Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 14.1.2005
Svátek má Radovan




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Migrační i jiné bonbónky
 >FEJETON: Blonďák z bistra
 >GLOSA: Země mužů, strana žen
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Postižení lidé
 >NÁZOR: Šakalův dotazník
 >POLITIKA: Strach z referenda o e-ústavě
 >LITERATURA: Dopis znalcům Ezopových bajek
 >PSÍ PŘÍHODY: První moucha
 >CHTIP: Hotelové mýdlo
 >HISTORIE: Tarnopolský ústup 1917 (3/3)
 >PENÍZE.CZ: Škromachova tradiční péefka
 >EKONOMIKA: Koruna nejsilnější za dva roky
 >BRAZÍLIE 2: Další plusy a minusy v Riu
 >PRÁVO: Absurdistánské Mlýny také melou
 >EVROPA: Hrozí nám nepřijetím Evropské ústavy vyloučení z EU?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
14.1. RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Postižení lidé
Ondřej Neff

Vzpomínání na dobu mého mládí (celé je zde) nemůže vynechat ani vzpomínku na lidi, kteří se narodili s nějakou vadou.
Už dlouho jsem neviděl člověka s vadou páteře, tedy člověka s hrbem. To býval dřív jev ne zrovna častý, ale právě tak ne nijak výjimečný. Nepátral jsem po příčině, ale myslím si, že se dnes dá vada páteře nějak operativně napravit a to je moc dobře.
Staré ženy na venkově mívaly zhroucenou páteř. Byly zalomené někdy opravdu až do pravého úhlu. Ve Slapech jsme znávali babičku Kuthanovou. Ta byla takto zlomená v pase. Chodívala do lesa sekat tam "chrastí", tedy suché větvičky na podpal. Ty vázala do ohromných otepí, otep naložila na svoji plošinu a drobnými krůčky, podpořena hůlkou, cupitala k domovu.
Zrovna tak zmizely rozštěpy patra a rtu, tedy "zaječí pysk". I to býval za mého dětství celkem běžný jev. Měl jsem spolužáka, který měl rozštěp zašitý, ale nějakou horkou jehlou. Nevzpomínám si, že by se mu třída kvůli tomu posmívala a trápila ho, ovšem jiné takto postižené děti jistě neměly takové štěstí a prožívaly krušné dětství.
Strašná nemoc je padoucnice. Ta jistě existuje dodnes, avšak jsou léčiva, která postiženým účinně pomáhají. Z dětství si vzpomínám na lidi, kteří dostali z čista jasna záchvat. Stávalo se to v biografu, zřejmě důsledkem stroboskopického efektu. Ten člověk sebou zmítal a křičel a měl pěnu u úst a když se mu to stalo uprostřed řady, byla to srdcervoucí scéna, když ho biletáři rvali ven a on se chudák chytal křesel a kopal kolem sebe. Zažil jsem to několikrát a byl to pro dítě otřesný zážitek.
I na takové věci vzpomínám, když mi někdo dnes vykládá o idylických starých časech.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku