Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 5.1.2005
Svátek má Dalimil




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Jak sjednotit liberální pravici
 >GLOSA: Tsunami a veselí Češi
 >MÉDIA: PF ČT aneb Podivná filantropie České televize
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Radostné parkování
 >POLITIKA: Nedemokratičnost EU a demokratická podstata české státní ideje
 >ARCHITEKTURA: Praha trochu jinak
 >ÚVAHA: Lépe zemřít jako člověk, než žít jako zvíře
 >POLITIKA: Doleva, potvrzeno!
 >PSÍ PŘÍHODY: Jemné zacházení se dveřmi
 >SPOLEČNOST: Cizinec není našinec
 >ÚVAHA: Největší katastrofou v dějinách je komunismus
 >HISTORIE: Tarnopolský ústup 1917 (1/3)
 >JEDNOHUBKY: Tchyně v jezeře
 >PENÍZE.CZ: V zahraničí vám pojistí i nevěru partnera
 >SVĚT: Evropa a Amerika - blízké či vzdálené světy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
5.1. MÉDIA: PF ČT aneb Podivná filantropie České televize
Jan Stolár

České televizi se daří střílet pravidelně v klíčových momentech zápasu o své financování krásné góly - bohužel do vlastní sítě. V období, kdy probíhá (trvalá a vášnivá) diskuse o poplatcích a reklamě, předvádí, že vlastně peníze nepotřebuje a rozdává potenciální příjmy svým oblíbeným partnerům – soukromým produkčním firmám a agenturám.

V sobotu a v neděli 18. a 19. prosince mohli diváci sledovat v prime timu hned dvě estrády: sportovní hvězdy produkovala proslulá BPA, nedělní „koncert“ pro Tatry Artforum 21 pana Kršáka, jemuž tak zjevně ČT považovala za nutné kompenzovat to, oč jako spolumajitel Novy možná přišel v obchodu století mezi CME a PPF.

Podle oblíbeného hesla „o peníze jde vždycky až v první řadě“ musíme i tady hledat toky, které skladbu programu naší veřejnoprávní matičky ovlivnily. Sbírka ve prospěch Tater probíhala prostřednictvím SMS již několik týdnů a nebylo by tedy asi složité její prezentaci a vrchol připojit právě ke sportovní anketě. Konec konců řada vrcholných úspěchů je spojena se společnou reprezentací, tudíž by dodatkové „federální“ téma sportovní večer velmi dobře unesl a zvládl. A diváci by se jistě aktivně zapojili. Pro skutečné pochopení je však třeba znát reálné způsoby financování podobných aktivit, které ČT prezentuje jako svoje.

Produkční firma vytvoří záměr (nejlépe velmi bohulibý), obrátí se na ČT se žádostí o vysílací čas a je jí sděleno, že ho dostane, pokud si akci profinancuje. ČT kryje pouze tak zvané vnitřní náklady, tj. dodá techniku, kamery, světla, potřebné zařízení pro zvukaře. Honoráře pro jejich obsluhu a pochopitelně pro umělce platí pořadatel. Kde je tedy výhoda pro něj? Je to prosté: sám si shání sponzory, kteří to vše zaplatí, sám nakládá s jejich penězi a hlavně: sám jim prodává rozsah a formu prezentace v ČT. Ta, ač sama při akcích, jejichž je mediálním partnerem, poskytuje sponzorům místa jako šafránu, v případě soukromých produkcí na nějaké to logo, vystoupení reprezentanta a další formy prezentace opravdu pohlíží více než benevolentně.

Tady je tedy odpověď na otázku, proč musely být estrády dvě. BPA má přece své sponzory, Artforum 21 zase ty svoje. Obě agentury jim prodaly vlastní balíky, které by se do jednoho večera nevešly. A tak jsme se museli dívat dvakrát, aby se naplnily obě kapsy. Pravda je, že ČT na tom také asi něco málo vydělala: nemusela vynakládat peníze na výrobu dvou programů pro dva víkendové večery nebo oprašovat kopie z archívu. Je však opravdu otázkou, jestli tahle sleva byla zadarmo, jak by se asi zeptal Zelí vychytrale.

Jediným vedlejším benefitem pro samu ČT bylo místo konání akce. V době boje o stamiliónový reklamní rozpočet Sazky asi není výběr a masivní propagace Sazka Arény úplně náhodný. Alespoň v tomto případě se tedy ČT zachovala racionálně, když už ze všech ostatních pohledů na uvedené skladbě programu a jeho komerčním efektu tratila.

Neznamená to, že by ČT neměla propagovat dobré myšlenky či pomoc potřebným, že by neměla v mimořádných situacích využít svého potenciálu pomoci. Ne však systémem podpory a „sponzorování“ soukromých výdělečných aktivit. Po tsunami v jihovýchodní Asii následovala vlna solidarity a ochoty přispět ke zmírnění následků katastrofy. Stačilo by, kdyby se na obrazovce objevil během normálního vysílání známý proužek s titulkem, který by informoval o možnostech diváků přispět potřebným ( telefon, název sbírky, základní údaje). V televizním žargonu se to jmenuje crowl. Pokud by se vysílal průběžně třeba jen jeden den, efekt by byl vysoký. Bilancovat by se mohlo ve zpravodajských relacích či v ranním vysílání. Náklady žádné. Odpověď na společenskou poptávku vysoká. ČT však zřejmě čeká, až nějaká soukromá produkce uspořádá další estrádu. Potom teprve zafunguje její charitativní potenciál.

Co je potěšitelné, lidé (koncesionáři) na estrádu nečekají a i přes minimální publicitu sbírkových akcí v České televizi poslali k dnešnímu dni již přes 40 miliónů korun. Je to po povodních v roce 2002 suverénně nejvyšší částka ve veřejné sbírce v historii.

Je tedy Česká televize stále ještě veřejnoprávní nebo je už definitivně řízena zájmy produkčních firem a promoagentur? Má-li toto být cesta k úsporám, potom by asi lepší rovnou celý vysílací čas nabídnout v dražbě. Bylo by to veřejné a podle práva.

Jan Stolár
Autor pracuje v oblasti komunikace

P.S. Ještě k pomoci. Česká vláda uvolnila částku ve výši, která se rovná jednoroční dotaci, kterou od pražského magistrátu získává soukromé centrum Palác Akropolis.




Další články tohoto autora:
Jan Stolár

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku