Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 6.1.2005
Tři králové




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Globalizace jako pokrok či pohroma
 >POLITIKA: Otevřený dopis europoslanci Janu Zahradilovi
 >MÉDIA: Reakce České televize na článek Jana Stolára
 >RODINA A PŘÁTELÉ: No vida, a jde to
 >POLITIKA: Rovní a rovnější
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Organizovaná lůza a nedoceněný filozof
 >EVROPA: Rozhodnutí o zahájení jednání s Tureckem (2)
 >PSÍ PŘÍHODY: Pejskové utekli
 >POLITIKA: Ví ODS, co chce?
 >ZVĚROKRUH: Kozoroh
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: A nic se nestalo
 >USA: Pokoj lidem dobré vůle
 >SVĚT: V kaňonech Utahu (5)
 >KOMENTÁŘ: Abramovičův Jarošík
 >PENÍZE.CZ: Množme se a plaťme méně aneb daně a děti ve 2005

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
6.1. EVROPA: Rozhodnutí o zahájení jednání s Tureckem (2)
Jaroslav Teplý

Zprávám o jednání EU s Tureckem rozhodně nemůže uškodit, jestliže je ilustrujeme zajímavostmi z politickéko pozadí.

Tak např. holandský ministr zahraničí Bot leccos o sobě pověděl v rozhovoru s Gemmou Buters (de Telegraaf :23.prosince 2004: "Mám v krvi ještě plno adrenalinu", zkráceno)

Co byl nejobtížnější moment jednání s Tureckem?

Musel jsem nejprve přesvědčit své kolegy ve vládě. Znám jako bývalý velvyslanec v Ankaře a Bruselu dobře turecké dějiny, ale ve vládě se o tom moc nepřemýšlelo. Stejně tak jako občané se cítila vláda přepadena a stejně jako občané vlastně nemá ráda změny. Musel jsem všechno vysvětlit a snesla se na mne spousta kritiky, ale premiér Balkenende mě vždy enormně podporovaL.

A jak jste ten odpor překonal?

Řekl jsem:" Podívejte se, máme už s Tureckem celní unii takového rozsahu, který už nejde zvětšit. Sdílíme už všechno, jenom oni nesedí s námi u stolu. Když je teď odmítneme, musíme je podporovat jiným způsobem, nějakým způsobem to odkoupit a to je také strašně drahé. A ještě si k tomu pořídíme nepřítele. Líbí se vám to? Mimo to to ještě není zdaleka hotová věc, že se Turecko stane členem EU. To se ještě uvidí."

Potom jste musel spolu s Balkenendem přesvědčit ostatních 24 členských zemí EU.

Na tom jsme pracovali 6 měsíců. Balkenende přesvědčil v poslední chvíli mnoho členů až zůstal nakonec rakouský premiér Schüssel osamocen. Toho si pak vezmeš stranou a řekneš: "Wolfgang, poslechni.. ..".a on couvne. Je to někdy jako mlýnek na maso.

A pak už měli Turci jen říci ano. .

Mysleli jsme, že budou nadšeni naší nabídkou. Z naší strany to měla být velmi hřejivá zpráva, jakýsi druh vánoční písničky, ale byla to nepříjemná a tvrdá diskuse.Nakonec bylo potřeba přizvat "velké" partnery Blaira, Schrödera a Chiraca. Mezitím se začali vzpouzet řečtí Kypřané a na ně jsmu museli tvrdě zatlačit. Naštěstí to Chirac umí velmi dobře.

Neviděli jste, že implicitní uznání Kypru bude velkým problémem?

To jsme podcenili. Text toho už byl dva měsíce na stole a Turci se k tomu nikdy nevyjádřili. Stěžovali si jen na různé jiné podmínky Měli sebou asi 40 poradců, samí takoví pašové,a stáe mysleli, že mohou vyjednávat jak na arabském trhu (suk, soukh). Pěkně přehánět a pak smlouvat. Ale tak to v EU nefunguje a to jsem jim několikrát vysvětlil

To neslibuje nic dobrého pro budoucnost.

"Ach, těch deset nových členů to dělá také tak.Ti tě postaví ke zdi a tlačí.. To je docela něco jiného, než na co jsme my, slušní pánové ze šesti zakladatelských zemí EU, byli svého času zvyklí. Ale po půl roce pochopí, že loď musí plout s 25 členy a že nemá smysl stále pádlovat proti proudu."

Veřejnému mínění se situace jeví podstatně méně růžově.

Mimulý rok jsem téměř nebyl v Holandsku ale v roce 2005 se vydám mezi lidi, abych jim dobrými argumenty vysvětlil, proč je velmi výhodné mít Turecko jako člena Unie. Mimo to se chci zúčastnit kampaně před referendem o přijetí evropské ústavy

Co je pro Vás jako EU veterána největším ziskem posledního půl roku?

"Že zahraniční politika EU se zase začíná něčemu podobat.. V Asii, na středním východě, na Ukrajině a jinde se začíná ekonomická síla Unie měnit v politickou. S opatrnýn a rozumným předsedou dokáže Evropa hodně."

K tomuto poslednímu výroku jednáním ještě rozparáděného ministra Bota musím dodat, že mu chybí jakékoliv věcné opodstatnění. Je to pouhá iluse, když to nazveme reservovaně.Unie je totiž v očích chudých zemí jen spolek, z kterého se dají vyrazit poměrně snadno peníze..Bot jen sám sobě a kolegům poklepává na rameno. To u nás kdysi dělával pan Sadílek v Třetím zvonění, jestli si to dobře pamatuju.

A ještě něco z jiných zdrojů

V komentáři k mému článku o Turecku z 15. prosince napsal čtenář NP Charlie, 195.93.60.13:

Helmuth Schmidt je proti.
V německé televizi byl delší (asi hodinový) rozhovor s exkancléřem Helmuthem Schmidtem (SPD), (teď to opakují na všech třetích programech). Je rozhodně proti přijetí Turecka do EU, turecký premier mu řekl mezi čtyřma očima, že Turecko se potřebuje zbavit 15 až 20 millionů nejchudších Turků. Ti jsou zároveň i nejfanatičtější muslimové.

Škoda, že nenapsal, jak se ten program jmenoval. Nicméně Schmidtovo sdělení nemůže překvapit nikoho, kdo se na Turecko dívá reálně a není tedy politicky korektní naivka/snílek/vznešená duše/misionář/degenerovaný intelektuál/slepý mládenec/terorista/kretén (nehodící se škrtněte).

Debata o Turecku vynesla ve Francii na světlo málo známé aspekty francouzské ústavní demokracie. Otázka vstupu Turecka do EU je kardinální existenční otázkou všech evropských států. Ve Francii si kdysi vyhradil generál de Gaulle za zcela jiných, s dneškem nesrovnatelných podmínek zahraniční politiku pro sebe. Dnešní president Chirac na tom trvá, takže se konala v parlamentě debata bez hlasování - tak se vykecej a pak půjdeš na váhu, jsme říkávali, když jsme byli mladí. Poslancům bylo dáno na srozuměnou, že zahraniční politika je "zone réservée". To vyvolalo v řadách stran, které jsou politickou základnou presidenta Chiraca, značné pobouření. Je totiž snadno představitelné, že si president podrží ústavní právo, ale stejně tak logické, že parlament svým hlasováním mu dá najevo, co si o jeho politice myslí. Chiracovi se zatím podařilo tomu zabránit, ale mám pocit, že to bylo Pyrrhovo vítězství. V parlamentu se vytvořil klub odpůrců vstupu Turecka do EU, mající momentálně 98 členů a pravicoví politici (např. poslankyně EP Marielle de Sarnez a šéf UDF, F. Bayrou) mající vlastně Chiraca podporovat mluví o "monarchistické úchylce". Při tom je známo, že 67% Francouzů je proti vstupu Turecka do EU. Mám pocit, že to Chirac tentokrát opravdu přehnal, na jeho znovuzvolení bych dnes nevsadil ani pětník

02.01.2005.




Další články tohoto autora:
Jaroslav Teplý

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku