Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 5.1.2005
Svátek má Dalimil




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Jak sjednotit liberální pravici
 >GLOSA: Tsunami a veselí Češi
 >MÉDIA: PF ČT aneb Podivná filantropie České televize
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Radostné parkování
 >POLITIKA: Nedemokratičnost EU a demokratická podstata české státní ideje
 >ARCHITEKTURA: Praha trochu jinak
 >ÚVAHA: Lépe zemřít jako člověk, než žít jako zvíře
 >POLITIKA: Doleva, potvrzeno!
 >PSÍ PŘÍHODY: Jemné zacházení se dveřmi
 >SPOLEČNOST: Cizinec není našinec
 >ÚVAHA: Největší katastrofou v dějinách je komunismus
 >HISTORIE: Tarnopolský ústup 1917 (1/3)
 >JEDNOHUBKY: Tchyně v jezeře
 >PENÍZE.CZ: V zahraničí vám pojistí i nevěru partnera
 >SVĚT: Evropa a Amerika - blízké či vzdálené světy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
5.1. SPOLEČNOST: Cizinec není našinec
A. N. Kelin

Můj pohled je pohledem příslušníka národnostní menšiny, občana ČR a člena Rady vlády pro národnostní menšiny. Chtěl bych většinovou společnost upozornit na závažné problémy, kterým zatím lze předejít. Tyto problémy zatím zanikají vedle aktuálních hrozeb, jakými jsou např. deficit rozpočtu nebo důchodová reforma a většina našich občanů a dokonce i politiků si jich ani není vědoma. Tyto problémy souvisí s přistěhovalectvím. U nás je zatím přistěhovalců velmi málo. Mluví se o méně než dvou procentech. Ve „starých“ státech EU je jich v průměru kolem deseti procent. A události poslední doby ukazují, že tato objemná minorita přináší neřešitelné problémy. Problém Turků v Německu, Afričanů ve Francii je poměrně znám. Hoří budovy, teče krev a přibývá mrtvých. Dokonce zaslíbená země pro zastánce multikulturalizmu, Holandsko, nezůstalo těchto problémů ušetřeno. Naše vláda zatím dělá mrtvého brouka a drží se Husákova postulátu: „Hranice niesú žiadné korzo!“ Ve světle posledních událostí a střetů kultur zdánlivě moudrý přístup ale opravdu jen zdánlivě. Proč? Teorie manažerského řízení vychází z toho, že každý podnik (tedy i stát) stojí na třech pilířích, třech zdrojích:

1) Disponibilní kapitál

2) Výrobní prostředky (stroje, technologická zařízení, objekty atd.)

3) Lidské zdroje

Kapitál si lze poměrně snadno půjčit. Výrobní prostředky koupit nebo pronajmout. S lidskými zdroji, tedy kvalifikovanými a výkonnými lidmi je to mnohem těžší. Podle Druckera ale právě lidé rozhodují o tom, zda předchozí dva zdroje budou zmnožovány nebo prošustrovány.

Současný demografický vývoj vypadá pro náš stát dost hrozivě. Rodí se méně dětí než umírá lidí. Majoritní společnost vymírá. Navíc, vstupem do EU se usnadnily podmínky pro odliv mozků do bohatších států. Chceme-li být konkurenceschopní, musíme tento úbytek kompenzovat řízenou imigrací a současně počítat s tím, že ve výsledku počet imigrantů přesáhne 10% z celkového počtu obyvatel. Vládní takzvaná „Koncepce integrace cizinců“ z ledna 3003 a návazný pilotní projekt z července 2003 skončil fiaskem: na plánovaných 300 míst pro imigranty z Chorvatska, Bulharska a Kazachstánu v roce 2003 bylo podáno okolo 80 žádostí. Od října 2004 byly k projektu připojeny Bělorusko a Moldávie. Avšak i kdyby se k nim připojily Čína a Indie, Česká republika se nedočká očekávaného výsledku, pokud nebude důsledně provádět demokratické změny ve své legislativě a kontrolovat jejich dodržování na příslušných místech. Oč jde? Současná praxe v ČR je taková, že se všichni uchazeči o přistěhování ocitají v naprostém absurdistánu. Nemají prakticky žádná práva a žádné garance, že jejich rodiny nebudou šikanovány a vystaveny tlakům na vyplácení úplatků. Neexistují totiž žádná objektivní a předem stanovená kriteria, při jejichž splnění by měl uchazeč právo získat povolení k dlouhodobému pobytu, trvalému pobytu nebo dokonce občanství. Vše záleží jen a pouze na rozhodnutí a libovůli příslušného úředníka. V praxi to vypadá tak, že podle současných nesmyslných prováděcích předpisů musí žadatelé předložit spousty nesmyslných potvrzení, která se ovšem dají koupit. Stačí otevřít cizojazyčné noviny vydávané v ČR a uvidíte spousty inzerátů tzv. podnikatelů, kteří vám nabízí vyřešit prakticky jakýkoli problém s českými úřady. Od prodloužení viza, přes potvrzení o výši Vašeho (neexistujícího) konta, potvrzení o tom, že nic nedlužíte finančnímu úřadu až po zrušení Vašeho vyhoštění. Ceny jsou obvykle uváděny v dolarech. Namátkou: Šengenské visum – 500 USD, potvrzení z banky – 800 - 3000 Kč, zaregistrování firmy – 25000 Kč, připsání do firmy – 7000Kč/osobu, nostrifikace diplomu - 1000 Kč, výpis z trestního rejstříku 500 – 2000 Kč (podle obtížnosti) diplomatický pas za 250 – 260 Euro, vyřešení deportace – cena na telefonický dotaz. Pokud postupujete legální cestou a těmto vydřiduchům se chcete vyhnout, narazíte na pozvednutá obočí a tisíce potíží. To pak vede k tomu, že ti, kdo zde chtějí poctivě žít a pracovat jsou odrazováni a ti, kdo jsou zvyklí všechno řešit cestami ne zcela legálními, u nás mají otevřené dveře. Tento problém se nedá vyřešit žádnými restrikcemi, protože je celý úřednický aparát již příliš promořený korupcí a pokud se i podaří někoho nachytat a potrestat, na jeho místo se okamžitě nahrnou jiní. Navíc zde chybí motivace ke změně tohoto stavu tak výnosného pro úřednictvo. Při cca 150 000 cizincích a odhadovaných pouze 5 000 Kč úplatků na hlavu je tu ve hře 750 milionů Kč. To už zbude dost i na zainteresování všech nadřízených a kontrolních orgánů. Řešením je jedině okamžitá změna legislativy a stanovení jasných a jednoznačně definovaných pravidel pro imigranty, která zcela zbaví rozhodovací moci úředníky.

Současně je ale nezbytné stanovit koncepci imigrační politiky a integrace imigrantů. Ve světě existují tři základní modely imigrační politiky: ·

- Diskriminační model – cizinec dočasně pobývá v zemi (pracovní aktivita) a není mu umožněn přístup k získání občanství čerpání sociální péče. Uplatňuje se hlavně v Německu a alpských zemích. ·

- Asimilační model – preferována je rychlá adaptace imigranta do společnosti. Brzy nabývá všech práv a povinností nové vlasti ale platí ztrátou kulturních a sociálních rysů. Příkladem je Francie, která staví společnost na občanském principu a republikánské tradici všech občanů před zákonem. ·

- Multikulturní (pluralitní) model. Staví na specifičnosti různých kultur a pomáhá k jejich rozvoji. Tyto kultury pokládá za přínos pro obohacení majoritní společnosti. Prosazuje se v Kanadě, USA, Austrálii, Nizozemsku atd. Hlásí se k nim i EU a ČR.

Tyto modely se ale prakticky ve zcela čisté podobě již nevyskytují. Např. USA a Austrálie prošly postupně, během historického vývoje všemi těmito modely. Proces adaptace je aktuální až ve druhé či třetí generaci. Ale i pak je možný návrat k původním kořenům.

Praxe ukazuje, že žádný z těchto modelů není zcela účinný a bezproblémový. Byť se multikulturní model jeví jako nejhumánnější, zcela selhává při střetu výrazně odlišných, vzájemně nekompatibilních, kultur. Velice podrobně se této problematice věnuje Samuel P. Huntington ve svém známém díle Střet civilizací.

Model přijatelný pro ČR, který by umožnil předcházet budoucím střetům, současně umožnil vyřešit současnou demografickou situaci a výrazně by přispěl k akceleraci ekonomiky, by měl vycházet z kombinace multikulturního a asimilačního (občanského) modelu. Za velice podstatné pokládám, aby stát měl právo (a také tak učinil) definovat základní hodnoty, které by přistěhovalci museli akceptovat, pokud by se chtěli do ČR přistěhovat.

Mohlo by jít například o

- Respektování demokratického uspořádání společnosti

- Respektování ústavy, zákonů a společenských zvyklostí hostitelské země

- Definovaná úroveň vzdělání a kvalifikace pro úspěšné uplatnění ve společnosti

- Znalost základů českého jazyka a dějin státu

- Mravní a trestní bezúhonnost

- Produktivní věk živitele rodiny

- Stanovení zkušební lhůty před udělením občanství. Během této lhůty občan osvědčí svou schopnost integrovat se do společnosti. Postačit by měla lhůta pěti let, během nichž občan nebude trestán a nebude závislým na sociální síti.

Žádná jiná kriteria nesmí být dodatečně stanovována a posouzení zda jsou dodržena musí být doložitelné zcela objektivně, s vyloučením individuálních zásahů a názorů jakýchkoli úředníků. Tím nejsou narušována žádná základní lidská práva, k jejichž dodržování se náš stát zavázal.

Teď je ten správný okamžik k vyřešení problémů souvisejících se současnou imigrační praxí. Zatím tyto problémy bolí a postihují spíš imigranty. Pokud ale nedojde k neprodlené nápravě, začnou bolet a postihovat většinovou společnost. Potíž je v tom, že zatím nikdo, kdo má reálnou moc žádoucí změny uskutečnit, není k těmto změnám ničím motivován. A tak dál budeme žít v systému, který by měl omezovat kriminalitu a úplatkářství, ale místo toho dělá všechno pro jejich rozkvět.




Další články tohoto autora:
A. N. Kelin

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku