Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 6.1.2005
Tři králové




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Globalizace jako pokrok či pohroma
 >POLITIKA: Otevřený dopis europoslanci Janu Zahradilovi
 >MÉDIA: Reakce České televize na článek Jana Stolára
 >RODINA A PŘÁTELÉ: No vida, a jde to
 >POLITIKA: Rovní a rovnější
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Organizovaná lůza a nedoceněný filozof
 >EVROPA: Rozhodnutí o zahájení jednání s Tureckem (2)
 >PSÍ PŘÍHODY: Pejskové utekli
 >POLITIKA: Ví ODS, co chce?
 >ZVĚROKRUH: Kozoroh
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: A nic se nestalo
 >USA: Pokoj lidem dobré vůle
 >SVĚT: V kaňonech Utahu (5)
 >KOMENTÁŘ: Abramovičův Jarošík
 >PENÍZE.CZ: Množme se a plaťme méně aneb daně a děti ve 2005

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Ekonomika  
 
6.1. ŠAMANOVO DOUPĚ: A nic se nestalo
Jan Kovanic

Před týdnem jsem kdesi zaslechl takovouto úvahu: Žádné velké neštěstí se na pobřeží Indického oceánu nekonalo. Jde pouze o uměle nafouknutou mediální bublinu. Jó, to tenkrát při výbuchu Krakatoa bylo mnohem hůře. Dnešní počty mrtvých jsou dány tím, že je prostě více lidí, takže jde vlastně pouze o optické zhoršení. Materiální škody? Prosímvás - jaké materiální škody, vždyť vlny zalily jen písek...

Hlasatel tohoto názoru chtěl zjevně dát najevo, že není konformní, manipulovaný médii ani zhlouplým veřejným míněním - a že je zcela zbytečno s ním diskutovat. Avšak přece jen mi to nedalo, abych se nezamyslel, jestli náhodou reportéři nějakou bublinu nenafoukli. Koukám, koukám - a myslím, že právě naopak. Úplně první zprávy hovořily o desítkách obětí. Minulou neděli odpoledne jsem slyšel o tisícovce, večer už o třech tisících mrtvých. Druhý den se potvrdilo, že půjde aspoň o deset tisíc. Můj soukromý předpoklad z avizovaného nárůstu končil na pětadvaceti tisících obětech. Avšak dnešní odhady se pohybují přes sto padesát tisíc. Odhady budou možná nakonec přesnější, než přesné součty mnoha nepřesných čísel. Sto nebo dvě stě tisíc - nikdy nebudeme vědět úplně přesně. Ale úplně přesně vím, že se stalo něco hrozného.

Nejvíc jsem se bál o lidi na plochém pobřeží Bangladéše. Také tam byly hlášeny oběti - dvě. Možná proto, že jejich chatrče na pobřeží stojí na kůlech, na místech každoročně zaplavovaných monzunovými povodněmi. Možná jenom, že je nikdo nespočítal. A možná, že je zachránily Andanamy, které je zastínily - a které si přitom vlnky vychutnaly až do dna.

V té velké katastrofě skoro zanikly zprávy o mrtvých lidech ze zatopených vlaků. Jedno velké železniční neštěstí bylo na pobřeží Indie, 800 obětí. Na Šrí Lance byl odnešen vlak vlnami několik set metrů. 1.800 obětí. Takže to nebyla až taková bublina, když v ní téměř zanikla největší železniční nehoda všech dob...

Hrozná jsou čísla mrtvých, která se denně dovídáme. Jiná čísla jsou však ještě hroznější: Půl milionu raněných. Milión pozůstalých. Dva milióny hladových. Pět miliónů ohrožených... Možná to můžeme dělit či násobit nějakým koeficientem, ale žádný koeficient neukáže konkrétní lidské osudy uprostřed kontinentální katastrofy.

A jak je to s tím zalitým pískem? Smůla je, že na některém tom "písku" se pěstovala třeba rýže. Teď bude na léta zasolený. Jinde se skutečně jen přemístily megatuny písku - na korálové útesy, čímž je navěky pohřbily. Bylo zničeno "jenom pobřeží" - což je právě území, kde se shromažďuje nejvíce obyvatel, a to často do hloubky mnoha kilometrů. Ale bylo zničeno i moře - když vlny odnesly písek, a území, kde stálo město se stalo mělkým bazénem, pak místo, kde byla zátoka se stalo po uložení písku - taky jen mělkým bazénem...

Turistické hotely se postaví z půjček a hospodářské pomoci a znovu přivítají turisty. Ale jinde to spláchlo "jen" dřevěné chatrče, pokryté listím. Jenže nejsou stromy, nebudou chatrče, které byly v pořizovací hodnotě 1 dolar jediným domovem lidí, kteří v nich bydleli.

Staré rybářské čluny a sítě také zmizely v nenávratnu. Nové se za pár dolarů nepořídí. Proto je dobře, že nadace Člověk v tísni (mj.) chce finanční dary použít i na výstavbu obydlí a pořízení rybářských člunů a sítí přímo pro postižené lidi. (Viz tuto zprávu) Jo, asi jim se ženou pošleme nějaké peníze. Bude to přesně podle toho hesla - "chceš-li pomoci na celý život, daruj rybářskou síť".

Stalo se toho mnoho. A ještě stane. "Ale nám se to nemůže stát, my bydlíme vysoko," říká si ten, kdo neví, že právě na něj padá letadlo nebo jiný meteorit...

Psáno v Praze 5. ledna 2005, ve smuteční den, věnovaný obětem katastrofy

(PS: Společnost Člověk v tísni je, stejně jako ostatní obecně prospěšné společnosti, osvobozena od daně darovací. Pokud chcete svůj dar odečíst od základu daní (teď už na rok 2005) jakožto fyzická osoba, měli byste během roku darovat celkem aspoň 1.000 Kč nebo částku vyšší než 2 % základu daně.)


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku