Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 5.1.2005
Svátek má Dalimil




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Jak sjednotit liberální pravici
 >GLOSA: Tsunami a veselí Češi
 >MÉDIA: PF ČT aneb Podivná filantropie České televize
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Radostné parkování
 >POLITIKA: Nedemokratičnost EU a demokratická podstata české státní ideje
 >ARCHITEKTURA: Praha trochu jinak
 >ÚVAHA: Lépe zemřít jako člověk, než žít jako zvíře
 >POLITIKA: Doleva, potvrzeno!
 >PSÍ PŘÍHODY: Jemné zacházení se dveřmi
 >SPOLEČNOST: Cizinec není našinec
 >ÚVAHA: Největší katastrofou v dějinách je komunismus
 >HISTORIE: Tarnopolský ústup 1917 (1/3)
 >JEDNOHUBKY: Tchyně v jezeře
 >PENÍZE.CZ: V zahraničí vám pojistí i nevěru partnera
 >SVĚT: Evropa a Amerika - blízké či vzdálené světy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
5.1. PSÍ PŘÍHODY: Jemné zacházení se dveřmi
Ondřej Neff

Když pracuju v domě na Mrázovce, hlídají mě dva pejskové, rotvajler Bart a pointerka Iris. Oba mají různý styl otevírání dveří. Bart se svůj styl naučil od Hunů nebo Vandalů nebo Vikingů, zkrátka od loupeživé chasy. Je to styl bum prásk. Skočí na kliku a dveře se rozletí. Vrátka vedoucí ven na ulici si dovede tlapou otevřít dovnitř, pokud nejsou zamčena.
Iris je jemná dáma. Ta žádné bum prásk neprovozuje. Takže posledně, když jsem psal a venku bylo teplo, nechal jsem pejskům pootevřené domovní dveře,aby mohli na zahradu a odtud aby měli výběh k vrátkům, kde mohou štěkat na nepřátelské babičky a maminky se škodlivými kočárky. No a dveře vedoucí ze schodiště do chodby ke mně do pracovny jsem nechal pootevřené.
Načež píšu a konfiguraci dveří jsem pustil z hlavy.
Najednou slyším naříkání. Byla to bezpochyby Iris, protože Bart nikdy nenaříká.
Letím se podívat, co se děje. Že by Iris někam spadla?
Ne. Iris stála u pootevřených dveří a kvílela, abych ji pustil dovnitř!
Aspoň, že tak, pojď dovnitř, Irisko, otevřel jsme jí.
O půl hodiny později jsem ji zase pustil, aby mohla venku štěkat na nepřátelskou babičku, a zase jsem jí nechal pootevřené dveře. Vrátil jsem se k počítači, pustil psy z hlavy, pak jsem dostal žízeň a šel jsem do kuchyně. Otevřel jsem ledničku, kde mám limonádu.
Bum, prásk, ozvalo se z chodby - a už tu byla Iris a chtěla vědět, co zajímavého z ledničky tahám! No vida, napadlo mě, i jemnost má svoje hranice.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku