Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 11.1.2005
Svátek má Bohdana




  Výběr z vydání
 >BRAZÍLIE 1: Úvodní nahlédnutí
 >EVROPA: Francie kupuje Evropu
 >MÉDIA: Mediální tsunami aneb Tragédie proměněná v kýč
 >GLOSA: Právo na zboží?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Čajové moře
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Poezie, ňadra, Turecko a EU
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: A hrdý jsem...
 >SPOLEČNOST: Konzumní kodex - pořádek i do povánočních slev
 >PSÍ PŘÍHODY: Je Bartík v ohrožení?
 >SPOLEČNOST: Vojandy
 >POLITIKA: Kdo v komunistické zemi vládl a rád by vládl dál
 >SPOLEČNOST: Výprodej v Carrefouru
 >JEDNOHUBKY: Jednohubka s lososem
 >PENÍZE.CZ: Co vám neřekli o kapitálovém životním pojištění V.
 >ÚVAHA: Svatba na operačním sále

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
11.1. BRAZÍLIE 1: Úvodní nahlédnutí
Ota Ulč

Mezi předpokládanými reformami churavé Organizace spojených národů je rozšíření permanentního členstva Rady bezpečnosti. K původní pětici z roku 1945 (USA, Rusko – tehdejší Sovětský svaz; Čína, tehdy nacionalistická, teď oficiálně komunistická; Velká Británie a Francie) přibydou ve velké válce poražené Německo a Japonsko, nezávislost nabyvší Indie a nepochybně i Brazílie, zmáhající se gigant latinsko-amerického kontinentu, pátý největší stát světa. Tedy nejen samba, káva, kopaná, Pelé, ale mohutnící průmyslová mocnost, vývozce zbraní, letadel, mnohého jiného.

Už nedělá dojem trapně zbabraného hospodaření s inflací 2.600 procent, jak tomu bylo v roce 1993. V osmdesátých letech Brazílie vyměnila dvanáct ministrů financí a absolvovala čtyři měnové reformy. Bez nich šálek kávy, který v roce 1980 stál 15 cruzeiro, by pak byl přišel na 22 miliard cruzeiro. Cestou z letiště, tam vyměněné místní bankovky ztratily na hodnotě dřív, než taxi dovezlo pasažéra do města. Platilo základní pravidlo: utrácet co nejrychleji, nemít u sebe hotovost. Únosci odmítali výkupné v cruzeiro, bankovní lupiči nemínili podržet si lup déle než jeden týden. Situace takového absurdna prozatím pominula, v roce 1988 inflace téměř zmizela – zbylo jí pouhých 1,4 procenta, a od roku 2000 ekonomie dál mohutní. Pokud ovšem nedojde k recidivě inflační spirály.

Papež před několika stoletími jižní Ameriku rozdělil království španělskému a portugalskému na dvě téměř stejně velké poloviny. S výsledkem, že státy se španělskou tradicí jsou početné, kdežto ten s portugalskou je jen jeden, ale zato zdaleka největší. Tam do rozsahu osm a půl milionu čtverečních kilometrů by se Česká republika vešla stoosmkrát. S dvěma výjimkami (Ekvádor a Chile) Brazílie sousedí se všemi ostatními státy kontinentu. Je to země nejen s jinou řečí, ale i jinou muzikou a mentalitou. Nevraždí býky v koridě, ba ani vesměs nevraždí lidí. Země nezažila ani jednu krvavou revoluci, jediný násilnický převrat. Hrdlořezstvím vynikají jiní. Například v sousední Bolivii už zažili tucty vládních kotrmelců, dokonce se jim podařilo mít tři prezidenty v jednom dni. První visel na kandelábru už před obědem.

Na obálkách tamějších časopisů sice převládají bělošské tváře, ale Brazilci nejsou příliš hákliví na barvu pokožky. Evropští přistěhovalci se už před pěti stoletími angažovali s domorodkami, s výsledkem, že třetina nynějšího obyvatelstva, jehož počet v oficiálním odhadu dosáhl v roce 1999 172 milionů, má příměs indiánské krve. Z odhadovaných šesti milionů původního obyvatelstva, čistokrevných Indiánů zbylo snad jen 200.000, což se docílilo různými způsoby, včetně prodeje zboží, infikovaného neštovicemi. V přemnohých domorodcích koluje krev černošská. Však pouze v Nigérii žije víc černochů než v Brazílii. Tam z Afriky putoval rekordní počet nedobrovolných otroků , dosáhnuvších prý počtu osmnácti milionů. Značné rasové a etnické mísení, s výsledky, že bývalým generálním prokurátorem byl Arab Ibrahim Abi-Ackel, hlavou olejářského konglomerátu Japonec Shigeaki Ueki, ředitelem asociace bankéřů Němec Jorge Bornhausen a tak dlouze dále.

Za první mé cesty tamějším směrem (dostal jsem pozvání k mezinárodněprávní

konzultaci) za mřížemi prý nepobýval ani jeden politický vězeň. Na palubě jsem se z novin dozvěděl o nálezu pořádné hroudy zlata – víc než desetikilový valoun. Šťastný nálezce prohlásil, že teď konečně začne uskutečňovat svůj sen, vybuduje nejpěknější nevěstinec v celém amazonském povodí. Odlet z mrazivého New Yorku koncem prosince, liboval jsem si, jak se v Rio de Janeiru ohřeji. Čekal mě tam Bobouš, kamarád z pražských studií, multilingvální dopisovatel předních západoevropských novin. Dodnes setrvává v ne zcela přesném přesvědčení, že jsem mu v padesátých letech zachránil život. Budu u něho bydlet v luxusu na desátém poschodí na Avenida Atlantica, s výhledem na oceán a bájnou pláž Copacabanu. Darem jsem mu vezl konzervy pro rozmazleného kocoura, který dává přednost amerikánským výrobkům.

V ulicích poletovaly proužky papíru, místy jich bylo až po kotníky.Početné kutálky vyhrávaly, luzitánský dixieland, samba a tance. Dopoledne v pracovní den nezaměstnaní či nezaměstnatelní amatéři vyhrávali pro potěchu. Davy laskavé, laškovné, kde je třídní boj?

Ne ve vztahu mezi mužem a ženou, ujistil mě Bobouš. Zrovna telefonoval na jakýsi úřad: “Výborně, obejmu vás,“ oznámil do sluchátka.

„Dvakrát!“ požádala.

„Jednou, ale pořádně. A dám vám pusu.“

„Kolik?“

„Tucet.“

„Ne – chci jich tisíc!“

Dotyčnou samozřejmě neznal, ale tak to tam chodí, přívětivost se oceňuje. I nejprotivnější úřada se cítí nucen pokusit se o úsměv. Tuze nečeské. Když se něco povede, na znamení zdaru se doporučuje zvednout prst

Obtížné však je usmívat se nad nemravně značnými socio-ekonomickými kontrasty. Laxní daňový systém v podobě ementálského sýra, každý šidí, nepoctivost normou. Pár kroků od hotelu Excelsior, kde jsem si v recepci potřásl rukou s krajanem Jorge Beckem, stojí nevelký činžák, na jehož velemilionářské nájemníky připadá 2,7 procenta národního důchodu tohoto velmi početného národa. Jedno procento nejbohatších má dohromady stejný příjem jako padesát procent těch nejchudších. Rovněž jedno procento vlastní téměř jednu polovinu (45%) veškeré půdy. Nejmarkantnější to disproporce v celé latinské Americe a občasné prosazování pozemkové reformy a podělování bezzemků neprobíhá bez násilí. Brazílie je po USA tím největším exportérem potravy a přitom polovina jejího obyvatelstva údajně trpí podvýživou. Počet opuštěných, bezprizorných dětí se odhaduje na dvacet milionů. Jedna z nejmohutnějších ekonomií světa, ale podle řady ukazatelů (nejen income distribution, ale také gramotnost či kojenecká úmrtnost) je Brazílie na spodním konci latinsko-amerického řebříčku, spolu s Peru a El Salvadorem. Nemravnost takových kontrastů přiměla některé brazilské národohospodáře svou zemí označovat jako BELINDIA – stát, jehož část má životní standard Belgie, kdežto druhá část živoří na úrovni Indie.

Vláda vydala kritickou zprávu „Brazil 2000“, 300 stran, o chronické chudobě a drastických disproporcích, a domáhá se „mírové koexistence“mezi bohatými a chudými

Je to též záležitost kulturní, psychologická, tvrdí významný sociolog Herbert José de Souza. Elity jsou „highly insensitive“, chudé spoluobčany nevidí, nevnímají. V našich málo informovaných kruzích překvapí zjištění, že nejradikálnější volání po nápravě skandálního stavu nepochází od bouřliváků v politických stranách nebo mezi odboráři, ale od římsko-katolické církve.

Jednomu z prezidentů ze sedmdesátých let se přisuzuje výrok „Brazílii se vede dobře, pouze lidem se vede špatně.“ Co by tomu řekl Karel Marx?

Pohovořil jsem s jeho pravnukem, rovněž jménem Marx. Je to velmi prestižní klenotník v zemi. Však většina (65%) všech drahokamů pochází z Brazílie – smaragdy, topasy, ametysty, akvamaríny (těch je 90%). Oficiálně pouze diamanty, rubíny a safíry lze kvalifikovat jako drahokamy. Tento Marx vymýšlí nové tvary skvostů z topasů, opálů, smaragdů (tenhle kousek je za 40.000 dolarů – skoro zadarmo, řekl Bobouš, který nás seznámil) a nemá o slovutném zkázonosném předkovi vysoké mínění. Méně noblesní, nikoliv však aušusová je firma Freddy´s, fungující s několika filiálkami. Freddy je český našinec emigrant.

Pohlížím z desátého poschodí na Copacabanu, dvě stě metrů širokou, deset kilometrů dlouhou, v mírném zákrutu. Škádlení naháčů ke mně nedoléhá, zvuky modernizace, jimž říkáme civilizace, však ano. Téměř milion automobilů v Riu, s pozoruhodně nemotornými řidiči, neschopnými se řítit vpřed v tom kterém vyznačeném pruhu, se podílí na výsledku. Brazilčané získali oprávněnou pověst strůjců rekordního počtu dopravních neštěstí. Již tam přibylo víc kraválu než v Tokiu či New Yorku, dřívějších šampionech. Odborníci tvrdí, že rámus o intenzitě vyšší 55 decibelů škodí lidskému zdraví. Na Copacabaně naměřili 107 decibelů čili něco mezi ječením řetězové pily (105) a rachotem pneumatického kladiva (110).

Pojďme k oné bájné vodě. Kult pláže a těla neznamená kult plavání. Do dost značných a ne zrovna nejteplejších vln se vrhá jen pár atletů a v mělčině po sobě cákají dětičky. Desetititícové davy vyznavačů kultu si hoví na písku nebo pochodují podél břěhu – toť korzo, promenáda jako za starých časů na malém českém městě, být viděn a vidět, laškovat a lovit. A v průběhu činnosti si hlavu téměř ukroutit. Rio přece obdarovalo lidstvo vynálezem bikinek. Ukazují se v nich ženy nejen nejmladší a nejštíhlejší.Všechny jsou však kouzelnice, náznak chloupečku z nich nečouhá.

Tvárné pánve, hýždě téměř rubensovské, ale kde jsou ňadra? táži se. Tady nerostou? Vždyť to nejsou houby! Bobouš vysvětloval, že na rozdíl od USA, kde panuje přesvědčení, že nikdy nelze mít dost velká ňadra jako nelze být dost bohatý, v Brazílii plastičtí chirurgové mamální kontury zmenšují. Ano, brazilské móda je doslova potlačuje. Kdepak podprsenka s podpůrnými hroty, prosím vás! Naopak, pevné tričko na tělo, rozplácnout, odmocnit, znehodnotit. (Posléze jsem se v USA dočetl: Zatímco zvětšování ňader je druhým nejčastějším zákrokem amerických plastických chirurgů, pro jejich kolegy v Brazílii zmenšování téhož je činnost ta nejčastější a nejvýnosnější. V Brazílii je největší per capita počet plastických chirurgů na světě. Deset procent jejich klientely tvoří muži.)

Teď před Vánoci 2004 jsem obdržel (via Česká republika) sérii dokumentárních fotografií o úplně nejnovější módě copacabánské: dámy s hrudí nejen zcela odhalenou, ale i delikátní končiny v rozkroku pouze zdobené symbolickou šňůrčičkou, nezakrývající vůbec nic. Pokrok případně k nezastavení.

BUDE POKRAČOVÁNO




Další články tohoto autora:
Ota Ulč

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku