Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 4.1.2005
Svátek má Diana




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Evropa a Amerika - blízké či vzdálené světy
 >MÉDIA: Ekologické pořady ČT manipulují lobbysté nátlakových skupin
 >USA: Školství ve Spojených státech
 >POLITIKA: Co je vlastně komunismus?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Dannyho parťáci 2
 >EVROPA: Nezávislá sjednocená Evropa závislá na Rusku
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Nový rok na salzburských mostech
 >PSÍ PŘÍHODY: Také Iris dovede kulhat
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Havel opět prezidentem
 >SPOLEČNOST: Vivat multikultura!
 >ZVĚROKRUH: Kozoroh
 >EVROPA: Rozhodnutí o zahájení jednání s Tureckem (1)
 >POLITIKA: Novoroční projev pana Klause
 >NÁZOR: Kdo nechápe demokracii
 >PENÍZE.CZ: Než koupíte byt nebo dům

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
4.1. SPOLEČNOST: Vivat multikultura!
Martin Ondreját

„Oslavujeme rozmanitost naší země, čerpáme sílu z kultur a ras, které dnes tvoří Velkou Británii.“
Tony Blair

Chtěli-li bychom najít přirozené, nenásilné a nikým neorganizované složení obyvatelstva soudobého klasického státu, došli bychom k závěru, že je to multikulturní společnost, která vládne napříč světem. Její kouzlo je mnohostranné, a musí jej ocenit především vyznavači přirozených hybných sil ve společenských strukturách. Státy jsou dnes mnohem méně uzavřené vůči pohybu lidí než dříve, a také lidská mobilita, kdy lze za pár hodin obcestovat zeměkouli, je skutečností. Slova „národ“ a „národnost“ ztrácí na významu, národnost dnes můžete dokonce měnit každý den podle libosti, a heslo „nic než národ“ patří do slovníku rasistů a skinheadů. To, co je skutečně důležité, je občanství státu, a to bez ohledu na etnický nebo náboženský původ, a tak je to také psáno ve všech moderních Ústavách (včetně návrhu euroústavy).

Přesto kulturně barvitá společnost není „vynálezem“ nedávné doby. Bohaté a vyspělé society obvykle vznikaly na obchodních křižovatkách a úrodných oblastech, a právě zde můžeme nalézt přehršel příkladů (přátelského) střetu různých kultur. Velká Británie, kolébka parlamentarismu a obchodní (a dříve dobyvatelská) dlouhodobě úspěšná civilizace je směsicí kultur a etnik odjakživa. Mísí se zde vliv Římanů, Sasů, Vikingů, Normanů, velké části afrických, karibských národností, dále zde jsou Francouzi, Irové, Rusové, Češi, Slováci, Vietnamci, Číňani, Pákistánci, Indové a ještě bychom mohli pokračovat pěknou chvilku, než bychom vyjmenovali všechny. Odhady říkají, že neanglické kultury jsou zastoupeny ve Velké Británii cca 5 miliony, a v samotném Londýně se hovoří cca 300 jazyky.

Obdobná situace je v USA, Kanadě, Indii, Švédsku, Holandsku, Německu, Belgii (Vlámové, Valoni), Venezuele nebo Jihoafrické republice. Původní nebo majoritní obyvatelstvo Spojených arabských emirátů tvoří jen 20% populace, v Nigeru 56%, v Nigerii 29%, v Ghaně je více než 50 kmenů, obdobně v Brazílii (50% Evropané, 40% Afričané), Austrálii (70% potomci Britů), Francii (každý 4. Francouz má kořeny v cizině), Afghanistánu (44% Paštunů, 25% Tádžiků), Pákistán (Paňdžábci 61%). Celý africký a americký kontinent je vlastně prolínající se směsicí národností a kultur formálně a jakoby náhodně rozparcelovaných do států.

Monokulturní státy (jako například Česko) nejsou úplnou výjimkou, ale dost často, na rozdíl od multikultur, byly vytvořeny a udržovány uměle, a leckdy dokonce násilně. V hitlerovském Německu se budovala čistá rasa likvidací nearijců, tak zvaný Východní blok byl po celou dobu udržován v různých formách protektorátu, hranice a občané byli úzkostlivě evidováni a pečlivě se dbalo na izolacionismus, aby se náhodou internovaní obyvatelé nedozvědeli, jak vypadá (svobodný) svět tam venku za dráty. Do Severní Koreje nepronikne ještě dnes ani myš. Multikulturní a multinacionální Československo se změnilo v monokulturu vyhnáním Němců a Maďarů po válce, v Zimbabwe dnes dochází k vytěsňování bílých obyvatel. Ve Rwandě se vyvražďovaly sousedské kmeny a následně exodovalo více jak milión Hutuů, a Kambodža se etnicky vyčistila válkou (přes 90% Khmerů). Výjimku tvoří snad jen Israel, kde žije sice jen 48% původních obyvatel, ale přesto zde nedochází k multikultuře díky koncentraci židů z celého světa (96%), samozřejmě pomineme-li historicky náboženskou diversitu tohoto území.

Česká republika otevírá svou náruč hlavně Slovákům a nově i Ukrajincům a Vietnamcům, ačkoliv přirozená migrace je před imigrační politikou bohužel, ve prospěch černého pracovního trhu a kriminality, pozadu. Dalším stimulem k rychlejší imigraci je také nárůst bohatství a nepříznivý demografický vývoj v celé západní Evropě. Nemá cenu se násilím bránit před demografickými a přirozenými imigračními proudy a je nasnadě koncipovat průhlednou přistěhovaleckou politiku. Státní orgány by přitom měly dbát na to, aby se do ČR, a potažmo do nově vznikající nadstátní struktury Evropského státu nedostávaly kriminální živly, aby byly hranice vždy otevřené pro každého, kdo něco umí a chce dělat takové povolání nebo činnost, které je a nebo výhledově bude nedostatek, a obecně, aby se každého nově příchozího zeptali, jak zamýšlí přispět k rozvoji společenství, do kterého žádá o vstup. ČR ani EU by neměla být tou zemí, kde „pečení holubi létají přímo do huby“, a kde si lze podojit stát tak, aby vyšlo i na slušné živobytí. Druhou stranou mince pak musí být faktická možnost využívání všech občanských a politických práv naturalizovanými cizinci, především možnost samosprávy věcí vlastních jednotlivým společenstvím a kulturám (jako například záležitosti manželské, dědické a náboženské) a nekompromisní postihování diskriminace a projevů xenofobie a rasismu. Není totiž pochyb o tom, že tyto negativní jevy úzce souvisí se závistí a frustrací ostatních obyvatel vis-à-vis nezaměstnanosti, nevzdělanosti, předsudkům a hlavně hlouposti.

Percentuální údaje: MZV ČR




Další články tohoto autora:
Martin Ondreját

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku