Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 4.1.2005
Svátek má Diana




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Evropa a Amerika - blízké či vzdálené světy
 >MÉDIA: Ekologické pořady ČT manipulují lobbysté nátlakových skupin
 >USA: Školství ve Spojených státech
 >POLITIKA: Co je vlastně komunismus?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Dannyho parťáci 2
 >EVROPA: Nezávislá sjednocená Evropa závislá na Rusku
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Nový rok na salzburských mostech
 >PSÍ PŘÍHODY: Také Iris dovede kulhat
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Havel opět prezidentem
 >SPOLEČNOST: Vivat multikultura!
 >ZVĚROKRUH: Kozoroh
 >EVROPA: Rozhodnutí o zahájení jednání s Tureckem (1)
 >POLITIKA: Novoroční projev pana Klause
 >NÁZOR: Kdo nechápe demokracii
 >PENÍZE.CZ: Než koupíte byt nebo dům

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Školství  
 
4.1. USA: Školství ve Spojených státech
Dušan Neumann

To jsem si na sebe ušil pěknou boudu. Slíbil jsem otevřít sérii příspěvků o školství ve Spojených státech, o němž je většina Evropanů přesvědčena, že je kvalitou ve srovnání s evropskými systémy nesrovnatelně horší.

Záměrně nemluvím o americkém školství, neboť opakuji znovu, a činím tak skoro v každém článku, že Spojené státy jsou federací padesáti velmi samostatných států, a třeba rozdíl mezi novoanglickým Vermontem a Louisianou u Mexického zálivu je asi takový jako mezi Finskem a Portugalskem, a zlomyslní Yankeejové by ochotně dodali, že i jazykově. Z tohoto hlediska nelze srovnávat český systém s "americkým", ale pouze s newyorským, nebo kalifornským, a i to je obtížné vzhledem k organizační struktuře školství, v níž hrají podstatnou roli místní školské rady, jakási pevněji organizovaná "rodičovská sdružení", takže se úroveň škol může výrazně lišit i v rámci jednoho okresu.

Vzdělávání není zadarmo nikde. Všude jsou školní budovy, učitelé, pomůcky - a to vše stojí peníze. Financování školství je tím jediným prvkem, který je po celých USA prakticky stejný. Veřejné základní a střední školy jsou financované hlavně z místních daní - ve velké většině přes 50% výdajů, stát dorovnává většinu zbytku, zatímco federální vláda přispívá sotva 10%. A tady máme v ruce první měřítko. Čím bohatší je komunita, tím více je vzdělávání placeno z místních daní z nemovitostí (ty tvoří většinou okolo 90% daňového zdroje).

Tam, kde je chudá komunita, doplácí stát. Například školský district Haverford, bohaté předměstí Filadelfie, měl v roce 2001 rozpočet 52,646520 mil. dolarů. Z toho 84.5% tvořily místní daně, 15% státní dorovnání a 0.5% přišlo z Washingtonu. V našem chudém okrsku Pottsville (16.000 obyvatel ) to vypadalo jinak. Veřejná škola (ještě tu máme katolickou základní a gymnasium) měla rozpočet $30,225,627 mil., 37% financováno z místních daní, 40% dorovnával stát, 3% přispěl federál a celých 20% z vnějších zdrojů - průmyslové podniky, nadace, výdělečná činnost škol atd.).

Soustředím se nejdříve na školský systém, který téměř vzorově funguje v našem okrese (150.000 obyvatel), který má dvanáct školských okrsků. Školní docházka je povinná ve třech stupních - základní škola (elementary school) 1 až 5 třída, střední (middle school) 6-9 třída a gymnasium (high school) 10 - 12. V Okrese je 12 veřejných a tři soukromá (katolická) gymnasia. Po dokončení druhého stupně mají žáci, kteří nesměřují na vysoké školy možnost zvolit vzdělávání na profesní "řemeslné" škole (vocational-technological school), která soustřeďuje řadu oborů a má charakter učňovské školy například v oboru kadeřnice-kosmetička, ale i čtyřleté průmyslovky v oborech programátor číslicových obráběcích strojů, konstruktér, výrobní mistr.

Typicky českou školu, jak já jí znám, připomíná jen základní škola (nevím jak velké jsou teď třídy, nás bývalo 40, ale tady jsou většinou o 20 žácích). Už na druhém stupni se klade důraz na samostatnost a žáci se podílejí na výběru a obtížnosti předmětů. Samozřejmě, že angličtina, matematika a souhrn společenských věd (social studies) jsou povinné. Žáci jsou pravidelně hodnoceni, je posuzován jejich talent a podle toho jsou i směrováni. Nikoliv však povinně. Charakteristickým rysem tohoto způsobu je tzv. "advanced placement" pro nadané žáky (a dříče). Na třetím stupně se pak žáci aktivně podílejí na tvorbě studijního plánu. I v našem zaostalém okrese odchází po absolvování gymnasia dále studovat 63% žáků. Pokud se týče hloubky studia, nekladou se žádné meze. Zájemce o nukleární fyziku ji může už na gymnasiu studovat na úrovní prvních ročníků university. Trapně přiznávám, že jsem v matematice přestal stačit svému "výměnnému" studentovi na konci 10. třídy, kdy ho škola poslala na prázdninový kurs na bostonskou universitu, a ten byl věnován Fermatovým theoremům.

Tento systém má ovšem jednu nevýhodu. Pozornost se soustřeďuje na děti, které se chtějí učit. A to i na ty, které pokulhávají, ale když někdo ostentativně na školu kašle, tak prostě sítem proklouzává a buď po opakování vypadne, nebo proleze s odřenýma ušima jen aby škola splnila procento vyšedších studentů. (Na tom procentu zčásti závisí finanční dorovnání státu, mračení zbytečných federálních úředníků.)

Jen pro ilustraci, měl jsem tu celkem tři výměnné studenty, jednoho Čecha a dva Němce. Ten český chlapec se v Praze nebetyčně nudil na nějaké exklusivní privátní obchodní škole, kde málem propadal z těsnopisu. Když zkusil zdejší školu, celý jeho postoj ke studiu se změnil. Už se do Prahy nevrátil a školu tu dokončil. Přestože nebyl občanem USA, dostal od gymnasia stipendium cca $ 14,000 na školné na universitu. S pomocí dobrých lidí a rodičovského utažení opasků tu vystudoval universitu v oboru počítačů a dnes ve věku 26 let je "senior network enginner" u jedné z největších dopravních firem v USA a vydělá za rok to, co já ze deset. Podobně dopadly "moje" německé děti.

Všechny tři nastoupily do školy s lehce pohrdavým přesvědčením, že to zvládnou levou zadní díky nadřazené evropské kvalitě. Že jde o hrubý omyl, zjistily už po týdnu, ale právě důraz na osobní iniciativu, na pragmatický přístup ke studiu, kdy jsou studenti nuceni psát eseje a úlohy stylem, jaký je požadován v praktickém životě, a žádné plané plácání, jim jasně ukázal hodnotu vzdělání a nastartoval jejich osobní ctižádost a zápal dokázat sobě i ostatním co v nich vězí.

V dalších pokračováních se vrátím podrobněji k výuce na gymnasiu, vo-tech školách a na přípravu na vysokoškolská studia. Těm pak budu věnovat dvě samostatné kapitoly. Vítám jakýkoliv příspěvek a zkušenost z jiných oblastí tohoto kontinentu, i otázky, které by mne nasměrovaly k tomu, co vás, čtenáře, zajímá nejvíce.


Další články tohoto autora:
Dušan Neumann

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku