Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 5.1.2005
Svátek má Dalimil




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Jak sjednotit liberální pravici
 >GLOSA: Tsunami a veselí Češi
 >MÉDIA: PF ČT aneb Podivná filantropie České televize
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Radostné parkování
 >POLITIKA: Nedemokratičnost EU a demokratická podstata české státní ideje
 >ARCHITEKTURA: Praha trochu jinak
 >ÚVAHA: Lépe zemřít jako člověk, než žít jako zvíře
 >POLITIKA: Doleva, potvrzeno!
 >PSÍ PŘÍHODY: Jemné zacházení se dveřmi
 >SPOLEČNOST: Cizinec není našinec
 >ÚVAHA: Největší katastrofou v dějinách je komunismus
 >HISTORIE: Tarnopolský ústup 1917 (1/3)
 >JEDNOHUBKY: Tchyně v jezeře
 >PENÍZE.CZ: V zahraničí vám pojistí i nevěru partnera
 >SVĚT: Evropa a Amerika - blízké či vzdálené světy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
5.1. ÚVAHA: Největší katastrofou v dějinách je komunismus
Michal Simkanič

To, co se v závěru roku přihodilo v jihovýchodní Asii, není jen katastrofou zcela mimořádného rozsahu, ale i velice výrazným mementem, které by nás mělo přimět nejen ke zcela logické vlně solidarity, ale i k velmi hlubokému zamyšlení. Příroda nám opět jednou jasně ukázala svoji sílu a o to směšnější jsou vedle aktuální tragedie jakékoli snahy o její ochranu. Jasně se ukázalo, že naše planeta má dost sil, aby si poradila s naším biologickým druhem stejně jako se kterýmikoli našimi předchůdci. Ochranu nepotřebuje příroda, ale člověk a je to věc zcela přirozená. Neznám žádnou biologickou entitu, která by primárně chránila cokoli jiného než své vlastní zájmy a zásadně se tak děje v pořadí – mláďata, jakožto přímé pokračování rodu, následně samice, jakožto přirozený a jediný zdroj reprodukce a závěrem samci v předdefinované věkové struktuře. Není zhola nic známo o tom, že by se na aktuální katastrofě jakkoli podílela lidská činnost a nepochybně by proběhla ve stejném rozsahu i bez existence člověka. To, co potřebujeme, jsou naopak nástroje pro to, abychom v budoucnu mohli lépe chránit svůj biologický druh. Potřebujeme lepší a dokonalejší vědu, potřebujeme ochranné stavby a musíme pracovat i na tom, že jednou někdy v budoucnu bude třeba i planetu opustit a umět se zařídit jinde.

Při vší pokoře před silou přírodních živlů bychom však neměli zapomínat ani na další fakta. Přesto, že šlo o jednu z největších přírodních katastrof v dějinách civilizace, čelilo lidstvo v minulosti hrozbám daleko větším. Připomeňme si jen morové epidemie, které v minulosti uměly usmrtit až třetinu obyvatel zemí, které byly zasaženy, a jakékoli představě se pak vymyká hrozba srážky naší planety s vesmírným tělesem o velikosti od deseti kilometrů výše, která by mohla způsobit totální apokalypsu. Jedno mají všechny tyto genocidia společné. Všechna jsou důsledkem zásahu takzvané vyšší moci, ať už si pod ní představíme Boha, přírodu či cokoli jiného. Jsou to věci, kterým zatím neumíme čelit, a víme, že právě to musí být naší snahou do budoucna. Pro pozůstalé však je v této skutečnosti nepochybně i jistá útěcha.

Nelze však nepřipomenout, že i sami sobě dokážeme být smrtelným nebezpečím, a to je možná skutečnost, která nás tak trochu vyčleňuje z běžného chápaní přírodních sil a jevů. Vždyť počet obětí ve válkách, které až doposud lidstvo vedlo, daleko převyšuje všechny výše popsané jevy a zde už chybí ona psychologická berlička vyšší moci, která pomáhá pozůstalým se smířit s následky jakékoli katastrofy. Nicméně všechny historické války mají v sobě alespoň částečně racionální jádro. Aniž bych je chtěl rozlišovat na útočné a obranné či dokonce na spravedlivé a nespravedlivé - jistá i když zoufale nepostačující logika spočívá ve skutečnosti, že je vedly, vedou a jistě ještě mnohokrát povedou jednotlivé národy proti sobě navzájem. A protože nejsem a nikdy nebudu pacifistou, nemohu vyloučit ani svoji případnou přímou účast. Jsou prostě situace, kdy to jinak nejde.

Existuje však fenomén, který nesnese srovnání ani s válkami a ani s přírodními katastrofami jakéhokoli druhu. Pouze komunismus totiž uměl vyhlásit vyhlazovací válku vlastním občanům a hrdě ji nazýval třídním bojem. Vlastní děti stavěl do bojové linie proti jejich rodičům a s gloriolou jim to psal do čítanek. Historické prameny nezvratně dokládají, že komunismus měl doposud na svědomí okolo sta milionů lidských obětí a nejsem si vůbec jist, zda už jej můžeme považovat za historii. Velmi se obávám, že ne a jeho mladší bratříček terorismus se může velmi dobře stát živou vodou pro tento nejzvrácenější a nejzrůdnější společenský systém. Toto krystalické zlo má na svědomí tak velký počet zničených lidských životů, že to, co se stalo v jihovýchodní Asii, je při vší hrůze, o které denně čteme, jen nepatrný zlomek. A celá věc je daleko horší v tom, že ji mají na svědomí lidé a ještě ke všemu zpravidla příslušníci vlastního národa. Zákaz této společenské rakoviny samozřejmě nestačí, to je jen první nezbytný krok a po něm musí následovat velmi náročná terapie.

Ing. Michal Simkanič
www.ceskapravice.cz




Další články tohoto autora:
Michal Simkanič

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku