Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 5.1.2005
Svátek má Dalimil




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Jak sjednotit liberální pravici
 >GLOSA: Tsunami a veselí Češi
 >MÉDIA: PF ČT aneb Podivná filantropie České televize
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Radostné parkování
 >POLITIKA: Nedemokratičnost EU a demokratická podstata české státní ideje
 >ARCHITEKTURA: Praha trochu jinak
 >ÚVAHA: Lépe zemřít jako člověk, než žít jako zvíře
 >POLITIKA: Doleva, potvrzeno!
 >PSÍ PŘÍHODY: Jemné zacházení se dveřmi
 >SPOLEČNOST: Cizinec není našinec
 >ÚVAHA: Největší katastrofou v dějinách je komunismus
 >HISTORIE: Tarnopolský ústup 1917 (1/3)
 >JEDNOHUBKY: Tchyně v jezeře
 >PENÍZE.CZ: V zahraničí vám pojistí i nevěru partnera
 >SVĚT: Evropa a Amerika - blízké či vzdálené světy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
5.1. HISTORIE: Tarnopolský ústup 1917 (1/3)
Pavel J. Kuthan

Vítězství Československé střelecké brigády u ukrajinského Zborova 2. 7. 1917 (1) bylo bohužel jen jedním z mála úspěchů dlouho připravované ruské letní ofenzívy, k níž se upíraly naděje nové ruské vlády Kerenského a jejích příznivců v celé společnosti. Na ostatních směrech útoků byly většinou ruské jednotky připravenými rakousko-uherskými a německými divizemi odraženy. Německo a Rakousko-Uhersko se totiž o připravované ruské ofenzívě dozvědělo včas předem od svých agentů, takže jejich jednotky byly vesměs ve svých pozicích připraveny. Některé ruské jednotky, silně rozložené především propagandou bolševiků, ani do útoku nenastoupily, odmítajíce již dále bojovat. Ruská fronta se hroutila, šířily se masové dezerce ruských vojáků a mizela i vojenská kázeň a disciplína. Velká část ruských jednotek odmítala dále bojovat, část odmítala potom poslouchat i jakékoliv rozkazy. Docházelo někde i k napadání a vraždám ruských důstojníků jejich mužstvem. Demoralizovaní a bolševickou agitací ovlivněni, "bratřili" se ruští vojáci těchto jednotek na frontě s nepřítelem. Opouštěli pozice a setkávali se s rakouskými či německými vojáky mezi zákopy obou stran, často je zvali naivně i k sobě do zákopů. Ozývalo se silně volání po míru a úplné osobní svobodě. Jen část ruských jednotek zachovala si kázeň a bojovou morálku s odhodláním pokračovat v boji proti německé a rakousko-uherské armádě.

Čechoslováci mezitím v tomto rozbouřeném moři revoluční ruské společnosti (teprve před několika měsíci byl svržen "demokratickou" ruskou revolucí ruský car) využívali odpočinek za frontou, kam byli přesunuti po bitvě u Zborova poté, co je v přední linii vystřídala čerstvá ruská 82. pěší divize. Ruský hlavní štáb nemohl velký úspěch Československé střelecké brigády využít, neboť na tomto vedlejším směru ofenzívy neměl připravené žádné zálohy, který by mohl použít k podpoře dalšího postupu přes zhroucenou rakouskou obrannou linii v úseku. Úspěch čs. legionářů tak zůstal pouze dílčím úspěchem na vedlejším směru ofenzívy.

Na frontě pokračoval pod agitací bolševiků rozklad v ruských jednotkách. I části celých divizí opouštěly své pozice, dle hesla "vše je dovoleno", další odmítaly otevřeně plnit rozkazy. Demoralizace a celkový rozklad zasáhl i gardové jednotky. Bolševickou agitaci podporovali přímo na frontě propagací formou letáků a různých výzev i sami Němci a Rakušané, kteří vyzývali přes frontu ruské vojáky, aby šli domů a nebojovali.

V úseku Československé střelecké brigády u Zborova chystali Němci rychle protiofenzívu k dobytí ztracených pozic. Tyto pozice stále drželi Čechoslováci. Útok ruské 8. armády gen. L. Kornilova (který již dříve za pomoci českého vojáka uprchl z rakouského zajetí, do něhož upadl v r. 1915 - v rámci jeho armády bojoval i oddíl tzv. českých Kornilovců) na Dněstru oddálil záměr nepřítele získání oblasti směrem na Zborov. Kornilov svůj útok rozvíjel navzdory hroutící se ruské frontě slibně. Po počátečních úspěších však se jeho postup zastavil, protože opět nebylo posil z ruského týlu. Zbytek ruské fronty se nedal bohužel strhnout příkladem Kornilova k velkému útoku. Nakonec později i Kornilov musí po 15. 7. ustupovat. I jednotky jeho armády jsou nahlodávány rozkladnou bolševickou agitací a některé její části pak také odmítají dále bojovat.

Již 7. 7. Čechoslováci museli znovu do předních linií u Zborova, jelikož části ruské 82. pěší divize, která byla teprve čtyři dny v zákopech, vypovídaly poslušnost a požadovaly okamžitě návrat do zálohy pod hrozbou vzpoury (jednalo se především o ruský 326. a 328. střelecký pluk této ruské divize). Nepokoje a hroutící se vojenská kázeň v ruských jednotkách se částečně odrazily i v jinak celkově velmi disciplinované a všem svodům bolševické agitace odolávající Čs. střelecké brigádě. Někteří jednotlivci odmítali bez řádného odpočinku znovu nastoupit k obraně předních linií. Jeden z československých velitelů, J. Švec, tehdy poručík, si zapsal do svého deníku:

"…Za dva dny jsme šli zase do okopů měniti části 82. divise, které ze zbabělosti nechtěly déle seděti v okopech a provozovaly agitaci, abychom také nešli. To opravdu působilo na naše chlapce, jimž kdosi řekl, že jsme prodáni; Rusové prý pouštějí flangy, aby nás mohli Němci dostati. Stalo se, že některé roty nešly směňovati a z ostatních rot se našli jednotlivci, kteří udělali totéž. Byl to tehdy hodně smutný obrázek; štěstí ještě, že se to nedoneslo dále…"

Čechoslováci tedy šli znovu do předních linií u Zborova. Drželi pozice na linii vesnic Koršilov - Zarudzie - Jezeřanka - Lavrykovce dva dny. K očekávanému útoku nepřítele nedošlo, avšak z přesné nepřátelské dělostřelby do jejích okopů Čs. brigáda utrpěla další ztráty. Až 9. 7., kdy byl z fronty stažen celý ruský 49. armádní sbor a vystřídán v přední linii ruským II. Sibiřským korpusem, dočkala se i Čs. střelecká brigáda odpočinku. Byla stažena do oblasti Jezerné. Při přesunu k Jezerné pochodovaly pluky brigády v přesném pořádku v jednotkách, s hudbou a se zpěvem, se svými prapory v čele. V době rozkladu ruské fronty, demoralizované většiny ruských jednotek, z nichž velká část ztratila jakoukoliv kázeň zcela, to byl pro ruské vojáky a místní obyvatelstvo neobvyklý pohled.

V oblasti Jezerné (vesnice Bogdanovky, Ostašovce a Něstěrovce) byly pluky Čs. střelecké brigády doplněny novými dobrovolníky, kteří se mezitím hlásili do čs. vojska. Byla zde doplněna částečně i chybějící výstroj a výzbroj. Sláva brigády, kterou si vydobyla svým úspěchem u Zborova, v tom při vyjednávání s ruskými logistickými složkami pomáhala. O boji Čechoslováků u Zborova psaly ruské noviny, ruská Prozatímní vláda Kerenského povolila následně neomezený nábor Čechů a Slováků - dobrovolníků - z řad rakousko-uherských zajatců do brigády, čímž padla dosavadní omezení. Tehdy také odešel od brigády oblíbený její velitel ruský generálmajor V. P. Trojanov, jenž byl se svými Čechoslováky již od dob České družiny (2). Byl přeložen jako velitel k 1. finské divizi. Rozloučil se vřele při pořádané malé slavnosti s Čechoslováky a přál jim splnění jejich cíle - svobodné Československo. Velení brigády svěřil ruský štáb ruskému plukovníku Mamontovi, který jej rád převzal.

Po předchozích nepokojích v ulicích ruských měst, vesměs vyvolávaných bolševickými extrémisty, kdy často docházelo i k nejrůznějším zločinům, vypuklo v Petrohradě 16. 7. 1917 bolševické povstání s cílem svrhnout Prozatímní vládu Kerenského a ujmout se vlády nad Ruskem. Bolševická vojenská síla byla tvořena řadou ozbrojených jednotek - lotyšské formace, kulometný pluk, kronštatští námořníci (kteří předtím zcela obsadili pro bolševickou revoluci Kronštat) a různými polovojenskými tlupami dezertérů. V ulicích nastal teror, rozhořela se občanská válka, která pohltila celé město. Prozatímní vláda povolala na likvidaci tohoto povstání a obranu demokracie některé věrné a disciplinované jednotky z fronty. Do krvavých pouličních bojů nasadila vláda i pancéřové automobily. Teprve po čtyřech dnech se podařilo bolševické povstání potlačit. Boje přinesly mnoho obětí na obou stranách. Řada bolševiků byla zatčena, včetně celého bolševického vedení. Unikl pouze Lenin, který když viděl, že se jeho bolševické povstání hroutí, uprchl do Švédska. Následně byl ve městě obnoven pořádek a došlo na čas k uklidnění situace. Veřejně v novinách také bylo odhaleno financování Leninových bolševiků Němci jako prostředek k oslabení Ruska v těžké chvíli.

V hroutící se situaci ruské armády v nestabilním politickém ovzduší Ruska byl jmenován 18. 7. 1917 ruskou Prozatimní vládou do funkce vrchního velitele rozpadajícího se jihozápadního frontu úspěšný generál L. Kornilov. Upíraly se k němu mnohé naděje na zastavení postupu nepřítele a stabilizaci situace.

Když Němci zahájili útok na chatrné ruské pozice, opustil v noci 19. 7. i jeden z gardových pluků ruské armády svou pozici na frontě a odešel do týlu. Bylo to v oblasti Zlaté Hůry. Německé velení toho okamžitě využilo a vzniklou mezerou v ruské obraně hrnulo do ruského týlu další a další své jednotky. Tím bylo ohroženo postavení okolních ruských jednotek, které držely frontu včetně proslavené Československé střelecké brigády v oblasti Zborova. Vedle dalších ruských jednotek, úderných pluků a kozáků byli Čechoslováci jednou z mála vojenských částí, které odolaly bolševické rozvratné agitaci a udržely si bojeschopnost a bojovou morálku. Brigáda se rychle regenerovala po zmíněných bojích u Zborova v oblasti Jezerné v očekávání dalších bojů. Z fronty mezitím se hrnuly proudy uprchlíků, vojenských i civilních do zázemí. Za těmito prchajícími proudy postupovaly rychle německé jednotky, které prorvaly ruskou obranu. Do toho bandy vojenských dezertérů, při tomto spěchu na východ, ještě po cestě loupily.

Oblast Zborova byla součástí obrany ruské 11. armády. Ta byla zcela bez záloh. Její nejspolehlivější částí byla právě Československá střelecká brigáda, která si svým vítězstvím u Zborova získala slávu nejen u ruské veřejnosti, ale i u vysokých ruských velitelů. Velitel ruské 11. armády tedy nasadil čs. jednotky brigády k obraně Jezerné a přístupu na Tarnopol, kam vedl německý útok v oblasti s cílem podmanění východní Haliče. Pluky Čs. střelecké brigády při této operaci působily většinou samostatně, na základě zadaných úkolů velením ruské 11. armády.

Stále více ruských jednotek v oblasti Zborova utíká před Němci směrem na Tarnopol. Velká část nadějí do zvratu situace se vkládá do Československé střelecké brigády, od níž se očekává, že svým příkladem dokáže strhnout i prchající ruské jednotky. Ve dnech 18. a 19. 7. se dávají tedy jednotlivé pluky brigády do pohybu. Cestou i zastavují a přemlouvají prchající ruské vojáky, aby bojovali a bránili svou vlast. U některých se jim to podaří a zorganizují je do jednotek, které jdou znovu na frontu.

Na obranu Jezerné zaujal postavení u Ostašovců 1. čs. střelecký pluk. V Lysých Jamách zaujímá obranu 3. čs. střelecký pluk "Jana Žižky z Trocnova". A nakonec 2. čs. střelecký pluk, který měl bránit přímo Jezernou, přesunuje se nakonec na pomoc jednotkám ruské 3. divize do oblasti Podhájčíků před Volosůvkou.

Přichází den 20. 7. 1917, další boje československé brigády.

2. čs. pluk se do svěřeného úseku Podhájčíků u Volosůvky přesunul těžkým nočním pochodem, za deštivého počasí a bouřky. Dorazil v šest hodin ráno 20. 7. Obsadil zanedbané, sesunuté, mělké zákopy, které zde zůstaly po ruských jednotkách. Příslušníci 2. stř. pluku se tedy pustili ihned do práce a opravovali poškozené a zanedbané zákopy a protipěchotní překážky před nimi. V úseku sousedil pluk vlevo s ruským 12. plukem, vpravo se špatně spolupracujícím ruským 10. plukem. Spolu s těmito částmi ruské 3. divize tvořil 2. čs. střelecký pluk klín vražený do německého postupu, který rychle obkličoval celou oblast.

Brzy se přiblížily postupující německé jednotky i k obraně 2. čs. stř. pluku. Na rozkaz velitele, štábního kapitána Gajdy, opustily před postupující německou přesilou jednotky pluku vzniklé nevýhodné postavení a obsadily výšiny před Volosůvkou s odhodláním bránit svou pozici proti německým jednotkám s plným nasazením i ve hroutící se ruské situaci, která nedávala žádnou naději na nějakou protiofenzívu ruských jednotek k zastavení německého postupu. Německé jednotky postupovaly rychle a poté, co kolem deváté hodiny obsadily původní postavení 2. čs. stř. pluku, zaútočily ve velké početní přesile na československou obranu před Volosůvkou. Hlavní německý úder směřoval na střed a pravé křídlo 2. čs. stř. pluku. K překvapení Němců se Čechoslováci okamžitě zvedli do odvážného protiútoku a vrhli se na útočícího nepřítele. Nakonec byli zaskočení Němci odraženi, ale zanedlouho zaútočili znovu. Čechoslováci měli odhalený pravý bok své obrany, jelikož nebylo řádného spojení s ruským 10. plukem, který jej měl zprava zajišťovat a dorazil až během boje. Právě na odkryté pravé křídlo vedli tedy Němci svůj další útok. Došlo zde k tvrdému boji, postavení pravého křídla bylo brzy kritické. V těžkém boji někteří těžce ranění Čechoslováci před hrozícím zajetím, v němž by je čekala smrt, zabíjeli se raději sami kladouce pod sebe ruční granáty. Štábní kapitán Gajda reagoval na těžké postavení pravého křídla odvážným bodákovým útokem jednotek pluku na levém křídle. Ty se s vrhly na nepřítele a strhly do tohoto útoku i části jednotek sousedního ruského 12. pluku. Tímto útokem bylo prakticky zničeno pravé křídlo útočících německých jednotek. Do toho se k útoku zvedly i zbývající části 2. čs. stř. pluku ze středu i ohroženého pravého křídla obrany. Německý útok se zcela zhroutil. Jednotky nepřítele se rychle stáhly. Němci okamžitě poznali, již na počátku boje, že proti nim nestojí ruské jednotky, u nichž by tehdy takový odhodlaný odpor neočekávali. Protiútok "bíločervených", jak Němci nazývali Čechoslováky pro jejich bíločervené národní stužky na čepicích, způsobil v německých řadách paniku. Během úspěšného bodákového útoku se podařilo Čechoslovákům zajmout i 30 německých vojáků včetně jejich důstojníka. Nepřítel ztratil v tvrdém boji kolem sta padlých a mnoho raněných. 2. čs. stř. pluk utrpěl ztráty 40 padlých a 160 raněných.

Úspěšný boj pluku u Volosůvky však byl v nastalé situaci beznadějný. Oblast byla rychle obkličována postupujícími německými jednotkami v okolních oblastech. Pluk musel odpoledne tedy poté, co zadržel na chvíli postup nepřítele zde, zahájit vlastní ústup z hrozícího obklíčení. Německé jednotky již mezitím totiž obsadily i Ostašovce v jeho týlu. Zde bylo zaskočeno německým postupem i vozatajstvo pluku, které když nemohlo zachránit plukovní vojenský materiál, zapálilo sklady, aby nic nepadlo do německých rukou. Celý 2. čs. stř. pluk pak ustupoval spořádaně směrem na Tarnopol, kryjíce mezi posledními ustupující ruské jednotky.

(pokračování příště)

Odkazy:
1 - "Zborov 1917" - http://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek_10381.html
2 - "Česká družina (1914-1916) - http://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek_1190.html

HLAVNÍ PRAMENY:
Archiv autora
Vojenský historický archiv Praha - fondy čs. legionářů
Projekt "Čestná vzpomínka" - http://forum.valka.cz/forum920.html
Kronika 2. československého pěšího pluku Jiřího z Poděbrad 1916 - 1920 Památce pětiletého výročí bitvy u Zborova (Praha 1922)
Pamětní kniha 1. střeleckého pluku "Jana Husi" (1920)
Juza Josef - Čs. legionáři okresu Rychnov nad Kněžnou 1914-1921 (1998)
Kudela Josef - Josef Švec, Deník plukovníka Švece (1926)
Němec Igor - Generál Matěj Němec, Návraty ke svobodě (1994)
Vaněk Otakar, Holeček Vojta, Medek Rudolf - Za svobodu II. (1924)




Další články tohoto autora:
Pavel J. Kuthan

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku