Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 4.1.2005
Svátek má Diana




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Evropa a Amerika - blízké či vzdálené světy
 >MÉDIA: Ekologické pořady ČT manipulují lobbysté nátlakových skupin
 >USA: Školství ve Spojených státech
 >POLITIKA: Co je vlastně komunismus?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Dannyho parťáci 2
 >EVROPA: Nezávislá sjednocená Evropa závislá na Rusku
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Nový rok na salzburských mostech
 >PSÍ PŘÍHODY: Také Iris dovede kulhat
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Havel opět prezidentem
 >SPOLEČNOST: Vivat multikultura!
 >ZVĚROKRUH: Kozoroh
 >EVROPA: Rozhodnutí o zahájení jednání s Tureckem (1)
 >POLITIKA: Novoroční projev pana Klause
 >NÁZOR: Kdo nechápe demokracii
 >PENÍZE.CZ: Než koupíte byt nebo dům

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
4.1. EVROPA: Rozhodnutí o zahájení jednání s Tureckem (1)
Jaroslav Teplý

Předkládám zde zajímavé okolnosti tohoto jednání (16. a 17. prosince), jak se jeví z holandské a turecké strany, a také odpověď na svou otázku z 6.8.2003 ("Mazaný muž na Bosporu") "Co udělá EU, když na ni Turecko vycení zuby?".
Zdrojem jsou výtahy ze zpráv a komentářů holandského deníku De Telegraaf

Začněme tedy s Holandskem, které Unii "šéfovalo" v druhém pololetí 2004.

Premiér Balkenende odletěl ještě před jednáním do Vídně, aby promluvil do duše kancléři Schüsselovi, který hledí na možný vstup Turecka takříkajíc značným úkosem. Řekl mu mimo jiné, že je velká šance na zahájení jednání, protože Turecko udělalo za poslední rok mnohem větší pokrok v otázkách demokracie a liddských práv než dříve za desetiletí a že vidí možnosti k dosažení kompromisu, který bude přijatelný pro všechny včetně Turecka. Že jednání budou zahájena v roce 2005 bylo už předem jasné (!!!], ale největší překážkou zůstal otevřený konec jednání, na kterém trvala zvláště Francie, jejíž ministr zahraničí prohlásil, že si Francouzi dělají starosti, že všechno je už rozhodnuto a vstup Turecku zaručen. "Velká většina parlamentu je proti přijetí Turecka a to nám dělá starosti" řekl. Francie trvala na možnosti kdykoliv jednání přerušit a ponechat definitivní rozhodnutí na státech Unie -- ve Francii referendem. Pro případ odmítnutí chtěla Francie stanovit už teď , že Unie si zachová silný vztah k Turecku. Rakousko a Dánsko chtěly mít pro týž případ hned ve smlouvě pojem "privilegované partnerství". Proti tomu se ovšem Turecko vehementně vzepřelo.Pod vlivem holandského ministra zahraničí Bota (67 let), fanatického stoupence přijetí Turecka do EU, zůstalo nakonec jen u formulace, že jde o jednání s otevřeným koncem a že nelze tedy výsledek předem zaručit.

Jednání byla ještě tužší, než se očekávalo a k dohodě došlo podle korespondenta De Telegraafu díky "tuhému" vyjednávači, premiéru Balkenende, který třikrát musel přitáhnout Erdogana znovu k vyjednávacímu stolu; ten totiž hrozil, že okamžitě odletí. "Nakonec přijalo Turecko naši podanou ruku, ale nebylo to jednoduché" prohlásil Balkenende

Kritická situace vznikla s Kyprem. Plán EU byl, že Ankara rozšíří asociační smlouvu s EU na deset nových členů včetně Kypru a tím že Turci de facto Kypr uznají. To Erdogan odmítl jako ponižující.. Balkenende pak vymyslil řešení, že Erdogan písemně přislíbí, že Turecko provede rozšíření asociační smlovy a tedy implicitní uznání jižního Kypru ještě před začátkem jednání 3. října 2005. Erdogan ovšem stále trval na tom, že to rozšíření neobsahuje oficiální uznání. Balkenende přisvědčil, že "formálně právně to tak je, ale je to důležitý krok k tomu (uznání - J.T.). Erdogan realisticky posuzováno, se k ničemu nezavázal a v ničem neustoupil.

A nyní hodnocení turecké v podání Maartena Van Aalderen z 19.prosince.

Turecký premier Erdogan byl slavnostně přivítán v Ankaře při svém návratu z Bruselu.Také turecká media reagovala nadšeně na historickou dohodu s EU. Turecký tisk se zvlášť pochvalně vyjadřuje o roli, kterou v tom hrál Erdogan. "Mnoho štěstí, Turecko" je včerejší titulek deníku Radikal, který ovšem varuje, že pro plné členství v EU je třeba ještě mnoho vykonat. List poznamenává, že EU přišla s novou versí uznání Kyperské republiky, až když Erdogan hrozil, že z jednání odejde. "70 milionů slaví svátek" je titulek populárního deníku Star: "Na otázce Kypru málem všechno ztroskotalo, ale Erdogan se svým teamem dokázal krisi předejít." Pravicový konservativní deník Tercüman poukazuje stejně tak jako mnohé jiné deníky na to, že Erdogan udělal dobře, že hrozil s odchodem z jednání. "Poněvadž jsme se neshrbili, dosáhli jsme historické dohody s EU. EU musela udělat krok zpět, když Erdogan pohrozil odchodem". Přesně totéž píše pravicový list Türkije. "Řešení bylo nalezeno, když Erdogan hrozil odchodem, protože od něho chtěli uznání Kyperské republiky: Holandský ministr Bot prý řekl Erdoganovi: "Nemůžeme nic jiného nabídnout, podepište to", načež prý Erdogan zrudl a odpověděl:" Nejsme tak slabí, jak si myslíte.Možná, že si to myslíte, ale tak to není. Setkání skončilo a vracíme se zpátky do Turecka. Litujeme, že jsme vás připravili o čas." Pak prý zachránil situaci Blair, který zašel za Erdoganem, který nejdřív odmítal, protože nechtěl být ponížen.

Co se ukázalo během jednání? Holandští vyjednávač selhali na celé čáře. Přesto, že Erdogan před jednáním celou dobu nepřetržitě vyhrožoval, nebyli na to vůbec připraveni. Dětinsky si představovali, že nabídkou o Kypru udělají Turkům radost, ačkoliv jim muselo být zřejmé, že Turci zamítnou zásadně všechno, s čím EU přijde, už jen proto, aby viděli, kam až mohou jít. Klíčovým okamžikem byla hrozba Erdogana, že jednání opustí. Kdyby byl Balkenende vyjednávač na úrovni, měl chytit Erdogana za slovo, poděkovat mu za snahu s tím, že je zřejmě potřebí nějaký čas pokračovat diplomatickou cestou ve vyjasňování problémů. (Holanďané mají pro to výraz afkoelingsperiode neboli čas na vychladnutí) Tím by mu dal najevo,že Turecko se uchází o členství v Unii a nikoliv naopak.Mimo to by to bylo dodržení principu NATO o "flexible response" jinak též jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá. Erdogan by byl možná na místě přišel na to, že jeho letadlo má zrovna poruchu, takže se může ještě pozdržet, anebo by odletěl s tím, že to musí zkusit jinak. Pamatujete se ještě, jak zástupci EU, když neměli věcné argumenty, nám říkali "vy chcete vstoupit do EU, ne my k vám"? Bruselské jednání dělalo právě dojem, že EU chce vstoupit do Turecka, že dělá všechno, aby nás Turecko nenechalo na holičkách. Úplně skandální bylo, že evropští politici jednali vědomě proti názorům veřejnosti v členských státech, která je ve velké většině pro podporu Turecka např. formou tzv. privilegovaného partnerství, ale bez možnosti politického členství v EU. Unie také nepožadovala a nepožaduje od Turecka zastavení růstu obyvatelstva, což by měla být základní podmínka, na níž by závisela její pomoc. Neexistuje totiž žádný ekonomický systém, který by mohl při soudobé úrovni produktivity dostat Turecko (a i jiné populačně explodující státy) z trvalé hospodářské krise. Zavádění určitých evropských hlavně právních zvyklostí v Turecku je jistě přínosem, ale velmi efemérním. Dostanou-li se k moci islamisté, zmizí tyto vymoženosti přes noc, neb jsou to jen cáry papíru, jak nás poučila vlastní historie.

Správná odpověď na otázku "Co udělá EU, když na ni Turecko vycení zuby?" je na základě průběhu a výsledků bruselského jednání tedy asi: Couvne (drsnější povahy by řekly podělá se, zde platí "nehodící se škrtněte") a prohlásí to za svůj úspěch. Bohužel .Také to známe dobře zvláště z naší a evropské předválečné historie.

02.01.2005




Další články tohoto autora:
Jaroslav Teplý

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku