifestu Marx předpověděl, že revoluce nastane, protože podle dialektických zákonů nastat musí, a bude vyvolána neustálým zbídačováním proletariátu. K tomu, aby hypotetická proletářská třída byla opravdu revoluční, se musí dostat do situace, kdy trpí hladem, podvýživou, předčasným stárnutím, časnou smrtí. Spokojený proletář se pramálo stará o to, aby osvobozoval ostatní lidi.

Marx v druhém díle Kapitálu říká:

"Čím větší je společenské bohatství, fungující kapitál, rozsah a energie jeho růstu, a tudíž čím větší je absolutní velikost proletariátu a produktivní síla jeho práce, tím větší je průmyslová reservní armáda. . . Ale čím větší je tato reservní armáda v poměru k aktivní dělnické armádě, tím větší je trvalý přebytek obyvatelstva, jehož bída je nepřímo úměrná útrapám jeho práce. Čím větší je konečně nuzácká vrstva dělnické třídy a průmyslová reservní armáda, tím větší je oficiální pauperismus. To je absolutní, všeobecný zákon kapitalistické akumulace."

A ještě dále:

"Ve čtvrtém oddílu při rozboru výroby relativní nadhodnoty jsme viděli, že za kapitalistického systému se všechny metody zvyšování společenské produktivní síly práce uskutečňují na úkor individuálního dělníka; všechny prostředky k rozvoji výroby se mění v prostředky porobování a vykořisťování výrobce, mrzačí dělníka v necelého člověka, snižují ho na přívěsek stroje, stupňují úmornost práce a tím ji zbavují obsahu, odcizují dělníkovi duchovní síly pracovního procesu v téže míře, jak se do pracovního procesu zařazuje věda jako samostatná síla; znetvořují podmínky, za nichž dělník pracuje, podrobují ho za pracovního procesu nejmalichernějšímu, zlomyslnému despotismu, celý jeho život proměňují v pracovní dobu, jeho ženu a dítě vrhají pod Džagannáthovo kolo kapitálu. Ale všechny metody výroby nadhodnoty jsou zároveň metodami akumulace a každé rozšíření akumulace se naopak stává prostředkem rozvoje těchto metod. Z toho vyplývá, že tou měrou, jak se akumuluje kapitál, musí se zhoršovat postavení dělníka, ať je jeho mzda jakákoli, vysoká nebo nízká."

Podle tohoto vzorce by ubohý zbídačený německý dělník, který si dnes jezdí svým vlastním autem do Čech užít si víkend nebo Silvestra, měl být vlastně obrovský chudák. Celý týden nebo i celý rok jezdí buldozerem a vyrývá základy budov pro boháče. Nic z toho nemá, jen okovy a bídu, a ještě navíc mu Češi tyto okovy a bídu závidí. Oč lépe by se měl, kdyby jako dřív tyto základy budov pro boháče kopal ještě s tisícem jiných kopáčů pořád stejným krumpáčem a stejnou lopatou, pozdě večer by ulehl ke kratičkému spánku a ráno, vysílen nedostatečnou a špatnou stravou, pokračoval, až by jej jednoho dne kapitalista odvrhl jako nepotřebného.

Když americký dělník vyjde ze svého domku a jede svým autem do práce, je podle Marxe vlastně mučedníkem.

Žádný Marxův omyl snad není větší. Marx si představoval rozvoj výroby a její technické úrovně jako nájezd Džingischána na Evropu. Džingischán ochuzoval druhé, aby se obohatil. V jeho případě by Marxovy úvahy snad platily. Když však dělník v moderním průmyslu vyrobí na stroji mnohem víc než jeho předchůdce vyrobil ručně, neochuzuje tím nikoho, a nejméně sebe. Když Henry Ford zavedl pásovou výrobu automobilů, nejdříve ze všeho zkrátil pracovní dobu a zvýšil mzdy.

Akumulace kapitálu neznamená automaticky stagnaci životní úrovně, ale naopak ji stimuluje. Vyrobené zboží je určeno ke spotřebě, musí se rozdělit, prodat tomu, kdo má o něj zájem, tedy i dělníkům. Kdyby bylo na světě 98% chudých, zbídačených proletářů, jak Marx předvídal, kdo by asi spotřebovával vyrobené zboží? Ta zbývající dvě procenta kapitalistů? To přece nedává smysl. To jen komunisté za totality tvrdili, že na Západě jsou výkladní skříně plné zboží, které si nikdo nemůže koupit. Pletli si obchod s jakýmsi muzeem, určeným jako podívanou pro chudinu a ojedinělé turisty z komunistických zemí.

Marxova teorie zbídačování dělnické třídy je nelogická.


Další články tohoto autora:
Stanislav Reiniš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku