Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 4.1.2005
Svátek má Diana




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Evropa a Amerika - blízké či vzdálené světy
 >MÉDIA: Ekologické pořady ČT manipulují lobbysté nátlakových skupin
 >USA: Školství ve Spojených státech
 >POLITIKA: Co je vlastně komunismus?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Dannyho parťáci 2
 >EVROPA: Nezávislá sjednocená Evropa závislá na Rusku
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Nový rok na salzburských mostech
 >PSÍ PŘÍHODY: Také Iris dovede kulhat
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Havel opět prezidentem
 >SPOLEČNOST: Vivat multikultura!
 >ZVĚROKRUH: Kozoroh
 >EVROPA: Rozhodnutí o zahájení jednání s Tureckem (1)
 >POLITIKA: Novoroční projev pana Klause
 >NÁZOR: Kdo nechápe demokracii
 >PENÍZE.CZ: Než koupíte byt nebo dům

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
4.1. EVROPA: Nezávislá sjednocená Evropa závislá na Rusku
Ivan Kadlec

Téma evropské integrace se na mnoho let stalo denním chlebem stovek evropských politiků a má se opět stát tématem našich sociálních demokratů. Pro ČSSD se hledá způsob, jak se odlišit od ODS. Nejsilnější opoziční strana se ale již k tématu Evropy jasně a s předstihem vyjádřila a jen těžko se nechá od ČSSD vyprovokovat k nějaké zavádějící diskusi. A pokud ano, bude mít ODS díky svému dosavadnímu konsistentnímu postoji značnou výhodu, oproti účelovosti a předvolební sezónnosti rétoriky hlavní vládní strany.

Mnohé naše malé politické strany a hnutí se také snaží z evropského fenoménu stále něco vytěžit. Řada v nedávné době protežovaných mediálních figur naší politické scény se v době po odchodu Václava Havla z Hradu (a po oslabení zájmu médií, včetně ČT, o ně) mnohdy uchytila v nekonkrétních sdruženích a seskupeních s evropskou tématikou, které umožňují zřejmě docela zajímavé přežívání z různých evropských grantů a sponzorských bonusů (různá seskupení k mediálním kampaním před referendem ke vstupu do EU, která žijí a vydávají další a další propagandistické a informační brožurky na křídovém papíře i nadále - například seskupení Ano pro Evropu či jak se podobná sdružení jmenují). Obyčejným lidem ale celá dnes již zcela nepřehledná směs evropských institucí, komisí, parlamentů, výborů, komisařů stále nic podstatného neříká a nemají pocit, že by jim toto vše něco výrazně pozitivního a konkrétního přinášelo. Další aktivistickou příležitost (a opět pro mnohé i příležitostí životadárnou) přinese v nejbližší době možná i referendum o evropské ústavě. S předstihem už začala první vlny mnohosettisícové placené novinové inzerce spojené se jménem europoslance R.Falbra. A další se díky dalších finančním podporám jistě brzy přidají.

Ani vláda si nepočíná ve své evropské politice jasně a pro lidi srozumitelně. Setkání evropských lídrů, na kterém se rozhodlo o zahájení procedury pro budoucí přijetí Turecka do EU, se kvůli chřipce obešlo bez našich čelných představitelů. I při přímé účasti bychom zřejmě vyslechli jen několik frází o potřebnosti evropské integrace. Při šanci Turecka na vliv na budoucí fungování celé EU se ještě znásobily úvahy a komentáře o ukrajinském boji za evropské myšlenky a hodnoty. Boj ukrajinské oranžové sametové revoluce je také někdy charakterizován jako boj o vliv mezi Evropou a Ruskem. Naši 15. výročím listopadové mocenské změny oživení disidenti, revolucionáři a bojovníci za svobodu (dočasně v roce 2000 též bojovníci za svobodu slova) s nadšením reagovali na vývoz našich sametových studentských metod pro uskutečňování historických epochálních změn. Aktivisté ukrytí v senátu se snažili o nějaké platonické sametové rétorické gesto nebo vydání deklarace k situaci na Ukrajině, kde nakonec drtivě zvítězila prozápadní, proevpropská, prodemokratická. skupina kolem kandidáta Juščenka, dokonce slovy některých nadšených komentátorů v našich médií drtivým poměrem - 51,99 ku 44,19 %. Výsledek opakovaných voleb ve skutečnosti jasno o definitivním vítězi pomyslného virtuálního mocenského boje mezi Evropou a Ruskem nepřinesl a ani snad přinést nemohl.

Ve skutečnosti se ale zásadní mocenský vlivový zlom uskutečnil zcela jinde, a to naprosto zásadně. S Evropou zdánlivě nesouvisející boj o ovládnutí ruského ropného gigantu Jukos dospěl do finále, ve kterém přes zástěrky nakonec uspěla ruská státní moc. Připočteme-li k tomu nedávné zvýšení podílu ruské vlády v dalším plynárenském kolosu Gazprom, došlo k výraznému posílení vlivu a strategické kontroly ruské vlády nad energetickým průmyslem. Tím se ruská vláda stala velmi vlivnou i nad fungováním průmyslu v Evropě, které je na strategických dodávkách z Ruska velmi závislé (dovoz plynu jde ze 44% z Ruska, v případě ropy tvoří ruské dodávky pro Evropu minimálně 20%).

Je tedy poněkud zarážející poměrně malé nebo málo viditelné znepokojení evropských i našich politiků nad těmito poněkud kontroverzními změnami v Rusku, když jde přitom o tak zásadní vliv na celé hospodářství EU a přeneseně samozřejmě i na celkovou evropskou strategii a samozřejmě i na politiku. Jedním ze silných argumentů při vzniku a při dalším rozšiřování EU bylo posílení evropského regionu jako konkurenceschopného partnera a protihráče USA, Ruska a dalších, zejména asijských, politických a ekonomických mocností. Zatím se zdá, že přes řešení všelijakých vnitřních problémů až pseudoproblémů se EU od Ruska úplně odpoutat nepodařilo. Ve skutečnosti je tomu několik let po pádu železné opony a ukončení bipolárního evropského uspořádání dokonce naopak. Už se těším na další barevné brožurky a zda si i o tomto něco zajímavého přečtu.


Další články tohoto autora:
Ivan Kadlec

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku