Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 11.1.2005
Svátek má Bohdana




  Výběr z vydání
 >BRAZÍLIE 1: Úvodní nahlédnutí
 >EVROPA: Francie kupuje Evropu
 >MÉDIA: Mediální tsunami aneb Tragédie proměněná v kýč
 >GLOSA: Právo na zboží?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Čajové moře
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Poezie, ňadra, Turecko a EU
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: A hrdý jsem...
 >SPOLEČNOST: Konzumní kodex - pořádek i do povánočních slev
 >PSÍ PŘÍHODY: Je Bartík v ohrožení?
 >SPOLEČNOST: Vojandy
 >POLITIKA: Kdo v komunistické zemi vládl a rád by vládl dál
 >SPOLEČNOST: Výprodej v Carrefouru
 >JEDNOHUBKY: Jednohubka s lososem
 >PENÍZE.CZ: Co vám neřekli o kapitálovém životním pojištění V.
 >ÚVAHA: Svatba na operačním sále

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
11.1. ŠAMANOVO DOUPĚ: A hrdý jsem...
Jan Kovanic

Předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek prohlásil v minulotýdenní televizní debatě, že nastávající rok je významný tím, že v něm uplyne 60 let od konce druhé světové války. Bohužel na upřesňující otázku Václava Moravce, že jako co teda s tím hodlá dělat, jestli vláda třeba odškodní naše německé antifašisty, neodpověděl. (Neodpověděl ani na mou nevyslovenou otázku, jestli někdo konečně odškodní české vyhnance z pohraničí v roce 1938; jestli odškodnění, na které mají zákonný nárok, bude skutečně vyplaceno i lidem, ukrývajícím se před nacisty a ruským emigrantům, zavlečeným komunisty v roce 1945 do sovětských gulagů...)

Takže nic, je šedesát let po válce, budeme vzpomínat. Vzpomínal bych i bez Zaorálka - který je už jistě natěšen na desítky projevů zpatra pronášených, ve kterých bude v rámci plánovaných oslav velebit Evropskou unii. Ještě než 27. ledna vzpomeneme poprvé jako významný den ČR "Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti" (připomínku výročí osvobození Osvětimi), chtěl jsem připomenout něco normálního z oněch časů. A připadl jsem na něco tehdy nejspíš normálního, ale poněkud obskurního. Výstřižek ze starých novin.

Během každé totality měli novináři nevděčný úkol, když chtěli psát i pro "normální lidi" ("raději já, než nějaká svině, abych pak mohl dělat kvalitní věci"), občas velebit režim, systém, vládu. Každý tak činil s jiným nadšením, někdo snad i z přesvědčení. Novináři, herci, filmaři, básníci. Jeden takový básník se takto rozepsal v protektorátním tisku:

"Jsem dělník,

člověk obyčejný, prostý.
Bohatstvím mým
jsou dvě zdravé ruce.

Jsem volný
a proto se mohu
vesele rozběhnout
po dlouhé cestě -
již před sebou mám.
Svou láskou k práci
celý svět objímám.
Neboť svět -
jest domovem mým
a radostí je práce.
A jsem hrdý -
že za život celku
jdu se bít,
hrdinné německé armádě -
ty nejlepší zbraně
ukout a postavit.
A všechny nepřítele světa
a lidstva velký
pomáhám na hlavu porazit

a proto musí zvítězit
nacionálně socialistická revoluce!"

Zajímalo by mě, co si ten autor asi myslel, když to psal. Možná jen počítal počet řádek, protože konec jeho díla by svedl lépe napsat i Jasánek. Ve své, nu, básni, píše "a jsem hrdý", ale moc hrdý asi nebyl, když se ani nepodepsal. Možná se styděl - třeba za to, že vykradl Jiřího Wolkera.

A možná, že tohota autora pak vykradl jiný autor, který se ale nestyděl.

A hrdý byl.

(Ty básničky, co se psaly o Sovětském svazu, byly mnohem kvalitnější, profesionálnější, přesvědčivější - možná je ještě máte vy nebo vaši rodiče v knihovně. Však byly od kvalitních básníků, už ta jména - František Halas, Josef Hora, Vítězslav Nezval, Stanislav K. Neumann, Antonín Sova, Jaroslav Seifert... Taky jsem je čítával..... A někdy i přednášel.......)

Psáno v Praze 8. a 10. ledna 2005


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku